V Tibetu zesnulé čtvrtí na kusy a o zbytek se postarají supi
Téměř všude na světě lidé pohřbívají své zesnulé do země, nebo je ještě častěji zpopelňují. Na druhém konci světa, v Tibetu, však ke smrti přistupují zcela jinak. Přístup je natolik odlišný, že jiné národy mohou být jejich obřady pohřbívání šokováni.
Pohřbívání pod širým nebem je v Tibetu běžnou praxí již po tisíce let. Místo pohřbu nebo kremace je tělo po smrti člověka převezeno do speciálního kláštera. Tam pracovník pohřebního ústavu mrtvolu rozčtvrtí nebo rozřeže na části. Poté uloží ostatky na speciálním pohřebišti pod širým nebem, kde je nakrmí supi. Tibeťané totiž považují supy za posvátné, uvádí televize ABC.
Jedním z důvodů, proč Tibeťané pohřbívají do nebe, je buddhismus. Nakrmení supů tělem mrtvého je považováno za poslední akt dobročinnosti a laskavosti. Podle jejich názoru duch člověka odchází dál a tělo je jen prázdná nádoba. Tomu se říká převtělování ducha. Vystavením těla přírodním živlům a zvířecím mrchožroutům se tělo co nejrychleji vrací zpět do země.
Volba pohřbu do nebe se nazývá džhator neboli akt velkorysosti. Buddhismus učí soucitu se všemi bytostmi a zanechání těla jako potravy pro zemi a její tvory je považováno za poslední projev soucitu. V Tibetu je 1075 nebeských pohřebišť a 100 lidí, kteří provádějí rituály. Tyto rituály se konají v klášterech, jako je například klášter Drigung Til, který je největším klášterem na světě, uvádí také deník Metro.
Pohřební služba se nekoná pouze jeden den v měsíci, a to 19. září. Je to proto, že podle tibetské buddhistické sútry se v tento den v měsíci shromažďují božské bytosti v nebi a nechtějí vidět ani cítit krev.
Ačkoli to běžnému člověku může znít podivně nebo přinejmenším velmi odlišně, Tibeťané mají pro tuto praxi velmi specifické důvody. Jedním z praktických důvodů pro pohřbívání pod širým nebem je to, že se zde nenachází mnoho dřeva. Dalším praktickým důvodem pro pohřbívání do nebe je skutečnost, že půda v Tibetu je tvrdá a kamenitá, což činí kopání hrobu poměrně náročným.
Tuto praxi uznává tibetská ústřední i regionální vláda a je přísně chráněna. Vláda brání vnějším návštěvníkům, aby rituály pozorovali nebo se jich účastnili a nikdo nesmí pořizovat fotografie. Tyto praktiky jsou projevem úcty k rituálům i k samotným mrtvým. Ačkoli Tibeťané mohou své mrtvé uložit k poslednímu odpočinku dvěma dalšími způsoby, kremací a pohřbem do vody, pohřeb do nebe je nesmírně populární a praktikuje ho asi 80 procent obyvatel.