Odkud se vzal ruský dvouhlavý orel?
Ruským znakem je dvouhlavý orel, kterého můžeme vidět na řadě ruských symbolů. Někdy se vyobrazuje i na ruské vlajce. Kde se ovšem tento symbol v Rusku vlastně vzal a co symbolizoval? Odpověď vás možná překvapí!
Oblíbený symbol
Jak píše web Russia Beyond, orel je v rámci symbolů velmi oblíbeným, podobně jako například lev. Zatímco lev je vnímán jako král zvířat, orel je králem mezi ptáky. Dvouhlavý orel se dá vystopovat až daleko do starověku.
Výrazněji však tento symbol prosadila Byzantská říše – následnice mocné Římské říše. Byzantská říše zažívala v raném středověku zlaté období. Byla výrazným hráčem při rozšiřování křesťanství ve východní Evropě. Právě z Byzance pocházeli věrozvěstové Konstantin a Metoděj, kteří působili na Moravě (tam se ale nakonec východní křesťanství nakonec neujalo). Dvouhlavý orel tak na mnoha místech souvisel právě s touto říší: mimo Ruska jde o Srbsko, Černou Horu a o Albánii.
Stará Rus a Byzanc
Kyjevská Rus měla s Byzancí kontakty již v raném středověku. Roku 988 však nabraly kontakty s Rusí nový rozměr, když se kníže Vladimír I. Svjatoslavič nechal pokřtít. Následovalo pokřesťanštění pohanské Rusi, po kterém se Rus stala respektovaným státem s rozvinutým obchodem a rozsáhlou zahraniční politikou (jedna Rurikovna se dokonce stala francouzskou královnou).
Později se ovšem začala Kyjevská Rus dostávat do problémů a rozpadat se. Po roce 1132 vlastně neexistovala silná centrální vláda. Třinácté století pak přineslo vojenské pohromy jak do východní Evropy, tak i do Byzance. Zatímco východní Evropu napadli Mongolové, Konstantinopol dobyli křižáci.
Když jedna říše padá…
Roku 1453 vyvrátila vojska sultána Mehmeda II. poslední baštu kdysi mocné Byzantské říše – Konstantinopol. Moskvě se naopak začalo dařit: roku 1480 se velkoknížeti Ivanovi III. konečně podařilo definitivně setřást jakýkoliv náznak „tatarského jha“. Nadto tentýž velkokníže posiloval sjednocování ruských knížectví pod Moskvu. Roku 1478 například anektoval Novgorod.
Již dříve ale došlo k jiné situaci, která hrála pro Moskvu zásadní roli. Roku 1472 si Ivan III. na popud Říma vzal za ženu neteř posledního byzantského císaře Zoe Paleologovnu. Sňatek s dědičkou byzantského císařství byl symbolicky velice důležitý pro ideu „třetího Říma“.
Třetí Řím
Po uzavření sňatku se Zoe přijal Ivan III. nový znak: dvouhlavého císařského orla z Byzance. Ten symbolizoval spojenou světskou a duchovní moc a také převzetí byzantských mocenských nároků. Ivan také občas používal titul „Car všech Rusí“, který vycházel z latinského „Caesar“. Zatím jej však neužíval oficiálně: první, kdo se nechal carem oficiálně korunovat, byl až Ivanův vnuk Ivan IV. Hrozný roku 1547.
První Řím byl samozřejmě Řím, druhý pak Konstantinopol. Třetí Řím byla Moskva, která se cítila být následnicí byzantského odkazu. Samotný pojem „třetí Řím“ použil roku 1516 syn Ivana III. Vasilij III. Moskevské velkoknížectví nadále sílilo a za Vasilijova syna Ivana IV. mělo zesílit ještě víc. Právě za vlády tohoto krutostí proslulého cara byl v Moskvě zřízen samostatný patriarchát.
Zdroj: rbth.com, DAVIDSON, Peter. Říše světa: od starověku po Evropskou unii. Frýdek-Místek: Alpress, 2011. DOSTÁLOVÁ, Růžena. Byzantská vzdělanost. Praha: Vyšehrad, 1990. PIPES, Richard. Rusko za starého režimu. Praha: Argo, 2004. Dějiny Evropy (Argo), sv. 6. ISBN 80-7203-559-2.