Jak si lidé představovali život v budoucnosti? Odvážné teorie se zdaleka netýkaly jen létajících dopravních prostředků
Lidé od nepaměti toužili vědět, co je čeká. Představy o budoucnosti vznikaly v chrámech i laboratořích, v pohádkách, románech i vědeckých teoriích. Někdy byly poháněny vírou, jindy strachem. Zatímco jedni snili o pokroku, který zlepší svět, jiní varovali před tím, co by mohl přinést.
Starověké vize: zlatý věk nebo konec světa?
Už ve starověku lidé přemýšleli, co je v budoucnosti čeká. Aristoteles si třeba dovedl představit svět, kde lidstvo nebude potřebovat otroky – stroje by měly pracovat samy. Z dnešního pohledu vlastně až překvapivě prozřetelné.
Jiné kultury – třeba babylonská nebo křesťanská – naopak malovaly budoucnost v temnějších barvách. Eschatologické vize mluvily o konci světa, o posledním soudu, o novém řádu. Šlo ale spíš o duchovní obrazy než o technologické předpovědi – pokrok tehdy ještě nebyl pojmem, se kterým by se běžně operovalo.
Renesance a osvícenství: budoucnost jako vědecký projekt
S nástupem vědy přišel nový pohled – víra v pokrok. Leonardo da Vinci si kreslil náčrty létajících strojů, a to dávno před bratry Wrightovými. V 17. století vznikaly první utopické romány. Například Baconova „Nová Atlantida“ ukazovala svět, kde věda slouží lidstvu a ovládá přírodu ve prospěch společnosti.
Průmyslová revoluce pak s sebou přinesla doslova vlnu technologického nadšení. Každý nový vynález – ať už šlo o parní stroj, telegraf nebo elektřinu – přiléval olej do ohně víry, že technologie člověka osvobodí.
19. století: První „sci-fi“ a rok 2000 v představách minulosti
S Julesem Vernem se zrodilo něco, co dnes nazýváme science fiction. Jules Verne psal o ponorkách a cestách na Měsíc v době, kdy to lidem připadalo jako čiré bláznovství – skoro jako by vyprávěl pohádky na dobrou noc. A přesto se z těchto divokých snů stala skutečnost, kterou dnes považujeme za samozřejmost.
Ještě kurióznější kapitolou je sada francouzských ilustrací s názvem En l’an 2000. Kolem roku 1900 se jejich autoři pokusili představit si, jaký bude svět za sto let. Výsledky byly někdy legrační, jindy překvapivě trefné – ale v každém případě fascinující.
Obrázky zachycovaly třeba učitele s gramofonovou hlavou, doručovací drony, automatické oblékací kabiny nebo létající hasiče. Něco působilo až komicky, jiné nápady ale byly nečekaně přesné – třeba představa videohovorů nebo robotizace běžného života.
20. století: Od optimismu k dystopii
Dvacáté století bylo jako jízda na horské dráze. Nejdřív přišla vlna nadšení – rádio, televize, počítače, člověk na Měsíci… V 50. a 60. letech lidé věřili, že svět míří jen vzhůru. Že za pár desítek let budeme běžně létat na Mars, auta zvládnou jízdu bez řidiče, doma nám bude svítit a topit jaderná energie, budeme bydlet v prosklených domech mezi mraky a o děti se postará robotická chůva.
Jenže čím víc toho člověk dokázal, tím víc se objevovaly i pochybnosti. Knihy jako 1984 od Orwella nebo Krásný nový svět od Huxleyho začaly varovat, že technika nemusí vždycky přinášet svobodu. A během studené války se nad tím vším začal vznášet strašák jaderné války – obava, že žádná budoucnost vlastně vůbec nebude.
Co si lidé mysleli, že bude v roce 2025?
Když se blížil rok 2000, spousta lidí byla přesvědčená, že přichází úplně nová éra. Vzduchem létaly velké naděje – že 21. století změní náš život od základu. Mluvilo se o autech, která se budou řídit sama, o chytrých domech, kde rozsvítíte nebo zatopíte jen slovem, a o robotech, kteří budou doma běžně pomáhat s úklidem nebo vařením.
A skutečně – chytré domácnosti už dnes nejsou výjimkou. Hlasoví asistenti, automatizace, robotické vysavače nebo ovládání světel přes mobil se staly realitou.
Také představa „všechno bude na internetu“ se vyplnila. Pracujeme, nakupujeme i komunikujeme online. Zato představa úplně bezhotovostní společnosti se zatím nenaplnila – hotovost sice ustupuje, ale úplně nezmizela.
Největší rozdíl? Společenský. Místo globálního míru a propojení lidstva čelíme novým konfliktům, vlnám dezinformací a kybernetickým hrozbám.
Budoucnost budoucnosti: A co si myslíme dnes?
Dnes se opět ptáme: co nás čeká? Budeme žít ve virtuální realitě? Nahrávat své vědomí do cloudu? Cestovat bez pilotů, vyrábět orgány na 3D tiskárnách, nebo snad žít věčně díky fúzní energii a genetickému inženýrství?
Až za sto let někdo bude číst naše články a sledovat dnešní sci-fi filmy, možná se bude smát stejně, jako my dnes nad létajícími hasičskými balóny z roku 1900. A to je dobře. Protože každá představa budoucnosti je hlavně zrcadlem naší současnosti – našich nadějí, obav a představ o tom, co je to dobrý život.
Zdroje: dailymail.co.uk, quora.com, Bored Panda, Reflex
