Koronavirus jí udělal ze života peklo. Někdy spí žena i tři dny v kuse
Žena jménem Lena Uhlenwinkel překonala covid-19. Přestože měla jen mírný průběh onemocnění, zůstaly její dlouhodobé následky včetně chronického únavového syndromu. Jak tvrdí v dokumentu rtl.de, někdy prospí i tři dny.
Když Lena Uhlenwinkel onemocněla koronavirem, měla jen mírné příznaky. Po karanténě na začátku ledna se však u ní rozvinuly dlouhodobé příznaky covidu. „Chtěla jsem jít k lékaři, sedla jsem do auta a uvědomila jsem si: Dobře, už neumím posoudit, jak rychle jedu. Nevím, jak rychle jezdí ostatní a už jsem nevěděla, kam jsem to vlastně chtěla jet.“ Něco nebylo v pořádku a postupem času vznikají v důsledku nemoci další a další problémy.
600 metrů pěšky je už příliš mnoho
Lena je od začátku tak zesláblá, že je vlastně jen doma. Poté, co dostala covid-19, sedmadvacetiletá žena onemocněla astmatem. Na začátku to bylo tak špatné, že po ujetí asi 600 metrů dostala astmatický záchvat. Vyžadovalo to hodně času a cviku, aby mohla kousek po kousku dokázat dojít delší vzdálenosti.
„Neumíte opravdu posoudit, která zátěž je příliš velká a která je v pořádku,“ vysvětluje svou tehdejší situaci sedmadvacetiletá žena. I teď s tím musí bojovat. „Všechno je trochu nejisté.“ Nyní může dělat téměř všechno znovu jako dříve, ale jen na omezenou dobu. Každý den se musí držet pevné denní struktury, aby nepřetížila své tělo.
Žít v začarovaném kruhu
I dnes, deset měsíců po nemoci, má Lena stále problémy s pamětí. Někdy si už necítí nohy a už je neovládá. V některé dny může dělat vše zcela normálně, jindy ji tyto momenty hodí zpátky na začátek. Pro nezainteresované je to často obtížné pochopit.
„Během dobrých dní jdeš ven, můžeš dělat cokoliv a všichni tě vidí – a jsou i špatné fáze, kdy ležíš v posteli a nikdo tě nevidí.“ Přátelé a rodina mladou ženu podporují všude, kde lze, aby tyto fáze opět nezískaly převahu. 27letá žena vysvětluje, že chronický únavový syndrom je jako začarovaný kruh. Vždy to začíná znovu – a můžete vidět jen dobré fáze. „Hlavním problémem momentálně je, že ani neumím posoudit, kde jsou mé hranice.“
Touha opět se setkat s přáteli
Pomoc se jí dostává v zařízení ve Vechtě(Německo). Zpravidla se tam léčí lidé po mozkových příhodách nebo traumatických poraněních mozku. „Ale koronavirová choroba může vést i k neurologickým symptomům,“ vysvětluje Kathrin Billo z Institutu pro neurorehabilitaci ve Vechtě. Patří sem poruchy hledání slov, paměti, čichu a chuti. Na dlouhodobý covid se v současnosti léčí několik pacientů ve věku od 20 do 50 let a přitom jejich onemocnění byla často jen mírná.
Většina pacientů jsou ženy. Neurologická rehabilitace přizpůsobuje svůj terapeutický plán individuálně Leně. Cvičební plán zahrnuje koordinační a paměťová cvičení. Protože právě paměť sedmadvacetileté ženy se díky dlouhodobému covidu zhoršila. Lena doufá, že terapie jí otevře cestu do normálního života. „Mým skutečným cílem je, přičemž nevíte, jestli je to léčitelné, abych mohla pracovat osm hodin denně,“ říká s úsměvem mladá žena. „Pak si můžu odpoledne zdřímnout a pak se věnovat něčemu soukromému. Setkat se s přáteli, zasportovat si, jít spát a že to všechno jednou dokážu vrátit do starých kolejí. To by mi stačilo.“
Zdroj: rtl.de