Byly zemědělské protesty k něčemu? Česká republika, ale i ostatní země EU zažily protesty zemědělců – KOMENTÁŘ
(Komentář – obsahuje názory autora)
Nejen Česká republika, ale i ostatní země Evropské unie zažily protesty zemědělců. V České republice hned ve dvojím vydání. A tak bychom se mohli zamyslet, zda čeští a moravští zemědělci něčeho dosáhnou.
První demonstraci pořádaly takzvané Zemědělské odbory a Asociace samostatných odborů. Od začátku čelila kritice vládních stran, že má ryze politické požadavky a je jen snahou o zviditelnění některých „zemědělských odborářů“, kteří mají politické ambice. Faktem je, že požadavek této demonstrace na to, aby vláda podala demisi a byla ustanovena vláda odborníků byl naprosto nesmyslný ve chvíli, kdy má česká vláda většinu v obou komorách parlamentu.
Stejně absurdní bylo ale vystoupení premiéra Fialy a europoslance Vondry, kteří „šmahem“ označili tyto zemědělce za proruské síly. Vrcholem pak byl „padělaný dopis“ v ruštině, který v České televizi vytáhl na jednoho předáka Zemědělských odborů právě europoslanec Vondra. Takové praktiky do politiky nepatří.
A odpověď na to, že jsou akce odborářů politické či nepolitické? Nebuďme naivní, všechny akce odborářů jsou politické, stejně jako politická je i řada nevládních neziskovek či různých institucí typu NERV, kteří tvrdí, že s politikou nemají nic společného. Když chcete dosáhnout změny v demokratických podmínkách, nakonec totiž stejně skončíte u volební urny.
Ale zamysleme se spíše nad požadavky Agrární komory a Českomoravské komory odborových svazů či Zemědělského svazu, kteří blokovali hranice a v jejich barvách svými traktory protestující zemědělci projížděli městy naší země. Chtěli zmírnit dopady klimatický opatření, takzvaného green dealu. Problém je v tom, že Česká republika se k tomu již před šesti roky na konferenci v Paříži zavázala. Možná by ledacos v tomto směru mohly změnit volby do Evropského parlamentu, kdyby se přeskupily síly a zastánci green dealu drtivě prohráli. Ale kvůli tomu nemusí traktory vyjíždět na hraniční přechody.
Agrární komora také chtěla omezit či přímo zakázat dovoz takzvaného laciného obilí z Ukrajiny. Tato vláda drží jasný kurz podpory Ukrajině, které se v posledních týdnech zrovna nedaří na bojišti proti ruskému hegemonovi. Ukrajina nutně potřebuje pomoc Západu v podobě zbraní a peněz. A kde peníze vzít, než prodejem obilí z „ukrajinské obilnice Evropy“. Po železnici do Evropy, tedy i do ČR Ukrajinci obilí dopraví, po moři, blokované vojsky Ruské federace či piráty financovanými z Íránu, těžko. A navíc, za obilí evropské země zaplatí, zatímco ty africké přijmou obilí jako pomoc, kterou stejně nakonec v rámci pomoci Africe budou muset zaplatit země Evropské unie. Kdyby naše vláda zamezila dovozu obilí z Ukrajiny, popřela by sama sebe a svojí dosavadní politiku. To by skutečně bylo na vládní roztržku a postupnou cestu k vládní demisi.
A tak jediné na čem, jak se zdá, se vláda s Agrární komorou a Asociací soukromých zemědělců domluvila je věc, že se omezí byrokracie pro naše farmáře. I zde je ale jeden problém a ne zrovna malý. Česká vláda říká, že připraví balíček, který projedná s Evropskou komisí, protože zakopaný úřednický šiml je podle ní pochopitelně v Bruselu. Ve Štrasburku a v Bruselu si ale evropští úředníci myslí, že přebujelá byrokracie je v Praze. A tak se bude tento „horký byrokratický brambor“ přehazovat z Bruselu do Prahy a zpět. Minimálně do příštích voleb. Já ale myslím, že ještě déle.
Čeho tedy zemědělci svým spanilými jízdami traktorů dosáhli? Odpověď je myslím velmi prostá.
Zdroj: komentář autora