Doomsday Glacier: Málo známý ledovec může způsobit katastrofu

Na druhém konci světa, hluboko v mrazech západní Antarktidy, se nachází Thwaitesův ledovec přezdívaný Doomsday Glacier, tedy Ledovec soudného dne. Možná si říkáte, co má nějaký vzdálený kus ledu společného s naším životem v srdci Evropy. Odpověď je jednoduchá: všechno.

Jeho kolaps by mohl výrazně zvednout hladinu světových oceánů a spustit řetězec událostí, které pocítí celý svět, včetně naší středoevropské kotliny. V článku si vysvětlíme, co přesně se na Antarktidě děje, proč je Thwaites tak nebezpečný, a hlavně jaké důsledky to může mít pro Českou republiku.

Co je Doomsday Glacier?

Doomsday Glacier je přezdívka pro Thwaitesův ledovec, obrovský ledový masiv o rozloze zhruba jako Velká Británie. Leží na západním okraji Antarktického poloostrova a je považován za jeden z nejkritičtějších ledovců na světě. Vědci ho sledují se znepokojením, protože se rychle taje a hrozí jeho kolaps.

Na rozdíl od většiny jiných ledovců neleží celý na pevnině – jeho část plave na oceánu a právě tento plovoucí ledový jazyk se rozpadá. Pokud by se zcela zřítil, otevřel by cestu dalším obrovským masám ledu ve vnitrozemí.

Proč nás to ohrožuje?

Tání Thwaitesova ledovce má globální dopady. Pokud by se celý zřítil do oceánu, hladina moří by mohla stoupnout až o 65 centimetrů. Ale to není všechno. Thwaites totiž drží jako bariéra další části Západoantarktického ledového štítu – a pokud se zhroutí celý tento systém, mohlo by dojít ke zvýšení hladin až o 3 metry. To by byl konec mnoha přímořských měst.

A co Česko? My přece moře nemáme

Je pravda, že Česku jako vnitrozemskému státu přímo nehrozí, že by ho zaplavilo moře. Jenže klimatická krize není jen o potápějících se pobřežích. Důsledky tání antarktických ledovců se dotknou i nás – a to hned v několika oblastech.

Jedním z nejviditelnějších dopadů bude extrémní počasí. Už dnes zažíváme stále častější vlny veder, sucha i silné bouře, a s narůstající globální nestabilitou klimatu bude tento trend pokračovat. Změny teplot a srážek pak zásadně ovlivní zemědělství – mohou ohrozit úrodu a způsobit nedostatek vody, což pocítí nejen zemědělci, ale i spotřebitelé.

S táním ledovců a stoupající hladinou oceánů přichází také nárůst migrace. Lidé z oblastí postižených záplavami, extrémním suchem či jinými katastrofami budou nuceni opustit své domovy. Evropa, včetně České republiky, tak bude čelit novým humanitárním i politickým výzvám.

A konečně, nelze opomenout ani dopady na ekonomiku. Změny klimatu ohrožují fungování přístavů, narušují globální dodavatelské řetězce a způsobují otřesy na světových trzích. I Česká republika jako exportně orientovaná země pocítí, když se naruší stabilita světového hospodářství.

I když tedy nemáme moře, zůstat v klidu rozhodně nemůžeme.

Proč se to děje právě teď?

Hlavní viníkem je globální oteplování. Teplejší oceán ohřívá vodu, která taje ledovec ze spodní strany. Navíc ztrácí oporu, protože se jeho základna nachází pod úrovní moře a zůstává stále více odkrytá.

Vědci varují, že tání Thwaitesu už nemusí být vratné. I kdybychom teď dramaticky omezili emise skleníkových plynů, některé procesy se už spustily a nezastaví je nic.

Co s tím můžeme dělat?

I když nemáme přímý vliv na to, co se právě děje s ledovci na Antarktidě, můžeme ovlivnit, jak rychle se klimatická změna bude zhoršovat. Tempo oteplování závisí nejen na velkých rozhodnutích vlád, ale i na každodenním jednání jednotlivců, měst a firem.

Jedním ze zásadních kroků je snižování emisí skleníkových plynů – například využíváním obnovitelných zdrojů energie, úsporami v domácnostech i ve výrobě nebo zodpovědnou spotřebou. Kromě toho je nutné se na změny klimatu připravit – adaptovat krajinu, zadržovat vodu, upravovat zemědělské postupy a přizpůsobovat městskou infrastrukturu novým podmínkám, jako jsou vlny veder či přívalové deště.

Klíčovou roli hraje také věda a vzdělávání. Bez kvalitních dat, výzkumu a technologií nedokážeme správně reagovat ani se efektivně bránit. A bez vzdělané veřejnosti nebude ani politická vůle ke změnám. Každý krok správným směrem se počítá – a právě na nás záleží, kolik jich uděláme.

Zdroje: wikipedia.org, scientificamerican.com, climate.ec.europa.eu