Vrah šachista: Chtěl zabít tolik lidí, kolik je polí na šachovnici. Nakonec se mu to skoro podařilo
Vrazi mohou mít různé motivy – někdo vraždí pro peníze, někdo z nenávisti, jiní pro slávu. Alexandr Jurjevič Pičuškin si ale usmyslel, že zabije tolik lidí, kolik je políček na šachovnici. Zvláštní motivaci ale doprovází i fakt, že za jeho chování možná mohla rána od houpačky, která ho silně praštila do hlavy. Co se tedy stalo, a kdo byl Alexandr Jurjevič Pičuškin?
Alexandr Jurjevič Pičuškin
Alexandr Jurjevič Pičuškin se narodil roku 1974 v Rusku. Jen chvíli po narození ale rodinu opustil otec, jeho matka se znovu vdala, a tak se o malého Alexandra staral zejména dědeček, který byl později také jedinou osobou, kterou Alexandr miloval. Když mu byli dva roky, rodina se přestěhovala na místo, které se také stalo místem činu – Zjuzino. Do nedalekého Bitcevského parku pak Alexandr chodil velmi často, později zde i čekal na své oběti.
Vysoce inteligentní a nadané dítě
Jen o pár let později, když už si rodina zvykla na nový domov, přišel v Alexandrově životě zlom. Spadl z houpačky, a vracející se houpačka ho ještě silně praštila do čela. Dospělý člověk by se možná jen oklepal, ale čelní kost dítěte je slabší, a tak skončil Alexandr v nemocnici, podle některých zdrojů s podezřením na poškození čelní kůry mozkové. Tato diagnoza mohla zapříčinit následné změny v jeho chování – Alexandr byl chorobně impulzivní a měl sklony k agresi. To samozřejmě pocítili i jeho spolužáci a kamarádi, a tak byl Alexandr, i přesto že byl vysoce inteligentní, přesunut do školy pro děti s poruchami učení.
Životní vzor
Byl to právě Alexandrům dědeček, koho miloval, a kdo mu byl vzorem. Právě on naučil Alexandra hrát šachy, a to tak dobře, že se z něj mohl stát i šachový mistr. Ranou pro Alexandra ale byla dědečkova smrt, na což reagovat tak, že propadl alkoholu. Musel si ale najít jiný vzor, a tím se stal Andrej Čikatilo, ukrajinský sériový vrah.
První vražda
V roce 1992 zavraždil Alexandr svého známého. S tím měl původně spáchat první vraždu, když si ale všiml, že jeho kamarád vlastně nechce vraždit, rozhodl se ho zabít. Důvodem mělo být to, že Alexandr byl zamilovaný do jeho přítelkyně, tu ale později zabil také. Oběti ale začali narůstat až na začátku nového tisíciletí.
Oběti
„Život bez vraždy je pro mě jako pro vás život bez jídla,“ prohlásil Pičuškin, který zavraždil 61 lidí, a to zejména postarší muže, kteří s ním v Bitcevském parku hráli šachy. Neunikly mu ale ani ženy a děti, protože, jak sám přiznal: „Chtěl jsem tolik mrtvých, abych vyplnil všechna políčka.“
Pičuškin ale nepatřil mezi ty nejopatrnější vrahy, a brzy začal chybovat. Jeho poslední obětí byla opět jeho známá, která byla na záznamech bezpečnostních kamer nádraží ve společnosti Pičuškina. Když ji později našla policie mrtvou, bylo jasné, kdo za tím stojí, a sám Pičuškin se ke všemu přiznal.
Soud a trest
Pičuškin chtěl zabít tolik lidí, kolik má šachovnice políček (tedy 64), přiznal se ale pouze k 61 vraždám. Nakonec mu ale bylo prokázáno „pouze“ 48 vražd, za které byl roku 2007 odsouzen na doživotí s tím, že prvních 15 let stráví na samotce.
