Proč nás Poláci tak obdivují? Kvůli Švejkovi to není
V Polsku je velká skupina lidí, kteří Čechy z různých důvodů obdivují a váží si jich. Proč Čechy jako jediný národ tak zbožňují a co s tím má společné rajské jablko?
Fascinace lhostejností k víře
Velkou část polské společnosti fascinuje, jak je Česko sekularizované. Náboženství ani duchovní představitelé tu nehrají téměř žádnou roli. A kdo chce, ať si věří a kdo ne, ať si dělá, co chce. Zkrátka my Češi jsme k takové otázce lhostejní. „Z českého pohledu se Polsko zdá být zahlceno katolickými ajatolláhy. Spojení zájmů církve s politikou a vládnoucí stranou, které se projevilo například zpřísněním protipotratového zákona, proti vůli většiny polských žen, je snad nejhorší vizitkou naší země, kterou si lze jen představit“ říká sociolog a bohemista Aleksander Kaczorowski v rozhovoru pro polský deník Onet.
Ne Švejk ale Hrabal
Podle Kacsorowskiho je pro Poláka zajímavá česká „vysoká“ kultura. Literatura, kinematografie, výtvarné umění a hudba, ale také populární kultura ve všech jejích projevech. Není to tedy jen Vondráčková, Gott a Švejk podle zavedeného klišé.
Další bohemista Andrzej Czcibor-Piotrowski to pro kulturní web Listy potvrzuje. „Nejsme pro Polsko jen národem Švejka, ale budíme úctu díky autorům jako je Hrabal, Havel nebo Kundera.“
„Podstatou toho, co je v Česku nejlepší, je pro mě tvorba Bohumila Hrabala…vznešenost a všednost vytváří brilantní poetickou syntézu, v níž nachází své místo každý aspekt skutečnosti, kde je vše dokonale sladěno…To je podstata češství. Bez této poezie, která tam musí být, by byla Česká republika prozaickou, nedbalou, středně organizovanou, nepříliš zajímavou zemí, kterou projíždíme tranzitem na cestě do jižní Evropy,“ vysvětluje Kaczorowski.
Češi jsou buržoazní, ale umí se bavit
Češi jsou městskou společností s bohatou buržoazní kulturou, ale zároveň mají silnou tradici masových politických a odborových hnutí zaměřených na hájení zájmů pracujícího lidu. Bohemista Kacsorowski má osobní zkušenost. „V Čechách jsem strávil pár večerů s kamarády, kteří dokážou zpívat lidovky až do rána a není v tom žádný pocit trapnosti, je to naprosto přirozené a prostě krásné. Ostatně právě z těchto kořenů podle mě vyrůstá tvorba Jaromíra Nohavici, který není náhodou tak populární v Polsku, ale především v Čechách, kde zaplnil ty největší sály.“ K tomu dodává: „Nedávno to hodně pokazil, protože nejprve přijal medaili od Putina a pak hloupě vysvětloval, proč nepovažuje za vhodné ji vrátit. Podle mě je to prostě typický Čech, který nesnáší, když mu dole někdo říká, co má dělat a s politikou prostě nechce mít nic společného. A chápe to po svém: velikáni tohoto světa způsobují války a obyčejný člověk by se od toho měl držet dál.
Pro sousedy jsme vzorem
Pro autorku článku je překvapivé, že se Polákům líbí náš jazyk. Původně měla za to, že čeština je jazykem neznělým a komplikovaným a naopak polština je jaksi „roztomile šišlavá“. Poláci z nějakého důvodu milují náš výraz pro „rajské jablko“. Zároveň je zajímavé, že nás Poláci považují za vyspělou zemi, která je o 100 let před nimi. Jejich pohled je takový, že pro Polsko byly měřítkem civilizace prohrané bitvy a pro nás stavba průmyslových budov a továren. Češi jsou pro svého souseda zajímaví, protože pro něj představují vzor: civilizační, kulturní i sekulární.