Nešťastná císařovna Sissi trpěla pod vlivem strašlivé tchýně!
Partnerské vztahy v panovnických rodinách se ne vždy vyvedou. Nebylo výjimkou, že se královští manželé nesnesli a jejich partnerský život byl na bázi vzájemných intrik a neustálého podvádění. V jiných případech pak byli prostě „jen“ nešťastní. Právě k takovým párům zřejmě patřili i František Josef I. a Alžběta Bavorská.
Bratranec a sestřenice…
O Habsburcích koluje nejeden vtip, zabývající se jejich incestními svazky. Často tak docházelo k různým deformacím u jejich potomků: typickými úkazy budiž Rudolf II., Karel II. Španělský či Ferdinand V. Dobrotivý. Člověk by si až řekl, že se z toho po ztrátě španělských držav poučí.
Samozřejmě že ne. Roku 1853 se mladý František Josef v Ischlu na první pohled zamiloval do vlastní sestřenice Alžběty Bavorské, přezdívané Sissi. Jeho panovačná matka Žofie mu sice domluvila (ostatně také krvesmilný) sňatek s Alžbětinou starší sestrou Helenou, ale jindy submisivní mladík si zde postavil vlastní hlavu. Prostě si vezme Sissi a hotovo!
Slavná svatba
Rok po rodinné akci v Bad Ischlu se konala svatba. Ta se odehrávala samozřejmě ve Vídni a své „ano“ si tu řekli v zásadě odlišní lidé. Zatímco František Josef I. byl suchý morous, silně svázaný dvorskou etiketou, Alžběta byla živá a veselá žena, která milovala malování, přírodu, četbu knih…
Alžběta si uvědomovala, že ji čeká obtížná role rakouské císařovny. Přepadaly ji pochybnosti a strach, bála se, že bude muset fungovat v rámci vídeňských mravů. Obavy se nakonec potvrdily již na svatební hostině.
Přísné vídeňské mravy totiž přikazovaly, že slavnostní posezení se konalo s nasazenými rukavičkami. Alžběta je ovšem sundala, neboť jí byly nepohodlné. U stolu nastalo šokované ticho, které nakonec zachránil ženich: František Josef si také sundal rukavice se slovy, že mravy císařovny se rovnají dvorským zvykům.
Přísná teta, příšerná tchyně
Zásadním problémem nového manželství byla přísná matka Františka Josefa, Žofie Bavorská. Arcivévodkyně Žofie, která byla zároveň tetou Alžběty Bavorské, si dala za cíl změnit návyky a zájmy mladičké synovy manželky. František Josef přitom matce nijak nebránil: jeho rebelie proti přísné Žofii skončila sundáním rukavic u svatební hostiny, nadále se stavěl za matku.
Alžběta se v mnohém chtěla tchýni přizpůsobit: již před svatbou pilně studovala, aby byla na císařském dvoře jako doma. Dokonce si pilně čistila zuby, které se pedantské Žofii zdály příliš žluté. Arcivévodkyně byla ale velmi náročná…
Alžběta jezdila na koni dokonce lépe, než sám císař! Také byla až nezdravě posedlá vlastním vzhledem. Byla schopná se pro dokonalou postavu mučit hladem – pila například šťávu z hovězího masa jako svou jedinou denní stravu! Tímto konkrétním „zájmem“ znepokojovala vlastního manžela.
Postupem času se vztahy mezi snachou a tchýní vyostřily. Alžběta se již odmítala mocné Žofii podřizovat, a to i přesto, že u dvora prakticky neměla zastání. Když pak Alžbětě po porodu zemřela prvorozená dcera, dávala jí to Žofie zcela nepokrytě za vinu. A když se pak narodily další dvě děti (syn Rudolf a dcera Gisela), postarala se Žofie, aby byly matce odňaty a o jejich výchovu se postarala sama. Není divu, že konflikty se Žofií podlamovaly císařovně zdraví…
Špatný manžel, špatný otec, vzorný syn
Jak na toto Žofiino šokující řešení reagoval Alžbětin muž František Josef? Postavil se za matku. I když patrně svou ženu miloval (a sám to s chotí neměl lehké), nedokázal se vymanit z matčina vlivu a zřejmě ani nedokázal řádně projevit své emoce.
Ženy se nikdy nezastal a trávil s ní minimum času. Většinu dne dlel ve Vídni, kde se věnoval úředním záležitostem. Nelze se tak divit, že zklamaná Alžběta z vídeňského dvora stále častěji prchala do rodného Bavorska. Ve Vídni se tak všem odcizovala a manželské soužití to jen zhoršovalo.
S císařovou povahou se těžko vyrovnával i syn Rudolf. Neosobní otec k němu přistupoval stejně jako ke své ženě, což bylo problém obzvlášť přihlédneme-li k faktu, že Rudolf po matce zdědil citlivou povahu. Když se pak Rudolf zamiloval do mladé baronky Mary Vetserové, otec jeho lásku odsoudil. Nešťastný Rudolf tak 30. ledna v zoufalství obrátil zbraň proti sobě…
Synova smrt zasáhla jak císaře, tak Alžbětu. František Josef I. se ovšem opět projevil jako bezcitný otec. Ač nad rakví strávil dvě hodiny, zazlíval svému nešťastnému synovi, že „zemřel jako nějaký krejčí“.
Poslední léta života zklamané ženy
Po synově smrti již Alžběta nebyla tou krásnou ženou, která vzbuzovala obdiv mezi muži a ruku v ruce d tím asi i žárlivost mezi ženami. Byla duševně zlomená, trpěla bolestí kloubů a sužovaly ji deprese. K Vídni se již nikdy nepřiblížila.
Poslední léta života často mluvila o smrti, chodila v černých šatech. Opravdu si přála zemřít. A dočkala se. Když byla v září 1898 na procházce v Ženevě, probodl ji italský anarchista Luigi Luccheni pilníkem. Rána mířila na srdce. Kdysi tak krásná žena plná radosti zraněním podlehla.
Samozřejmě ne všechny sňatky v královských (či císařských) rodinách byly takto nepovedené. Pokud si chcete přečíst o sňatku z rozumu, který přerostl v příkladné manželství s kupou dětí, zde se můžete něco dozvědět o manželství Ferdinanda I. Habsburského a Anny Jagellonské.
Zdroj: GALANDAUER, Jan a Miroslav HONZÍK. Osud trůnu habsburského. 2. vyd. Praha: Panorama, 1983. GRÖSSING, Sigrid-Maria. Alžběta: císařovna z rodu Wittelsbachů. Přeložil Ivana FÜHRMANN VÍZDALOVÁ. Praha: Ikar, 2015. PERNES, Jiří. Spiklenci proti jeho Veličenstvu: historie tzv. spiknutí Omladiny v Čechách. Praha: Mladá fronta, 1988. WEISSENSTEINER, Friedrich. Ženy na habsburském trůnu: rakouské císařovny 1804-1918. Přeložil Ingeborg CHURAŇOVÁ. Praha: Knižní klub, 2000.