Pražský belveder: Renesanční památník královské lásky
Praha je krásné historické město, jež je plné nádherných památek všech možných architektonických stylů. Najdeme zde románské rotundy, gotické chrámy, barokní paláce i památky renesančního slohu. Za nejčistší renesanční památku Prahy je považován Královský letohrádek v zahradách Pražského hradu. Úchvatná stavba není jen důkazem architektonické šikovnosti našich předků, ale především lásky jednoho panovnického páru: krále Ferdinanda I. Habsburského a jeho manželky Anny Jagellonské.
Politický kalkul krále Vladislava a císaře Maxmiliána
Sňatek Anny a Ferdinanda samozřejmě nebyl dán romantickými pohnutkami, ale ryze politickými kalkuly hlav dynastií, z níž oba pocházeli. Anna byla dcerou českého a uherského krále Vladislava II. Jagellonské a jeho poslední choti Anny z Foix. Ferdinand pak náležel k dynastii Habsburků: jeho dědečkem byl energický císař Maxmilián I. Ferdinandovými rodiči pak byl Filip I. Kastilský a Jana Šílená.
Jejich sňatek byl domluven na vídeňském kongresu roku 1515, kde se sešli ti nejvýznamnější panovníci střední Evropy: Maxmilián I., Vladislav II Jagellonský a polský král Zikmund I. Starý. Řešila se řada politických otázek ve střední Evropě, pro nás jsou ale zásadní domluvené sňatky: Vladislavův syn Ludvík si měl vzít císařovu vnučku Marii a Anna si měla vzít jednoho z Maxmiliánových vnuků: buď Ferdinanda nebo jeho bratra, španělského krále Karla I. (pozdější císař Karel V.).
Ani jeden z bratrů však jednání přítomný nebyl. Přesto však došlo ve svatoštěpánské katedrále ve Vídni na obřad, kde vnuky zastoupil šestašedesátiletý císař Maxmilián. Manžela, kterým se nakonec stal Ferdinand, potkala až roku 1520. Jejich svatba se pak konala 1521 v Linci.
Z vnuceného sňatku šťastné manželství!
Těžko říct, jak Anna na svého chotě reagovala. Na vídeňském kongresu totiž „vyhrála“ malého a hubeného pobledlého muže. Stejně jako Karel V., jehož přihlouplý výraz údajně kritizoval i císařský děd, nebyl pohledný. Stejně jako bratr byl ale chytrý. A také byl synem štěstěny – roku 1526 zemřel u Moháče Annin mladší bratr Ludvík Jagellonský a Ferdinand se tak mohl angažovat v Čechách a v Uhrách.
Ponechme ovšem politické snažení stranou a podívejme se na osobní život královského páru. Doboví kronikáři totiž pohlíželi na jejich manželství jako na vzorový panovnický svazek. Z politického kalkulu stárnoucích panovníků se totiž vyklubalo fungující manželství plné lásky a respektu. Anna dala Ferdinandovi 15 dětí, z nichž se naprostá většina dožila dospělosti.
Italská renesance za Alpami
Právě manželce měl Ferdinand věnovat letohrádek, který byl budován od roku 1538. Tuto stavbu, která přinesla do tzv. „zaalpské oblasti“ přinesla italskou renesanci, začal stavět italský architekt Paolo della Stella.
Právě Paolo della Stella stál i za plastickou výzdobu v italském stylu, která mj. vyobrazuje i Ferdinanda I., kterak podává své milované choti květ. Krásného důkazu Ferdinandovy lásky si Anna však nemohla bohužel užít…
Smrt krouží nad Prahou
Roku 1547 královna Anna v Praze prodělávala svůj patnáctý porod. Bohužel však tento porod nepřežila a skonala. Byla uložena ve svatovítské katedrále na Pražském hradě. Nešťastný choť Ferdinand zůstal manželce věrný i po smrti – podle svědectví současníků se již do smrti žádné ženy nedotkl…
Ani Paolo della Stella se dokončení letohrádku nedožil. Když roku 1552 zemřel, chopil se stavebních prací Bonifác Wohlmut. Právě on má na svědomí charakteristickou střechu. Stavba skončila na počátku šedesátých let. Krátce poté zemřel i císař Ferdinand I.
I když je tak příběh harmonického manželství Ferdinanda a Anny krásným úkazem vzorného manželství, přerušeného bohužel předčasně zákeřnou smrtí, my můžeme v Praze dodnes obdivovat krásný doklad této renesanční lásky.
Zdroj: GRÖSSING, Sigrid-Maria. Maxmilián I.: zakladatel habsburské světové říše. Praha, 2004. HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí 3. Praha, 1994. KRUMLOWSKÝ, Felix. Jména z českých dějin, která byste měli znát II. Praha, 2009. MACEK, Josef. Tři ženy krále Vladislava. Praha, 1991.