Co možná nevíte o Adamovi a Evě

Přidat na Seznam.cz

Příběh Adama a Evy je jedním z nejoblíbenějších v Bibli. Je totiž základem kreacionismu (víra ve stvoření světa přes nadpřirozený akt) a zahrnuje pojmy jako prvotní hřích. Zatímco mnozí lidé jej vykládají jako metaforu, podobně jako mnoho dalších příběhů použitých v Bibli, jiní věří, že tento příběh z knihy Genesis je doslovný. Server Starsinsider dal dohromady několik faktů a mýtů, které jste nejspíš o Adamovi a Evě nevěděli.

Příběhů o Adamovi a Evě je víc než jeden

Ano, příběh Adama a Evy není tak docela biblický. V jiných kulturách a náboženstvích lze nalézt další podobné příběhy o stvoření. Staroegyptský bůh plodnosti Khnemu stvořil lidi z hlíny. Totéž platí o řeckém bohu Prométheovi, který byl nejen bohem ohně, ale také stvořil lidi.

Stavební kameny Adama a Evy

Příběh si vypůjčuje prvky z babylonského mýtu o stvoření Enuma Eliš i z příběhu Gilgameše, epického hrdiny z Mezopotámie. V prvním příběhu je ke stvoření člověka použit prach. Ve druhém příběhu bohové stvoří (mužského) společníka pro Gilgameše. Hrdina v určitém okamžiku ztratí nesmrtelnost poté, co naletí na hadí lest. Idylický život mužů pak naruší žena. Zní vám to povědomě, že?

Adam měl dvě ženy

Adam měl první ženu jménem Lilith, která byla vyhnána z rajské zahrady, protože neposlechla svého manžela. Lilith, která se vyskytuje v judaistické mytologii, se pak stala démonem. Teprve poté byla z jedné z Adamových kostí stvořena Eva.

Lilith, která je předmětem tohoto obrazu, je v judaistické literatuře popisována jako první Adamova manželka. Je spojována se sváděním mužů a vražděním dětí. Zobrazování žen jako mocných a zlých pokušitelek bylo v malířství 19. století rozšířené, zejména mezi prerafaelity. Umělec zobrazuje Lilith jako ikonickou ženu podobnou Amazonce s dlouhými vlajícími vlasy. Její lenivý charakter je zopakován začleněním máku v pravém dolním rohu – květu osahujícím opium, které vyvolává spánek.

Adamova kost?

Původní slovo je „tsela“. A ačkoli se při stvoření Evy překládá jako „žebro“, ve skutečnosti se toto slovo vztahuje k boku nebo „končetinám postranním vůči svislé ose vzpřímeného lidského těla“. To znamená, že Eva mohla být stvořena z kterékoli Adamovy kosti v boční oblasti. Někteří teoretici poukazují na Adamovo baculum (kost penisu) jako na zdroj. Podle této teorie člověk na rozdíl od mnoha jiných savců nemá baculum, takže Eva by byla vytvořena z něj. V důsledku toho se následující generace rodily bez ní.

Měli Adam a Eva pupky?

Prapodivná otázka, že? No, pro fundamentalistické křesťany je to celkem neoddiskutovatelná otázka. Mnozí věří, že pupky neměli. To ovšem mnozí umělci nebrali v úvahu (nebo možná brali…), protože na mnoha vyobrazeních Adama a Evy jsou zobrazeni s pupíky.

Byl to ďábel, kdo pokoušel Evu?

Satan nebyl postavou rané židovské teologie, takže původní příběh neměl s ďáblem nic společného. Je pravděpodobné, že had z Genesis byl takto interpretován až později. V islámu je však situace trochu jiná. Alláh stvořil Adama a nařídil andělům, aby se mu klaněli, ale Iblis (alias Satan) to odmítl. V Koránu je tedy had výslovně ďáblem.

Co bylo vlastně zakázané ovoce?

„Jablko!“ slyšíme vás říkat. Ne tak rychle. Bible neříká, že zakázané ovoce je ve skutečnosti jablko. Ve skutečnosti ovoce vůbec nespecifikuje. Původní hebrejské slovo je „peri“, což lze vykládat jako různé věci, od fíku přes hrozny až po pšenici.

Na vině je slovní hříčka ze 4. století. Ukázalo se, že latinské slovo „malus“ znamená jak „zlý“, tak „jablko“. Učenec Jeroným, který přeložil Bibli do latiny, použil toto slovo k označení ovoce ze stromu poznání. Anglický básník 17. století John Milton pak ve své knize Ztracený ráj zakázané ovoce dvakrát nazval jablkem, čímž tuto myšlenku upevnil.

Porod je bolestivý kvůli Evě

V 1. knize Mojžíšově (3:16) se píše: „Učiním, že tvé bolesti při porodu budou velmi těžké; s bolestivým porodem budeš rodit děti.“ To samozřejmě stačilo k tomu, aby se na dlouhá staletí zastavily jakékoli snahy učinit porod pro ženy snesitelnějším. Ukazuje se však, že jde opět o problém překladu. Všude jinde v Bibli je původní hebrejské slovo „etzev“ překládáno jako „práce, námaha nebo dřina“. Ale v souvislosti s porodem je překládáno jako „bolest, smutek, trápení nebo bolest“.

Islámská verze Adama a Evy

Jak již bylo zmíněno, příběh Adama a Evy lze nalézt také v Koránu. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že oba jsou pokoušeni, aby jedli ze stromu. V islámu navíc prvotní hřích neexistuje, takže oba jedli ze stromu a za svůj hřích zaplatili, nikoliv že by za něj muselo platit celé lidstvo, a to na věčné časy. Byli vyhozeni z ráje a odděleni na 200 let. Nakonec se však znovu setkali a měli dva syny, Kábíla a Hábíla. A stejně jako Kain a Ábel jeden zabil druhého. Adam a Eva měli ještě mnoho dalších dětí. Ve skutečnosti Eva porodila 20 dvojčat!

Předadamitská teorie

Tato myšlenka pochází z roku 1655 a tvrdí, že na Zemi byli lidé ještě před Adamem a Evou. Podle této teorie nebyli všichni lidé na Zemi potomky Adama a Evy. To znamenalo, že ti, kteří nebyli potomky, nebyli tak důležití a pohodlně „méně bílí“, takže otroctví bylo v očích mnohých ospravedlnitelné.

Poloha rajské zahrady

Přemýšleli jste někdy, kde se nacházela rajská zahrada? Nejste první. Pátrání po jejím nalezení stále pokračuje. I když některé náznaky můžeme najít v Bibli. Konkrétně v Genesis 2,10, kde se píše: „Z Edenu vytékala řeka, aby zavlažovala zahradu, a tam se rozdělila a stala se čtyřmi řekami“ (konkrétní znění závisí na překladu Bible). A pak se zmiňuje o jejich jménech: Pišon, Gihon, Hiddekel (Tigris) a Fírat (Eufrat). Tento náznak vedl ke spekulacím, že rajská zahrada se nacházela buď v Mezopotámii (dnešní Irák a Kuvajt), nebo v dnešním Turecku či Arménii. Ačkoli konkrétní místo se dosud nepodařilo zjistit.

Genetika Adama a Evy

Podle jedné studie žila mitochondriální Eva asi před 100 000-230 000 lety. Naproti tomu Y-chromozomální Adam žil pravděpodobně asi 75 000 let před Evou. Jedná se samozřejmě o společné mitochondriální předky moderních lidí. Nepárovali se, ani nebyli prvními lidmi, kteří žili na Zemi.

Zdroje: Starsinsider.com, Wikipedia