Adolf Hitler – Fakta a zajímavosti. Ve své závěti tvrdil, že je muž skromných prostředků, jeho majetek byl však velkolepý. Byl to miliardář, který odmítal platit daně

Adolf Hitler je jednou z nejznámějších a zároveň nejodsuzovanějších postav v dějinách. Jako vůdce nacistického Německa řídil druhou světovou válku i holokaust. Tyto události vedly ke smrti nejméně 40 000 000 lidí. V následujících desetiletích se stal předmětem nesčetných knih, dokumentů a televizních pořadů. V tomto článku uvedeme několik známých i méně známých faktů.

1. Heil Schicklgruber?

Adolf Hitler byl málem Adolf Schicklgruber nebo Adolf Hiedler. Jeho otec Alois se narodil jako nemanželské dítě Marii Anně Schicklgruberové a dostal její příjmení. Když mu však bylo asi 40 let, rozhodl se Alois přijmout příjmení svého nevlastního otce Johanna Georga Hiedlera, o němž někteří spekulovali, že je ve skutečnosti jeho biologickým otcem. Na právních dokumentech bylo jako nové příjmení uvedeno Hitler. Důvod změny pravopisu není znám. Alois Hitler byl dvakrát ženatý a měl několik dětí, než si vzal za třetí manželku Kláru Pölzlovou. Manželé měli šest dětí, dospělosti se však dožili pouze Adolf a sestra. Adolf měl obtížný vztah se svým otcem, který zemřel v roce 1903, ale svou matku zbožňoval a její smrt na rakovinu prsu v roce 1907 ho údajně zasáhla.

2. Služba v první světové válce

Když Hitler v roce 1945 spáchal sebevraždu, měl na krku Železný kříž 1. třídy, který získal za službu v 1. světové válce. Toto vyznamenání bylo pro Hitlera, který se během války prezentoval jako hrdina, obzvláště důležité. Přestože byl během první bitvy na Sommě (1916) zraněn, nedávné výzkumy Hitlerovo líčení jeho válečných zážitků zpochybňují. Někteří se domnívají, že viděl jen málo frontových akcí, pokud vůbec nějaké a místo toho byl na relativně bezpečném velitelství. To odporovalo jeho tvrzení, že byl v nebezpečí „snad každý den“. Kromě toho, ačkoli uvedl, že v roce 1918 při plynovém útoku dočasně oslepl, údajné lékařské dokumenty uvádějí, že trpěl „hysterickou slepotou“. V době kapitulace Německa se zotavoval. Je zvláštní, že v citaci k vyznamenání Železným křížem I. třídy není uveden žádný konkrétní případ statečnosti, což vedlo některé badatele k domněnce, že toto vyznamenání bylo uděleno na počest Hitlerovy délky služby a jeho všeobecné oblíbenosti u důstojníků, zejména u židovského poručíka Hugo Gutmanna, který Hitlera na vyznamenání doporučil.

3. Mein Kampf: Zakázaný bestseller

V roce 1924, kdy byl Hitler ve vězení za velezradu, začal psát knihu. Později byla považována za jednu z nejožehavějších na světě. V knize Mein Kampf („Můj boj“), která původně vyšla ve dvou svazcích (1925, 1927), Hitler popsal svůj život a představil svou rasistickou ideologii. Tvrdil, že se během pobytu ve Vídni stal „fanatickým antisemitou“. Ačkoli měl Mein Kampf zpočátku jen omezený úspěch, jeho popularita rostla stejně jako popularita Hitlera a nacistů. Kniha, která se stala biblí nacionálního socialismu, byla v Německu povinnou četbou a do roku 1939 se jí prodalo více než pět milionů výtisků. Po Hitlerově smrti bylo dílo v Německu a dalších zemích zakázáno a německá spolková země Bavorsko, která vlastnila autorská práva, odmítla udělit práva na jeho vydání. O několik dní později byl v Německu poprvé od roku 1945 vydán Mein Kampf s mnoha dodatky. Někteří zahraniční nakladatelé však dílo nadále tiskli a v roce 2016 se po vypršení autorských práv dostalo do veřejného vlastnictví. Kniha se stala bestsellerem.

Mein Kampf se sice nezmiňuje o pozdějším masovém vraždění Židů během druhé světové války (holocaustu), ale ukazuje, že nenávist k Židům si vypěstoval již v této době.

4. Od požáru k vůdci

Po řadě manévrů a intrik byl Hitler v lednu 1933 jmenován německým kancléřem. Usiloval však o ještě větší moc, což se mu podařilo, když 27. února 1933 došlo k požáru a vážnému poškození budovy německého parlamentu. Ačkoli Hitlerův podíl na požáru Říšského sněmu zůstává nejistý, později byl za tento čin odsouzen osamělý komunista. Hitler této události využil k upevnění své autority. Den po požáru dohlížel na zachování všech občanských svobod a ve volbách následující měsíc získali nacisté a jejich spojenci v Říšském sněmu většinu. Dne 23. března 1933 schválil Říšský sněm zmocňovací zákon, který posvětil Hitlerovu diktaturu. V srpnu 1934 Hitler využil smrti říšského prezidenta Hindenburga k tomu, aby spojil funkce říšského prezidenta a říšského kancléře a osobně převzal velení ozbrojených sil. Zrušil titul říšského prezidenta a začal se označovat jako „Führer a říšský kancléř“.

5. Umělecký kritik

Ačkoli se hodně mluví o Hitlerově neúspěšné umělecké kariéře, kdy byl odmítnut vídeňskou Akademií výtvarných umění a žil v chudobě. Zdá se, že jeho zájem o umění vzrostl až poté, co se stal führerem. Zatímco Hitler dával přednost idealizovaným dílům klasického Řecka a Říma, byl velmi kritický k soudobým směrům, jako byl impresionismus, kubismus a dadaismus. Ve třicátých letech 20. století začali nacisté takové „degenerativní umění“ z německých muzeí odstraňovat. Moderní díla Paula Kleea, Pabla Picassa, Wilhelma Lehmbrucka a Emila Noldeho byla později vystavena na vícedílné výstavě v roce 1937 a označena za „kulturní pokleslou tvorbu bolševiků a Židů“. Během války Hitler nařídil systematické drancování uměleckých děl v nebývalém rozsahu, údajně nejžádanějším ukradeným předmětem byl Gentský oltářní obraz.

Toto a další díla měla zaplnit plánované „supermuzeum“ v rakouském Linci, známé jako Führermuseum. Plánem bylo zastínit Vídeň, ke které měl Hitler osobní nechuť. Znechucení bylo způsobeno hlavně tím, že nebyl přijat na vídeňskou Akademii výtvarných umění.

6. Abstinent, vegetarián a narkoman?

Ve snaze vytvořit nadřazenou „árijskou“ rasu byli nacisté známí tím, že podporovali zdravý životní styl. Proto asi nepřekvapí, že Hitler byl údajně abstinent, nekuřák a vegetarián. Jeho zdravé návyky však podkopávalo údajné užívání opiátů. Podle nejnovějších výzkumů mu jeho osobní lékař Theodor Morell začal v roce 1941 aplikovat injekčně různé drogy, včetně oxykodonu, pervitinu, morfinu a dokonce i kokainu. Ve skutečnosti bylo užívání drog údajně rozšířené v celé nacistické straně a vojáci často dostávali pervitin před bojem. Je o tom psáno v knize „Blitzed“. Ke konci života měl Hitler sklony k třesu. Zatímco někteří to přičítali Parkinsonově chorobě, jiní spekulovali, že šlo o abstinenční příznaky drog, které se v té době již těžko sháněly.

7. Miliardář

Hitler byl zřejmě povzbuzen svou dřívější chudobou a rozhodl se nashromáždit osobní jmění. Většina jeho peněz pocházela z předvídatelných zdrojů – z vládních peněz a z „darů“ od firem. Podnikal však i kreativnější plány. Poté co se stal kancléřem, nařídil vládě, aby nakoupila výtisky jeho knihy Mein Kampf. Rozdávali je jako státní svatební dary novomanželům, což Hitlerovi přineslo tučné honoráře. Kromě toho odmítal platit daň z příjmu. Své obrovské bohatství, jehož hodnota se podle některých odhadů pohybovala kolem 5 miliard dolarů, využil k nashromáždění rozsáhlé sbírky uměleckých děl, nákupu kvalitního nábytku a k získání různých nemovitostí. Vůdce ve své závěti tvrdil, že je muž skromných prostředků.

8. Skandál s Nobelovou cenou

V roce 1939 navrhl švédský zákonodárce Hitlera na Nobelovu cenu míru. Ačkoli to zamýšlel jako vtip, málokomu to připadalo zábavné. Místo toho to vyvolalo rozruch a nominace byla rychle stažena. Ne že by Hitler chtěl, nebo dokonce mohl cenu přijmout. V roce 1936 byl nositelem ceny míru za rok 1935 jmenován německý novinář Carl von Ossietzky, hlasitý Hitlerův kritik. Toto gesto bylo vnímáno jako odsouzení nacismu a „urážka“ Německa. V důsledku toho Hitler zakázal všem Němcům převzít Nobelovu cenu a jako alternativu vytvořil Německou národní cenu za umění a vědu. Tři Němci, kteří následně získali Nobelovu cenu v období Třetí říše, byli nuceni svá ocenění odmítnout, ačkoli později diplomy a medaile obdrželi.

9. Smrt a konspirační teorie

30. dubna 1945, kdy byla válka prohraná a sovětská vojska postupovala vpřed, spáchal Hitler ve svém podzemním bunkru v Berlíně sebevraždu, zastřelil se. Manželka Eva Braunová si také vzala život. Podle Hitlerova přání byla jejich těla spálena a poté pohřbena. Taková je alespoň obecně přijímaná verze jeho smrti. Téměř okamžitě se objevily konspirační teorie, částečně díky Sovětům. Ti zpočátku tvrdili, že nejsou schopni potvrdit Hitlerovu smrt a později rozšířili fámy, že žije a je chráněn Západem. Na nátlak amerického prezidenta Harryho Trumana sovětský vůdce Josif Stalin prohlásil, že Hitlerův osud nezná. Podle pozdějších zpráv však Sověti získali jeho spálené ostatky, které byly identifikovány podle zubních záznamů. Tělo bylo tajně pohřbeno, exhumováno a zpopelněno. Popel byl rozptýlen v roce 1970, ačkoli kus lebky s jedinou střelnou ranou, který byl nalezen až v roce 1946, byl uschován. Taková zpráva však pochybnosti nezmírnila. Ty se ještě prohloubily v roce 2009, kdy vědci zjistili, že úlomek lebky patřil ženě.

Stálým konspiračním teoriím o smrti Adolfa Hitlera byl možná učiněn konec – francouzští vědci prohlásili, že se jim podařilo jednoznačně prokázat, že zemřel v roce 1945.

Zdroje: Britannica, Malevus, The Guardian, Anne Frank, LovecPokladu, Daily Art Magazine, NPR, The Daily Beast, Nobel Peace Center, abc