Jaký zvyk je pro úspěch klíčový, ale většina ho považuje za zbytečný?

Úspěch může mít pro každého jedince trochu odlišnou podobu. Ať už se však týká osobního růstu, kariérního postupu, sportu nebo dosažení cíle v jakékoliv jiné oblasti, ve většině případů není ani zdaleka jen výsledkem několika šťastných náhod. 

Zpravidla za ním stojí spousta dřiny, odříkání a podstupování obětí. Existují však i další zvyky a důvody, které se s úspěchem pojí. Zajímavé je, že některé z nich celá řada lidí považuje za nedůležité či dokonce zbytečné. Ve skutečnosti však mohou být naprosto klíčové. Které to jsou?

Jedním z nejpodceňovanějších faktorů, které stojí za úspěchem, je pokora

Dlouhým zástupům lidí v dnešní společnosti chybí pokora, což může být problém nejen pro jejich okolí, ale taktéž pro ně samotné. Ačkoliv mohou mít lidé velmi často sklony ke spojování povýšenosti a arogance s úspěchem, ve skutečnosti jim tento způsob chování může v dosahování cílů spíše škodit.

Když se nad tím zamyslíte, dává to naprostou logiku. Člověk bez pokory totiž může velmi snadno nabýt pocitu, že je ve všem nejlepší a všichni kolem něho jsou v mnoha směrech neschopní, a tak se od nich není možné takřka nic naučit.

Nejenže je však tento přístup hluboce neuctivý, kvůli čemuž si samolibě smýšlející lidé mohou nadělat spoustu nepřátel, ale taktéž v žádném případě nevede ke zdokonalování sebe samotného.

Ať už jste totiž v kterékoliv činnosti sebelepší, s velmi vysokou pravděpodobností se najdou lidé, kteří vás svými připomínkami a názory mohou posunout o kus dál. Alespoň tedy v případě, že jim budete pokorně naslouchat. Když si ale budete celý život myslet, že jen vaše názory jsou správné a lidé v okolí dělají vše hůře než vy, posouvat se budete mnohem pomaleji (pokud vůbec).

„V této egocentrické společnosti se lidé stydí jednat pokorně, a tak se vyhýbají situacím, které je nutí k pokoře za každou cenu. A kvůli tomu ničeho nedosáhnou,“ vyjádřil se k tomuto tématu Dan Western, který je odborníkem na seberozvoj a motivaci.

Velmi důležité je i umění přiznat si chybu

S přechozím bodem se zároveň do jisté míry pojí umění přiznat si chybu. Zatímco sebestřední lidé si mnohdy chybu přiznat nedokážou a pokud se nějaké dopustí, velmi často začnou „kopat nohama kolem sebe“ a obviňovat ostatní,  pokorné osobnosti dokáží nahlas přiznat, že se něco pokazilo jejich vinou.

Rovněž se za učinění chyby umí omluvit, pokud měly její následky negativní vliv na společnost, kolegy, přátele či rodinu. V neposlední řadě pak dokážou naslouchat radám ostatních ohledně toho, jak napáchanou chybu napravit.

Takové chování vyžaduje ve skutečnosti mnohem větší odvahu než neustálé „tváření se dokonale“. Zatímco svádět vinu na ostatní dokáže víceméně každý, umění přiznat si chybu a postavit se k problému čelem je zpravidla výsadou úspěšných.

Zároveň je však nutné podotknout, že ani přehnaná sebekritika nemusí být prospěšná.

Trpělivost růže přináší

Jak praví známé přísloví, trpělivost růže přináší. Pravdivost tohoto tvrzení dokonce v mnoha oblastech potvrdily i vědecké studie. Přesto se však celá řada lidí velmi brzy vzdává.

Existuje nespočet jedinců, kteří na něčem dokážou usilovně pracovat klidně i dlouhou řádku let, aniž by zaznamenali výsledky – a přesto se jednoho dne podívají úspěchu do tváře. Ze statistik je dokonce možné vyčíst, že zpravidla trvá 5 až 10 let práce na projektu, než se dočkají jeho aktéři úspěchu.

Z toho tedy vyplývá, že ani trpělivost byste neměli v žádném případě podceňovat.

Zdroje: zeny.cz, idnes.cz, itnetwork.cz