Neobvyklé mraky: Lidi zdaleka neděsí pouze shelf cloud

Každý někdy sledoval oblaka, jak tiše plují oblohou. Pro většinu z nás jsou však jen kulisou běžného dne. Přesto existují chvíle, kdy se obloha promění ve scénu jako vystřiženou z filmu o konci světa. Neobvyklé typy mraků jako je shelf cloud nebo asperitas přitahují pozornost laiků, meteorologů a fotografů.

Mraky se klasifikují podle své výšky a tvaru. Každý typ odráží specifické dění v atmosféře. Mohou tak vzniknout velmi zajímavé úkazy. Některé z nich lze vidět zřídka, nebo jen za specifických podmínek.

Běžné typy mraků

• Cirrus – vysoké ledové mraky ve výšce kolem 6–12 km, bývají jemné a vláknité. Často předzvěst změn počasí. Jsou tvořeny ledovými krystalky a nepotřebují vlhký nižší vzduch. Díky tomu mohou přetrvávat i za slunečného dne.

• Cumulus – běžná oblaka sahající do výšky asi 2 km. Často připomínají beránky. Vznikají při stoupání teplého vzduchu, jenž následně kondenzuje. Mají jasné kontury a bílý vzhled.

• Stratus – nízká šedá oblačnost často pokrývá celé nebe. Tvoří se v ustálených mlhavých podmínkách, často při inverzi a nízké vlhkosti. Mohou přinést lehké mrholení či mlhu.

• Nimbostratus – hustá dešťová vrstva bez jasných tvarů. Typická pro déšť nebo mrholení po delší dobu. Rozprostírá se široce, sluneční záření jen slabě proniká.

• Cumulonimbus – mohutné bouřkové mraky s vertikálním vývojem, sahají od nízkých výšek až do 10–15 km. Produkují blesky, silný déšť, někdy i kroupy a nárazový vítr.

Neobvyklé a vzácné typy mraků

Shelf cloud

Vzniká u přední stěny bouřkového systému. Vypadá jako obrovská vodorovná police, často s tmavým tělem a ostrým kontrastem. Signalizuje blížící se nárazový vítr a prudký déšť. Je vizuálně dramatický, což vyvolává strach, ale je to přirozený projev studené fronty.

Mammatus

Z oblaků, nejčastěji spodní části cumulonimbu, visí jakési vaky či měchýřky. Objevují se po bouřkách a samy o sobě nejsou nebezpečné, slouží ale jako vizuální předzvěst silného proudění vzduchu nad nimi.

Noční svítící oblaka

Vzácné oblačné úkazy ve výškách asi 80 km. Viditelné jen za soumraku nebo za svítání, kdy Slunce pod obzorem osvětluje ledové krystalky. Objevují se obvykle v létě a v blízkých polárních oblastech, kdy teploty v mezosféře klesají velmi nízko.

Lentikulární oblaka

Tvoří se nad vysokými pohořími. Proudění vzduchu vytvoří vlny a v jejich hřebenech se kondenzuje vlhkost. Výsledkem jsou hladké čočky nebo čočkovité vrstvy. Nepohybují se, mohou připomínat létající talíře.

Asperitas

Nový druh mraků oficiálně uznaný až v roce 2017. Vypadá chaoticky, jako rozbouřené moře. Vlnité a nepravidelné tvary, obvykle v modré nebo šedé barvě. Spojené s bouřkovými mračny či liniemi front.

Pileus

Na vrcholu cumulonimbu nebo cumulu se vytvoří hladká, tenká „čepička“, když vzduch nad rychle rostoucím mrakem stoupá a tvoří plochou kupu. Signalizuje prudký vertikální růst a stabilitu vzduchových vrstev nad ním.

Kelvin‑Helmholtzovy oblaky

Vypadají jako serpentiny nebo mořské vlny. Vznikají tam, kde dvě vrstvy vzduchu po sobě kloužou s různou rychlostí a zvlní se. Jsou fascinující, ale krátkodobé a vizuálně dramatické.

Faktory ovlivňující vznik neobvyklých mraků

S neobvyklými formami mraků se setkáme nejčastěji při kombinaci různých extrémních podmínek. Mezi ně patří například prudké rozdíly v rychlosti proudících vrstev nebo velmi nízké teploty ve výšce. Dále také vysoká vlhkost nebo terénní efekty (např. hory). Méně často se objeví v klidných podmínkách. U některých jsou třeba jen jednorázové události.

Neobvyklé formy nejsou nutně nebezpečné, ale mohou být nádherné i dramatické. Poznání toho, jak a proč vznikají, nás učí vnímat oblohu s větší úctou a respektem. Oblaka nejsou jen výzdoba nebe. Jsou skrytými vypravěči příběhu o vzduchu nad námi, o změnách tlaku, teploty, vlhkosti i o vesmírných vlivech.

Zdroje: 100+1, Theses, National Weather Service, BBC