Ostrov plastového odpadu najdete v Tichém oceánu. Je tak velký, že ho uvidíte na mapě

Často se mluví o „Velké tichomořské odpadkové skvrně“ jako o obrovském ostrově odpadků, který by se dal najít na mapě. Ale realita je trochu jiná a dost znepokojivá.

Není to ostrov, po kterém by se dalo chodit, ani útvar viditelný z vesmíru. Jde spíš o obrovskou „polévku“ z plastového odpadu, často mikroskopického, rozptýlenou na ploše dvakrát větší než Texas. I když ten název „ostrov“ není přesný, dobře se pamatuje a varuje nás před rozsahem problému.

Co je Velká tichomořská odpadková skvrna?

Tato obrovská masa odpadu se nachází v severním Tichém oceánu, zhruba mezi Havají a Kalifornií. Jak se tam všechen ten nepořádek dostal? Můžou za to obrovské oceánské proudy, které se točí dokola a jako gigantický vysavač stahují vše, co plave na hladině, do svého středu.

Ty mořské proudy tam vlastně vytvořily dvě hlavní oblasti, kde se ten plastový binec nejvíc drží: jedna větší je u pobřeží Ameriky a ta druhá, o něco menší, se točí poblíž Japonska. Dohromady je to plocha, kterou si člověk ani neumí pořádně představit – bavíme se o 1,6 milionu kilometrů čtverečních! Zkuste si vedle sebe poskládat dvakrát Texas nebo třikrát Francii, tak nějak by to vypadalo. A v tom všem plave, podržte se, odhadem 100 000 tun plastu. To je váha víc než 740 těch největších dopravních letadel. Hrůza pomyslet.

První, kdo na tento problém výrazněji upozornil, byl kapitán Charles Moore v roce 1997. Při plavbě z Havaje do Kalifornie byl v šoku, kolik odpadu neustále viděl kolem své lodi v oblasti, která měla být čistá.

Neviděl sice žádný ostrov, ale spíš nekonečnou polévku plnou lidského nepořádku. Od té doby víme, že se tam plasty hromadí minimálně od 80. let, a některé nalezené kousky jsou starší než padesát let! Většina toho nepořádku připlouvá z pevniny, hlavně z Asie a Severní Ameriky, a to především řekami. Menší část pak pochází přímo z lodí nebo ropných plošin.

Proč je to tak obrovský problém?

Ten plastový koktejl v oceánu má pro přírodu katastrofální následky. Mořští živočichové, od malých rybek až po velké velryby, tuleně a mořské želvy, se do toho odpadu často zamotávají, hlavně do těch starých rybářských sítí.

Když se zamotají, nemůžou plavat, lovit, a často se utopí nebo udusí. Ještě horší je, že si plasty pletou s potravou. Třeba želvy si myslí, že plastový sáček je medúza, kterou milují, a spolknou ho. Ptáci, jako albatrosi, zase krmí svá mláďata kousky plastu, protože si myslí, že je to jídlo. To jim samozřejmě ucpe žaludek a umírají hlady.

Ale to není všechno. Plasty v moři fungují jako houba a nasávají do sebe jedovaté chemikálie z okolní vody – různé pesticidy nebo zbytky ropy. A aby toho nebylo málo, samy plasty obsahují škodlivé látky jako BPA nebo ftaláty, které se z nich postupně uvolňují.

Když pak nějaký živočich takový kontaminovaný plast spolkne, jedy se mu hromadí v těle. A jak jde potrava dál řetězcem – menší rybu sežere větší, tu ještě větší – koncentrace jedů u predátorů na vrcholu nebezpečně stoupá. Takže ta plastová polévka není jen nepořádek, je to i časovaná chemická bomba.

Co s tím můžeme dělat?

I když o problému víme, plastů v oceánech bohužel stále přibývá. Odhaduje se, že pokud nic neuděláme, množství plastu, které se dostane do moří, by se mohlo do roku 2040 až ztrojnásobit!

Existují sice odvážné projekty, které se snaží oceán čistit, jako je třeba The Ocean Cleanup. Ti vyvíjejí obří plovoucí systémy a lodě s umělou inteligencí, které sbírají větší kusy plastu, a také speciální „interceptory“ do řek, aby zachytily odpad ještě předtím, než se dostane do moře. Už prý odstranili miliony kilogramů odpadu. Jenže je to kapka v moři.

I když ty snahy o úklid oceánů zní skvěle, spousta odborníků nad tím tak trochu kroutí hlavou. Proč? No, oceány jsou prostě neskutečně veliké a nový plastový nepořádek do nich přibývá každým dnem. Takže si říkají, jestli to není spíš boj s větrnými mlýny. Navíc, i když se snažíme ten plast dostat pryč, samotné ty čisticí akce nejsou úplně bez problémů – stojí to spoustu energie, třeba nafty pro lodě, a bohužel se občas stane, že se spolu s odpadem vyloví i nevinní mořští živočichové.

Nejdůležitější je proto prevence – tedy výrazně snížit produkci a spotřebu plastů, hlavně těch na jedno použití. Musíme lépe recyklovat a přejít na takzvané oběhové hospodářství, kde se materiály používají stále dokola.

Přízračný ostrov stále volá o pomoc

I když ten „ostrov“ z plastu na mapě nenajdete, problém je reálný a ohrožuje nás všechny – od nejmenších mořských tvorečků až po lidské zdraví a ekonomiku. Musíme změnit svůj přístup k plastům, jednat na úrovni vlád, firem i jednotlivců. Jinak se naše oceány, které jsou zdrojem života na Zemi, nenávratně promění v plastovou poušť. Je nejvyšší čas jednat, než bude pozdě.

Zdroje: researchgate, pacificbeachcoalition, noaa