Zvyky, které nepochopíte: České tradice, o kterých jste ještě neslyšeli
Česká republika se může pochlubit pestrou historií, ve které má své kořeny celá řada tradic a zvyků. Zatímco některé z nich se dodržují až do dnešního dne, jiné takřka upadly v zapomnění.
V obou případech by se některé tradice a zvyky daly označit přinejmenším za podivné. Pokud byste například některým cizincům vysvětlovali, proč Češi na své děti posílají 5. prosince čerty, jen stěží by rozuměli. To samé platí o velikonočním koledování, kdy muži pomlázkami šlehají ženy i dívky. V některých kulturách by taková tradice byla naprosto nepřijatelná a skoro až hraničila s porušením zákona v podobě násilné trestné činnosti. To jsou ovšem tradice, o kterých u nás slyšel s nejvyšší pravděpodobností úplně každý. Jak je to ale s prazvláštními českými zvyky, o nichž se již v naší malebné zemi tolik nehovoří?
Obchůzka sv. Ambrože (7. prosince)
Dnes se s tímto zvykem již příliš nesetkáte, ale dříve chodil v den 7. prosince po českých vesnicích muž, který byl převlečený za sv. Ambrože. Zpravidla se jednalo o vysokého muže, který byl oblečený v bílém hávu, přes obličej měl závoj a v rukou držel proutěné koště s dlouhou násadou polepené papírem a uzlík se sladkostmi. V tomto kostýmu chytal děti u kostela a trestal ty, které neplnily povinnosti či neposlouchaly své rodiče.
Když nastal soumrak, zvídavé děti se shromáždily u kostela a začaly na sv. Ambrože pokřikovat. Ten vylezl, aby jim mohl vyhrožovat výpraskem, načež je začal chytat. Přitom čas od času úmyslně „ztratil“ nějakou sladkost, na kterou děti lákal. Jakmile se některé dítě odvážilo cukrovinku zdvihnout ze země, muselo být velmi opatrné. Ambrož totiž trpělivě vyčkával na chvíli, kdy touha po sladkém zaslepila ostražitost dítěte. Jakmile se tak stalo, s citem udeřil dítě koštětem.
Tento zvyk je připomínkou sv. Ambrože, který skutečně žil mezi lety 340 až 397. Jednalo se o milánského biskupa, který byl známý pro svůj smysl pro spořádaný život.
Legenda praví, že když byl sv. Ambrož malý, usedl mu na obličej roj včel. Tyto včely mu vlétávaly do úst a krmily jej medem, zatímco spal. Od žádné z nich však nedostal žihadlo. Díky tomu prý získal svou proslulou výřečnost, díky které dokázal svými slovy oslovovat dlouhé zástupy věřících.
Sekera pod stolem (24. prosince)
Dalším zvykem, o kterém jste možná nikdy v životě neslyšeli, je pokládání sekery pod stůl. Na tuto sekeru byste měli při večeři na Štědrý den šlápnout bosou nohou dříve, než začnete jíst (občas se říká, že byste na sekeře měli mít nohu položenou během celé večeře). Naši dědečkové a babičky věřili, že jim dodržování této tradice uleví od bolesti nohou i jiných zdravotních neduhů.
Někdy se taktéž praví, že tento zvyk symbolizuje sílu a pevnost rodiny.
Svatá Lucie (13. prosince)
O svaté Lucii je známo, že byla ochránkyní domácnosti. Proto dne 13. prosince chodily po domovech takzvané „Lucky“. Jednalo se o ženy, které na sobě měly bílý háv a v ruce koště nebo husí brko.
V domácnostech kontrolovaly, zda je všechno uklizené a jestli děti pracují, nebo jsou naopak líné. Zatímco pracovitým dětem dávaly cukroví či ovoce, těm nepořádným hrozilo pokárání koštětem nebo i vymetání koutů peřím. Tímto způsobem se v domě zároveň symbolicky očišťovala energie a zaháněly zlé síly.
Zdroje: nasregion.cz, coopclub.cz, tipio.cz
