Pracuji v pekárně a už nemůžu mlčet o tom, co se tam děje. Sama bych pečivo nepozřela

Většina z nás si ráno kupuje v pekárně rohlíky či koláče, aby si zlepšila náladu hned zkraje dne a přitom netuší, co všechno se za jejich výrobou skrývá. Spousta práce, na tom se určitě shodneme, ale v některých provozech také nedodržování určitých velmi důležitých pravidel.

Pracuji v pekárně už nějakou chvíli a řekla bych, že tu máme docela fajn kolektiv. S kolegy mezi sebou vzájemně sdílíme své názory, ať už se jedná o pozitivní, nebo negativní náhled na svět. Proto jsem se nepodivila, když za mnou kolega přišel se slovy: „Vidíš tu mouku? Měla už být dávno vyhozená, ale šéf mi jasně řekl, ať ji znovu použiju. Prý je škoda ji vyhazovat, stejně to nikdo nepozná.“ Kolega tehdy jen pokrčil rameny a šel pokračovat v přípravě těsta z prošlé mouky. Pro naši pekárnu je tohle bohužel běžná praxe.

Krutá realita v některých pekárnách

Je samozřejmostí, že podobné problémy se zdaleka netýkají všech provozů. Ale v některých pekárnách skutečně dochází k ignoraci data spotřeby jednotlivých surovin, které se tak vesele používají dál k pečení pečiva a sladkých dezertů. Přísné hygienické normy, jejichž dodržování by mělo být standardem, se v některých pekárnách vědomě ignorují. A to i když na příjem například přijdou pytle s moukou po záruční době. Často se normálně přijmou, nevrátí se dodavateli, naopak se použijí na pečení. Bývá to většinou doprovázeno chybnou myšlenkou, že se to stejně upeče a zákazník rozdíl nepozná. Pro mnohé zaměstnance pekáren je tak šokující, jak snadno se v tomto odvětví v některých pekárnách porušují pravidla.

Když jde kvalita stranou

Přitom nejde pouze o přesné datum spotřeby. Mouka, u níž se toto stalo, skutečně nemá být nadále používána, protože může být napadena škůdci. Mohou se v ní objevit larvy, pavučinky nebo může zatuchle zapáchat. Její likvidace by ovšem znamenala finanční zátěž navíc, a proto se někteří provozovatelé pekáren uchylují k jejímu použití. A záměrně tak ignorují hygienické předpisy a možný vznik zdravotních rizik u spotřebitelů.

Dalším problémem bývá fakt, že těsto se nechává v teple ležet mnohem déle, než by správně mělo. Může dojít k jeho zkvašení a nepříjemnému zapáchání. Některé pekařské provozy rovněž šetří na ingrediencích. Máslo nahrazují levnými margaríny a pokud se do těsta přidává ovoce, nezřídka kdy se stane, že nikdo nevěnuje pozornost vyhození plesnivých či nahnilých kousků. Na zamaskování se používá více cukrů a dochucovadel tak, aby nikdo nic nepoznal.

Určitě si i vy vybavíte situaci, kdy jste si koupili koblihu a náplň abyste v ní pohledali. V některých případech za tím nestojí lenost nebo neumění zaměstnanců pekáren, ale přímé nařízení jejich šéfů, aby koblihy naplnili pouze „tak lehce“, aby budily dojem, že jsou vrchovatě naplněné marmeládou, ale realita je ve skutečnosti jiná.

Jak se k tomu jako zákazník postavit

Jednoduše, začněte se více zajímat o to, kde čerstvé pečivo nakupujete. Vyplatí se podporovat menší pekárny ve vašem okolí, často třeba s lokálními dodavateli. V těchto provozovnách je větší šance, že jejich majitelé budou dbát na kvalitu a nebude jim jedno, od koho suroviny berou. Proto vám také rádi odpoví na to, jaký původ jejich ingredience mají. Menší pekárny totiž většinou velmi dbají na svoji pověst, pracují s kvalitními surovinami a přísně dodržují hygienické předpisy.

Ale kdybyste se přece jenom stali svědkem nekalých praktik, neignorujte je. Nahlašte to na hygienu, která podezřelou provozovnu přijde zkontrolovat. Rozhodně to není žádné udávání, vy se jen a pouze jako zákazník staráte o kvalitu toho, co jíte a nemůže vám být jedno, v jakých podmínkách se takové potraviny připravují.

Zdroje: iDnes.cz, mze.gov.cz, dtest.cz, atmoskop.cz