Opravdoví hrdinové války, ukrajinští elektrikáři
Na Ukrajině klesá teplota pod bod mrazu, Rusko zahajuje jednu vlnu raketových útoků za druhou a míří na energetickou infrastrukturu země, ve snaze zničit morálku lidí a donutit Ukrajince, aby prosili o mír. Opomenutí hrdinové války – elektrikáři „bojují“ o obnovení dodávek elektřiny do domácností.
Elektrikáři pracují rychle a nonstop, aby lidé neumrzli
Jak informuje web France24, od října se Rusům podařilo zničit velkou část ukrajinské infrastruktury s cílem, nechat místní obyvatele umrznout. Ve městech Mykolajiv a Cherson jsou stovky kilometrů válkou poškozených elektrických kabelů a potřebují naléhavou opravu. Půda kolem nich je zaminovaná – dárek na rozloučenou od Rusů. Elektrikáři zde pracují bez přestávky, riskují své životy, ale vpřed je žene velká motivace. Bez proudu je v oblastech 90 procent domácností. Staří lidé, děti, všichni mrznou.
Podle ministerstva energetiky od října 2022 nepřátelské rakety a drony poškodily všechny tepelné elektrárny. Celkové náklady na poválečnou obnovu Ukrajiny odhaduje Světová banka na zhruba 600 miliard eur, a to je jen předběžný údaj.
Mají větší sílu než nepřátelské střely
Některé z příběhů těch, co pracují nejen jako elektrikáři ale celkově v kritické infrastruktuře, přináší server Ukrajinska Pravda. Jejich práce se podobá osudu Sysifa. Toho bůh Zeus odsoudil k věčnému trestu vytlačit těžký kámen na vysokou horu, který se potom nevyhnutelně skutálí dolů. Přesto neztrácejí naději a každý den odcházejí na směnu – na místo, o kterém ví, že je nepřítelovým cílem číslo jedna.
Larisa
Aby se obrovské mechanismy zajišťující elektrický proud mohly pohybovat, je potřeba hodně vodní páry, kterou má na svědomí Larisa a její kolegové.
Chemička-technologička s patnáctiletou praxí se v jednom z podzimních dnů věnovala své obvyklé práci – sledování přípravy vody pro kotle. Když zazněla siréna, Larisa poslala své kolegy do protileteckého krytu a sama zůstala na místě.
„Máme nepřetržitý proces čištění, který nelze zastavit,“ vysvětluje. „Bylo nutné zůstat.“
Raketa dopadla dvě stě metrů daleko od ní. Donutila ji reflexivně padnout na podlahu a zakrýt si hlavu rukama. Záda měla rozřezána sklem. Místo ošetření běžela zachránit vybavení.
„Nevím, co se mi stalo. Vše se dělo na podvědomé úrovni“, směje se.
Pak zvonily telefonáty jeden za druhým. První byla mladší, dvanáctiletá dcera s pláčem: „Mami, jak se máš?“
Ve smíchu, kterým pracovnice stanice plní svůj dramatický příběh, není ani vychloubání, ani hysterické poznámky. Její manžel polovinu života pracoval ve stejné firmě. Před několika lety začal podnikat a 24. února se dobrovolně přihlásil na frontu. Nyní bojuje v samotném pekle, na Donbasu.
Jevgenij
„Už se mi tady smějí: ‚Je těžké tě vyděsit!‘,“ říká o raketových útocích přepravce paliva Jevgenij. Jeho slova nejsou jen přebujelé sebevědomí, ale vlastní zkušenost. Už má za sebou 90. léta, zničení energetické společnosti na začátku války v roce 2014, její obnovu a nové ostřelování. Tím pádem je opravdu těžké ho překvapit.
„Byl jsem jedním z deseti lidí, kteří po bojích (před osmi lety. Poznámka redakce) poprvé vstoupili do elektrárny ve Slovjansku,“ vzpomíná. Viděl jsem jen hrůzu: 95 procent oken chybělo, spousta destrukce, rozbité zařízení. Hned jsme ale začali dělat pořádek. Stačí si vyhrnout rukávy a jít.
„Nepotřebujeme soucit. Jediné, co potřebujeme, je protivzdušná obrana. A všechno ostatní si uděláme sami“ a vzápětí dodává. „Profesí číslo jedna na Ukrajině je nyní armáda. A mezi civilisty je kromě energetiků mnoho velmi důležitých a obtížných profesí. Například lékaři. Moji rodiče jsou lékaři a abych byl upřímný, vždy jsem si jejich práce vážil víc než své vlastní.“
Palych
Energetický inženýr Palych vypráví: „Každý den jdu pěšky na směnu, protože autobus nejede, sníh je po kolena. Je velká zima. Ale odcházím s tím, že moje děti a moje žena leží doma v posteli. V domě je teplo a jsem velmi rád, že jsem to já, kdo jim a dalším rodinám poskytuje tento komfort.“ Lidí jako Palych zbylo jen pár. Tepelné elektrárně věnoval 40 let života.
„Novináři nepsali o energetice, o tom, jak je těžké získat nějaké světlo a teplo. A teď po ostřelování to začalo být aktuální, začali se zajímat. Energie však vyžaduje pozornost vždy, za všech okolností,“ říká muž.
„Energetické společnosti se jednoduše rozpadají. Všechno ale přežijeme, všechno uděláme, všechno obnovíme,“ dodává Palych.
Zdroj: France24, Ukrajinska Pravda