Analýza: Rok od počátku války. Proč ztroskotala ruská agrese? Mohou za to špatná Putinova rozhodnutí, tvrdí experti
Analýza: Ruští představitelé si od ukrajinské invaze slibovali, že za 3 dny získají hlavní město Kyjev a bude po válce. Přesto Ukrajinci odolávají už téměř rok. Málokdo to tehdy čekal, na straně Ruska byly válečné zkušenosti, obrovské, téměř nevyčerpatelné zdroje i masivní počty těžké techniky a pěchoty. Ruská agrese ale získala jen malá vítězství a ve snaze oslabit a vyčerpat Ukrajinu se Kreml musel uchýlit k útokům na civilní a energetickou infrastrukturu. Jak se stalo, že země disponující tak obrovským arzenálem a tolika penězi nezískala Ukrajinu ještě předtím, než se mocnosti Západu postavily na stranu Kyjeva a vyrovnaly síly dodávkami zbraní a techniky?
Mohou za to špatná rozhodnutí diktátora Putina, který si myslí, že je daleko lepším vojevůdcem, než ve skutečnosti je. Právě kvůli své nerozhodnosti důsledně ignoroval, odložil, nebo jen částečně vykonal několik pravděpodobně nezbytných rozhodnutí, která se týkala jeho invaze, tvrdí experti z Institutu pro studium války.
Brzda místo dupnutí na plyn
V první polovině roku se Putinovým silám podařilo po krutých a krvavých bojích dobýt Severodoněck, což je třetí nejlidnatější město luhanské oblasti a významný strategický bod a Lysyčansk, zhruba stejně velké město, které se Severodoněckem tvoří dvojměstí, které rozděluje řeka Severní Doněc. Ukrajinské síly se tehdy musely stáhnout, což v ústech mnoha ukrajinských obránců zanechalo hořkou pachuť, informoval Washington Post. Předešli tak krutým ztrátám, které si jako menší, bránící se země nemohli dovolit.
Už tehdy Putinovy síly utrpěly značné ztráty, diktátor se však zdráhal nařídit plnou mobilizaci a udržet tak ruskou agresi v plné rychlosti. Ruské síly ztratily část svého tempa kvůli tomu, že Putin včas nevyužil obrovských lidských, finančních i vojenských zdrojů, které Ruská federace nabízí.
Diktátor na vratkém trůně?
Za jeho váhání může dle expertů strach. Samotný diktátor se obával toho, že si znepřátelí ruskou společnost a místo toho v létě upřednostnil nábor a nasazení relativně neefektivních nepravidelných ozbrojených formací. Stejně tak se snažil utajit před ruskou veřejností rozsah a obrovské náklady války na Ukrajině.
Proto v květnu 2022 ignoroval opakované výzvy ruské komunity nacionalistických válečných štváčů – ti chtěli, aby diktátor mobilizoval záložníky, vyhlásil válku Ukrajině, zavedl v Rusku válečný stav a modernizoval systém povolávání do armády. Přáli si ruské vítězství a požadovali, aby Putin vynaložil veškeré možné prostředky, aby toho docílil. A to se tehdy nestalo. Putin opět zaváhal.
Za chybu považují experti také to, že Putin tyto válečné štváče neumlčel, nebo aspoň nějak neusměrnil. Ti jsou sice na stejné straně, jako diktátor – přejí si ruské vítězství, nicméně jsou tak zaslepení, že začali kritizovat jak ruskou armádu, tak samotného diktátora, což částečně začalo podrývat jeho vliv. Toho využili šéf Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin a čečenský lídr Ramzan Kadyrov, aby ukořistili o něco více politické i vojenské moci pro sebe.
Obraz neporazitelného Ruska se poprvé začal hroutit
První velkou ranou Putinova dobyvatelského obrazu byla porážka Rusů v Charkovské oblasti a na Lymanu. Kremelské zdroje a milbloggeři – významná komunita složená z ruských válečných zpravodajů, bývalých ruských úředníků a nacionalistů tehdy truchlila za ztrátu Lymanu a otevřeně kritizovala vojenská rozhodnutí diktátora.
Vyjádřil se například Andrej Guruljov, bývalý zástupce velitele ruského jižního vojenského okruhu. Uvedl, že si porážku nedokáže vysvětlit a obvinil celý vojenský systém. Označil jej za systém, který je prorostlý lži od shoda dolů. Než svůj kritický projev ukončil, tak bylo vysílání přerušeno, informuje Julia Davis z The Daily Beast.
Zdroje: Institut pro studium války, Washington Post, Julia Davis (The Daily Beast)
