Zimní a pokračovací válka: Finové bojovali s pomocí nacistů proti Sovětům

2. světová válka je plná zajímavých příběhů, z nichž mnohé skoro neznáme. Jedním z těch opravdu zajímavých se přitom odehrál ve Finsku, které čelilo sovětské hrozbě. Proto se Finové rozhodli vyhnat čerta ďáblem a po nutnou dobu se na svou obranu spojili s nenáviděnými nacisty. A jak celý ten vzniklý chaos nakonec vlastně dopadl?

Zimní válka

Po porážce Polska na podzim 1939 požadoval Sovětský svaz, který chtěl ochránit Leningrad, od Finska menší část Karelského průlivu, námořní základnu Hanko (Hangö) a některé ostrovy ve Finském zálivu. Když Finsko tento požadavek odmítlo, zahájil Sovětský svaz 30. listopadu 1939 útok a zahájil rusko-finskou válku. Bezprostředně po útoku byla vytvořena koaliční vláda pod vedením Rista Rytiho. Navzdory odvážnému odporu a řadě úspěšných obranných akcí se obrana Karelského průlivu zhroutila a Finsko muselo zahájit mírová jednání. Moskevskou smlouvou z 12. března 1940 se Finsko vzdalo rozsáhlé oblasti jihovýchodního Finska včetně města Viipuri (přejmenovaného na Vyborg) a pronajalo Sovětskému svazu na 30 let poloostrov Hanko.

Finové se neoficiálně spojili s nacisty

Po uzavření Moskevské smlouvy byl obnoven plán na vytvoření Severské obranné unie. Sovětský svaz však stále vznášel námitky, a proto bylo od plánu upuštěno. V prosinci 1940 odstoupil prezident Kyösti Kallio a na jeho místo byl zvolen Ryti. Když na jaře 1941 vzrostlo napětí mezi Německem a Sovětským svazem, Finsko se obrátilo na Německo, ale formální dohodu neuzavřelo. Nicméně Finsko, stejně jako Švédsko po kapitulaci Norska, umožnilo průjezd německých vojsk.

Pokračovací válka

Když tedy Německo 22. června 1941 zaútočilo na Sovětský svaz, německá vojska již byla na finském území a Finsko bylo připraveno na válku; jeho ponorky totiž operovaly v sovětských vodách. „Pokračovací válka“ (1941-44) začala úspěšnou finskou ofenzivou, která vedla k obsazení rozsáhlých oblastí východní Karélie. Někteří Finové se však zdráhali překročit staré hranice z roku 1939 a duch zimní války, který Finy spojoval, začal slábnout. Od zimy 1942-43 vyvolávaly porážky Německa ve Finsku rostoucí požadavky na mír.

Finsko vypakovalo Němce a uzavřelo novou dohodu se Sověty

Po průlomu Rudé armády na Karelském průsmyku v červnu 1944 prezident Ryti 1. srpna rezignoval a jeho nástupcem se stal maršál Gustaf Mannerheim, který zahájil jednání o příměří. To bylo podepsáno 19. září 1944 pod podmínkou, že Finsko uzná Moskevskou smlouvu z roku 1940 a že budou evakuována všechna cizí (německá) vojska. Kromě toho byl dán závazek, že se vzdá Petsama; že si na dobu 50 let pronajme oblast u Porkkaly jihozápadně od Helsinek (na místě Hanko) a že do 6 let zaplatí ekvivalent 300 milionů dolarů ve zboží za válečné reparace. Mezitím však německá armáda odmítla opustit zemi a v sérii střetů, které následovaly, při svém ústupu zpustošila velké oblasti severního Finska. Konečná mírová smlouva, podepsaná v Paříži 10. února 1947, zopakovala podmínky dohody o příměří.

Jaká byla motivace?

Zofia Nowinska (listy, 16. února) píše, že „následky dobytí Stalinem byly (pro Finy) mnohem horší než být spojencem Hitlera, a tak si vybrali menší zlo“. Ve skutečnosti se Finsko za druhé světové války spojilo s nacistickým Německem nikoli proto, aby zabránilo sovětskému dobytí, ale aby získalo zpět území, která SSSR ztratil v důsledku zimní války v letech 1939-40. Byl to právě neuvážený akt připojení se k nacistickému útoku na SSSR, který ohrozil národní existenci Finska a stál desítky tisíc životů. V letech 1944-45 mohla Rudá armáda Finsko beztrestně obsadit, ale Stalin se rozhodl to neudělat, především proto, že finští představitelé uznali svou chybu a zavázali se k neutralitě a přátelství se Sovětským svazem. „Finlandizace“, jak se jí říkalo, umožnila Finsku zůstat bez sovětské nadvlády a komunistického převzetí moci.

Zdroj: Britannica, The Guardian