Žárlivý zeť Rudolf Habsburský: Jak se chtěl rakouský vévoda vyrovnat Karlovi IV.?

Rodinné vztahy jsou, byly a vždy budou komplikovaným tématem a asi neexistuje provařenější příklad, než vztah tchýň a tchánů se snachami a zeti. Podobné rodinné rozepře se samozřejmě nevyhýbaly ani panovnickým rodinám v minulosti, ač zde měly sňatky politické rozměry. „Povedeným“ zeťáčkem se pak mohl chlubit i Karel IV., král český a císař římský.

Syn velkého otce, zeť římského císaře

Řeč je o rakouském vévodovi Rudolfovi IV. Habsburském, který se k moci dostal roku 1358. Tehdy zemřel jeho otec Albrecht II. Chromý, který mu domluvil výhodný sňatek: Rudolf si v devatenácti letech vzal Karlovu dceru Kateřinu Lucemburskou. Obřad se odbýval roku 1353 v Praze a Rudolf z něj hodlal hodně těžit.

Roku 1355 Rudolfův tchán v Římě přijal korunu římského císaře a když o tři roky později zemřel Albrecht II. Chromý, přenechal Rudolfovi poměrně silnou zemi, pro níž mnoho vykonal. Nyní však již byla řada na Rudolfovi.

Ambiciózní vévoda

Rudolf svého vztahu s císařem hodlal využít k možnému zaujetí jeho pozic. Karel totiž stále neměl mužského potomka: nebohý synek Václav zahynul v dětském věku. Rudolf se tak jako Karlův zeť snažil situovat do role jakéhosi následníka trůnu. To však vzalo za své, když Rudolf stanul v čele vévodství a vztahy mezi ním a tchánem ochably.

Z pozice vévody nesl nelibě hlavně to, že Karel ve svém říšském zákoníku, známém jako Zlatá bula, vyloučil rakouské vévody z řady volitelů římského krále (tzv. kurfiřtů). Pyšnému vévodovi pak nadto říšská knížata odmítla přiznat lombardský trůn, o kterýž Rudolf vroucně usiloval.

Falzifikátor s modrou krví

Krátce po svém nástupu k moci se Rudolf odhodlal k poměrně kurióznímu kroku: ve své kanceláři nechal vytvořit falešné staré listiny. Ty se měly datovat až do dob pohanských římských císařů a Caesarových a Rudolf jimi chtěl dosáhnout zcela mimořádné postavení v římské říši!

Karlovi se pochopitelně listiny, které měl údajně schválit i známý kruťas Nero, úplně nezdály. Využil svých kontaktů a listiny dal na posouzení slavnému italskému humanistovi Francescu Petrarcovi. Petrarca listiny prostudoval a jednoznačně je odsoudil jako padělek. Renesanční velikán dokonce počastoval tvůrce těchto falz nepěknými nadávkami!

Rudolf Zakladatel

Ačkoliv vůči tchánovi intrikoval, spojoval se s jeho nepřáteli z Bavorska, Polska a Uherska a obecně mu snažil komplikovat vládu, byl pro něj Karel nesporným vzorem. Stejně jako on se tak i Rudolf odhodlal k posilování prestiže vlastních zemí. Za to si také vysloužil přídomek „zakladatel“.

Usídlil se ve Vídni, kterou se snažil všemožně pozdvihnout na vyšší úroveň: založil zde kapitulu a dokonce i univerzitu! Jeho snahy o zřízení biskupství se však nesetkaly s úspěchem. V osobní reprezentaci se však neváhal označovat vznešenými tituly, které si nárokoval na základě vytvořených falzifikátů! Nechal se tak například portrétovat s královskou korunou na hlavě. Právě on jako první přišel s vizí „arcivévody“, tedy vévody, který je ostatním vévodům nadřazen. Neměl však ještě možnost tuto vizi plně prosadit.

Ruka Boží opět zasahuje

Karlova vláda je poznamenaná až podezřele příhodnými skony jeho konkurentů. Takto skonal císař Ludvík Bavor, protikrál Günter ze Schwarzburku či braniborský markrabí Ludvík Říman. A roku 1365 se k těmto Karlovým soupeřům na pravdě Boží připojil i Rudolf IV. Habsburský.

Ač během svého krátkého života (zemřel v šestadvaceti) stihl mnoho, potomka na svět přivést nestihl. Po jeho smrti nastoupili bratři Albrecht III. a Leopold III., kteří se na rozdíl od Rudolfa se svými ambicemi drželi spíše při zemi…

Zdroje: FIALA, Zdeněk. Předhusitské Čechy. Praha, 1978. GALANDAUER, Jan a Miroslav HONZÍK. Osud trůnu habsburského. Praha, 1983. KRIEGER, Karl-Friedrich. Habsburkové ve středověku: od Rudolfa I. (1218-1291) do Fridricha III. (1415-1493). Praha, 2003. SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV.: život a dílo : (1316-1378). Praha, 1979. ŽŮREK, Václav. Karel IV.: portrét středověkého vládce. Praha, 2018.