Vikingský král Harald I., zvaný Modrozub, dal jméno bezkontaktní technologii Bluetooth

V současné době bereme technologii Bluetooth jako naprostou samozřejmost, která nesmí chybět v žádném telefonu nebo zařízení, které si poradí i s bezdrátovou komunikací a přenosem dat. Věděli jste však, že jeho jméno bylo odvozeno od mimořádně úspěšné vlády vikingského krále Haralda I., kterému se často říká Modrozub?

Úspěšný vikingský král

Král Harald, známý jako Harald Blåtand Gormsen v dánštině, nebo Harald Bluetooth Gormsson v angličtině, vládl Dánsku v letech 958 až 986. Přestože jeho jméno nese známá technologie, příběh prvního křesťanského dánského krále zůstává většině lidí téměř neznámý. Harald Bluetooth dal za své vlády Dánsku a Skandinávii impuls ke vstupu do vzkvétající středověké Evropy. Harald Modrozub žil v 10. století. Během své třicetileté vlády ovládl Norsko, dokončil konverzi Dánska ke křesťanství Gormssonů a postavil pevnosti, které měly oslavovat jeho jméno. Přestože jeho život skončil sporem s jeho synem Sweynem, jeho dynastie se udržela: Jeho vnuk později vládl Anglii, Dánsku a Norsku.

Nejspíš měl problém se zubem

Přezdívka Bluetooth pochází z Blåtand, což ve staroseverštině znamená „modrozubý“ nebo „tmavý zub“. Tradice říká, že přezdívka vznikla podle toho, že král měl tmavý neboli špatný chrup, ale tvrdé důkazy o jeho chrupu neexistují.

První zmínka o tomto detailu se objevuje v Chronicon Roskildense, latinsky psané dánské kronice z 12. století, která popisuje dánské historické události včetně christianizace království. Autor použil pro popis Haralda latinské slovo Blatan, aniž by uvedl další podrobnosti.

Vilém z Æbelholtu, francouzský církevní hodnostář, který se přestěhoval do Dánska, aby pomohl obnovit náboženskou kázeň v diecézi Roskilde, byl prvním, kdo vysvětlil modrý zub krále Haralda. Ve svém rodokmenu dánských králů, sepsaném ve druhé polovině 12. století, Vilém popsal Haraldův zub jako tmavě modrý, téměř černý. Mohlo to ale souviset i s jeho zálibou v konzumaci tmavého lesního ovoce, které občas barví.

Sága o Modrozubovi

Dva slavné runové kameny v Jellingu byly působivými památníky nového, stabilního stylu vlády. Starší a menší z dvojice kamenů nechal pohan Gorm vytesat na památku Thyry, své manželky a matky Modrozuba. Větší kámen nechal vztyčit přímo Modrozub. Na jedné straně nese rytinu Krista visícího na stromě, nejstarší vizuální vyobrazení Ježíše v Dánsku. Na druhé straně je runový nápis, který o několik století později inspiroval tvůrce technologie Bluetooth: Haraldr es sér vann Danmork alla auk Norveg auk dani gærði kristna („Harald pro sebe získal celé Dánsko a Norsko a učinil Dány křesťany“).

Tvrzení na Jellingových kamenech jsou samozřejmě propagandistická. Podrobnější obraz o úspěších a neúspěších Modrozuba si historikové mohou udělat z různých středověkých pramenů. Jedním z klíčových dokumentů je sága, kterou na Islandu ve 13. století sepsal Óláfr Þórðar-son, synovec Snorriho Sturlusona, dalšího slavného kronikáře Vikingů. Óláfrovo vyprávění nazvané Sága o Knýtlingovi začíná nástupem Modrozuba: „Byl to silný vládce a skvělý vůdce ve válce.“

První křesťanský král

Harald se narodil jako pohan, stejně jako jeho předchůdci, a uctíval bohy severského panteonu. Kolem roku 960, možná v roce 963, Harald konvertoval ke křesťanství a stal se prvním dánským křesťanským králem. Nebyla to žádná novinka, protože křesťanství se v regionu postupně šířilo již od 9. století. Přesto se díky králově konverzi stalo nové náboženství trvalým.

Haraldova konverze byla nejen aktem víry, ale také politickým rozhodnutím. Ota Veliký, východofranský král a císař Svaté říše římské v polovině 10. století, hrozil, že rozšíří svá území za dánské hranice. Jeho prvním krokem bylo vytvoření biskupství v Dánsku a Haraldova konverze pomohla dánské církvi udržet si nezávislost. Harald si chtěl udržet důvěru svého lidu a zajistil hladký přechod od pohanství ke křesťanství tím, že jej nenutil vzdát se staré víry a tradic.

Zdroj: National Geographic, The Collector