Vánoční příměří na západní frontě: Znepřátelené strany si během 1. světové války spolu zazpívaly koledy a vyměňovaly dárky
Slavnostní nálada dovede spojit i zdánlivě nesmiřitelné strany. A historicky se to potvrdilo během 1. světové války, během které se na některých úsecích západní fronty uzavřelo mezi znepřátelenými stranami neoficiální příměří, během kterého si vojáci zazpívali koledy a vyměnili dárky.
Vánoční zázrak odstartovali na Štědrý den Němci
Na Štědrý den roku 1914 stál střelec Graham Williams z 5. londýnské střelecké brigády na stráži a s obavami hleděl přes pustinu země nikoho na německé zákopy. Měl za sebou měsíce brutálního násilí, krveprolití a ničení, které charakterizovaly první světovou válku, když se stalo něco pozoruhodného. Podél německého zákopu se objevila světla, což nebylo považováno za obvyklé. Následně slyšel Němce zpívat Tichou noc, která je známá i v různých dalších jazycích. Jakmile se Graham vrátil myšlenkami k sobě, začal svolávat ostatní, aby se na to šli také podívat. Některé zdroje uvádí, že Němci světýlka, stromečky a koledy velmi protěžovali proto, že se považovali za zakladatele tradic moderních oslav Vánoc. Po skončení německé koledy londýnská brigáda zatleskala a její členové začali přemýšlet o tom, že by se měli také nějak zapojit. Nakonec se rozhodli zazpívat píseň The First Noel.
Je těžké určit přesný původ vánočního příměří z roku 1914. Zdálo se, že vzniklo spontánně na více místech západní fronty. Neexistovalo jedno jednotné vánoční příměří, ale spíše několik lokalizovaných akcí. U některých vojáků v zákopech trvalo několik hodin, v některých oblastech až do Boxing Day a v izolovaných ohniscích dokonce až do Nového roku. Zatímco v některých částech západní fronty k němu nedošlo vůbec. Ještě na Štědrý den roku 1914 zahynulo v bojích přibližně 77 britských vojáků.
Někteří využili počasí k opravě zákopů
Pro plukovníka Scotta Shepherda, tehdy mladšího důstojníka bojujícího u města Armentières v severní Francii, to začalo téměř náhodou. Za úsvitu na Štědrý den ráno byla země nikoho zahalena hustou mlhou. Bylo rozhodnuto využít krytí, které jim poskytlo počasí, k opravě rozpadajících se zákopů. Ale jak vojáci pracovali na plnění pytlů s pískem a snažili se obnovit zákopovou parapetu, mlha se náhle začala rozptylovat. Jakmile se zvedla, plukovník viděl, že Němci využili počasí k opravě své strany zákopů. Následně se na sebe obě strany chvíli dívaly a následně si šly podat ruce. Během toho si vojáci vyměnili cigarety a dali se do řeči.
Generál Walter Congreve, který velel střelecké brigádě, napsal o Vánocích své ženě dopis, v němž příměří popsal jako „mimořádný stav věcí“. Protože zákopy byly tak blízko, vojáci na sebe mohli křičet pozdravy a navazovat rozhovory. Němci křikli, že by si přáli jeden den příměří. A tak to nakonec skončilo tím, že vojáci obou stran chodili celý den kolem, kouřili a zpívali různé písně. Další si zase povídali a vyměňovali dárky a suvenýry z domova. Na některých místech se také údajně konaly improvizované fotbalové zápasy a jiní ostatním nabízeli, že je mohou oholit a ostříhat. Kromě toho, příměří umožnilo oběma stranám odnést své mrtvé ze země nikoho a trochu si odpočinout.
Během 1. světové války se už nic podobného neopakovalo
Nic podobného se během první světové války neopakovalo. Vojenští velitelé, kteří byli příměřím a nečekaným kamarádstvím, jež během něj vzkvétalo, zaskočeni, se obávali, že podlomí ochotu jejich vojáků bojovat a oslabí válečné úsilí. Na obou stranách byly vydány rozkazy k zastavení „bratříčkování s nepřítelem“ s hrozbou vojenského soudu. Důstojníkům bylo nařízeno zahájit palbu na nepřátelské vojáky, kteří se přiblížili k zákopu, a postupně se podél linie opět začaly ozývat výstřely. Válka pokračovala ve své brutalitě a s tím, jak se stupňovaly její neúprosné hrůzy, prohlubovala se hořkost mezi znepřátelenými národy. Následující Vánoce byly kulometné palby záměrně načasovány tak, aby přehlušily jakýkoli zvuk zpěvu koled, aby se zabránilo opětovnému spontánnímu příměří.
I přesto, že vánoční incident neměl na průběh války nakonec vliv, považuje se za velmi významnou událost, protože znepřátelené strany se začaly alespoň na krátkou chvíli vnímat zase jako obyčejní lidé, kteří také mají rodiny a jsou to něčí synové.