Tato města byla nejnebezpečnější v celém Sovětském svazu

Někdy gangy terorizovaly obyvatele těchto měst tak brutálně, že úřady musely povolat na pomoc armádu a jednou dokonce samotného legendárního maršála Žukova, píše server RBTH.

Oděsa

Oděsa je proslulá svými gangsterskými tradicemi již od dob ruského impéria. Sídlili zde zločinecké špičky, jako například Miška Japončik a Sofie Bljuvštejnová (známější jako Soňa Zlatá ruka). V sovětských dobách se kriminalita v Oděse příliš nezlepšila. Ve skutečnosti se po druhé světové válce ještě zhoršila. Počet zločinců mnohonásobně převyšoval počet strážců zákona.

Ulicemi Oděsy se v noci procházel jen velmi zoufalý člověk nebo návštěvník neznalý místního prostředí. Ani dům však nebyl vždy bezpečným místem. Gangy jako Černá kočka a Dodž 3/4 opakovaně přepadávaly byty, někdy brutálně zmasakrovaly celé rodiny a pak beze stopy zmizely v rozsáhlé síti katakomb v bývalých lomech pod městem.

Nakonec se sovětské úřady rozhodly vymýtit místní kriminalitu. K řešení problému byly povolány ozbrojené síly. Armáda byla kriminalitou v Oděse přímo zasažena, neboť se nezřídka stávalo, že se důstojníci sovětské armády, kteří přijeli do letoviska na dovolenou, sami stali jejími oběťmi.

V roce 1946 přijel do Oděsy maršál vítězství Georgij Žukov a byl jmenován velitelem vojsk Oděského okruhu. Nová funkce pro něj znamenala de facto vyhnanství, protože Stalin si přál přesunout příliš populárního vojenského velitele dále od hlavního města.

Legenda praví, že Žukov inicioval v Oděse tajnou operaci nazvanou „Maškaráda“. Policisté a důstojníci vojenské rozvědky se převlékali do civilních šatů a v noci se vydávali do ulic města jako návnada na zločince. Ti, kteří se je pokusili okrást, byli bez varování zastřeleni. Údajně byly tímto způsobem během několika měsíců zlikvidovány stovky zločinců.

I když se dnes o reálnosti této operace pochybuje, porážka oděského zločineckého podsvětí maršálem v krátké době je neoddiskutovatelným faktem.

Rostov na Donu

Rostov na Donu byl vždy hlavním konkurentem Oděsy v boji o titul hlavního města zločinu ruského impéria. Zločinecké světy obou měst byly tak úzce provázány, že mezi gangstery dokonce existoval výraz: „Rostov – táta, Oděsa – máma“.

Rostovští zločinci se koncem 60. let 20. století stali široce známými v celém Sovětském svazu. Tehdy vznikl takzvaný gang Fantomas, který byl pravděpodobně nejvynalézavější zločineckou skupinou v sovětské historii. Vloupávali se do obchodů a kanceláří Státní banky, ozbrojeni unikátními pistolemi vyrobenými na zakázku a s černými punčochami na hlavě (odtud název).

Akce gangsterů byly natolik důsledné, že policie gang po určitou dobu dokonce podezřívala z napojení na západní zpravodajské služby. V roce 1973 byli všichni tři členové nepolapitelného gangu dopadeni, odsouzeni a popraveni zastřelením. Gang však neměl dlouhého trvání. V březnu 1980 byli všichni jeho členové zatčeni. Jeden z bratrů zemřel v cele SIZO (vazební věznice) na cirhózu jater. Zbylí dva byli popraveni. Ležennikovovi se podařilo vyváznout s patnácti lety vězení.

Město si zatčením téměř oddechlo, když začalo docházet k novým útokům. Bandité oblečení v lékařských uniformách se začali vloupávat do bytů, loupit a zabíjet jejich majitele. Tak vznikla „Banda sanitářů“, gang, kvůli kterému se obyvatelé báli otevírat lékařům dveře.

Kromě rabování se gangsteři aktivně zapojovali do obchodu s drogami v Rostově na Donu, protože se jim podařilo získat vlivné patrony v policejních strukturách. Tito mecenáši pomohli desítkám zločinců vyváznout bez trestu, než se policii konečně podařilo gang dopadnout. Pouze jeden z podezřelých byl odsouzen k trestu smrti, několik lidí dostalo až patnáct let vězení, ale většina vyvázla bez trestu.

Kazaň

Kazaň se vždy těšila velké oblibě sovětských turistů. V sedmdesátých letech však veřejnost viděla toto krásné starobylé město ve zcela jiném světle. Hlavní město Tatarské ASSR se utápělo ve vlně kriminality mládeže. Četné gangy mezi sebou bojovaly o moc a vliv a zároveň terorizovaly místní obyvatelstvo loupežemi, vraždami, znásilňováním a krádežemi aut.

Nejmocnějším gangem té doby byl Tyap Lyap z tovární čtvrti Teplokontrol. Mladí lidé, kteří nepili a nekouřili (bylo to přísně zakázáno), žili v tělocvičnách vybavených ve sklepích domů. S více než třemi stovkami dobře vycvičených bojovníků se skupina snadno dostala do čela městského podsvětí. Kromě toho, že gang Tyap Lyap mlátili své soupeře z jiných okresů, rádi pořádali takzvané „běhy“. Vyzbrojeni vším, co jim přišlo pod ruku, mlátili každého, kdo se jim připletl do cesty.

Dne 29. srpna 1978 jeden takový útěk vyzkoušel trpělivost místní policie. Gang zahájil palbu na osobní autobus, zabil několik lidí a zranil mnoho dalších kolemjdoucích, včetně těhotné ženy. Tři policisté, kteří se snažili zločince zastavit, byli rovněž vážně zraněni.

Strážci zákona vyhlásili gangu Tyap Lyap skutečnou válku. Několik desítek jeho členů se brzy ocitlo před soudem a dostalo různé tresty. Jeden ze tří vůdců skupiny, Zavdat Chantemirov byl popraven zastřelením.

Další dva vůdci, Sergej Antipov a Sergej Skrjabin, se po odpykání trestu ve vězení vrátili ke svým oblíbeným praktikám, ale v rámci jiných zločineckých skupin. Oba pravděpodobně zahynuli během nelítostných válek gangů, které zachvátily Rusko po rozpadu Sovětského svazu.

Zdroj: rbth.com