Římský císař Caligula věřil, že je bůh. Zaplatil za to životem

Gaius Julius Caesar Germanicus, lépe známý jako Caligula, byl kdysi populární, ale mezi lety 39 a 40 n.l. se jeho charakter změnil. Kolovaly zvěsti, že císař není zdravý, někteří hovořili o nemoci, jiní o lektvaru, který mu údajně dala jeho manželka Caesonia. Ať už byla příčina jakákoli, Caligula se stal zlým a nejvíce trpěla římská šlechta. O jeho vzestupu a turbulentním pádu píše server National Geographic.

Císař si rychle vytvořil nepřátele

Podle jeho životopisce Suetonia věřil Caligula, že je bůh, a často říkal: „Pamatujte, že mám právo dělat cokoliv komukoliv.“

Ponížoval senátory tím, že je nechával běhat za svým nosítkem nebo je nutil bojovat pro jeho pobavení. Suetonius napsal: „Když konzulové zapomněli vyhlásit jeho narozeniny, sesadil je a na tři dny nechal stát bez nejvyšších magistrátů.“

Caligula během své vlády extravagantně utrácel za projekty i zbytečné věci. Neměl žádné zábrany a používal všelijaké triky a vydírání, aby získal peníze na své nadměrné výdaje. Stanovil vysoké daně, zabavoval dědictví a bohatí občané se stávali terčem útisku. Nikdo si nemohl být jist svým majetkem a mnozí žili ve strachu, že se stanou další obětí Caligulovy libovůle.

I tak někteří s jeho činy sympatizovali, protože je viděli jako Caligulovu snahu postavit se privilegovaným třídám. Nicméně i nadšení plebejů pro císaře postupně opadalo.

Neobvyklí podezřelí

Řada spiknutí, skutečných či domnělých, byla naplánována, jako to vedené Lentulem Gaetulikem v Germanii roku 39 n.l. a další, které vymysleli blízcí přívrženci Callista, jednoho z nejbohatších mužů v Římě. Mnozí toužili po pomstě na císaři za minulá příkoří, ale téměř všichni se báli upadnout v jeho nemilost. Římský historik Tacitus to shrnul dokonale ve výrazu ocultae Gaium insidiae, tedy „skrytá zášť vůči Gaiovi“. Tajná nenávist vřela pod vystrašenou maskou obdivu.

Historik Cassius Dio napsal, že prakticky každý na Caligulově dvoře ho chtěl mrtvého. I ti, kteří aktivně neplánovali jeho vraždu, mlčeli a nechali spiknutí pokračovat v naději, že ukončí nervy drásající nejistotu majetku a života, které byly zcela v rukou tyranského a rozmarného císaře.

V „Židovských starožitnostech“ prvního století, židovský historik Flavius Josephus zaznamenává, že Caligula čelil nepřátelství ze všech stran. Říká, že do spiknutí, které ukončilo Caligulův život, byly zapojeny tři skupiny. Jednu vedl Emilius Regulus, o němž víme jen málo. Další skupinu vedl Annius Vinicianus, který byl pravděpodobně spojen s neúspěšným převratem v roce 39 n.l.

Spiknutí Pretoriánské gardy

Cassius Chaerea, člen Pretoriánské gardy, vedl třetí skupinu. Chaereovy motivy byly osobní, protože ho Caligula veřejně ponižoval a krutě si z něj tropil žerty. Chaerea chtěl pomstu, ale hledal podporu u dalších, včetně svého kolegy tribuna Cornelia Sabina, a spolu se stali hlavními hráči v plánu na ukončení císařova života.

Je téměř jisté, že bylo více spiknutí, než co se dochovalo v písemných záznamech. Možná rozsáhlá účast Caligulova dvora by vysvětlovala, proč se nikdy nedozvěděl o hrozbě. Přestože měli podporu a dostatek příležitostí, spiklenci s vykonáním činu váhali. Nakonec se rozhodli zasadit smrtící úder během Palatinských her, které se konaly každoročně v lednu na počest Augusta, prvního římského císaře.

Útok byl původně plánován na první den her, ale komplikace a nerozhodnost ho posunuly na poslední den. Nemohli již déle otálet—lidé již otevřeně mluvili o spokleneckých plánech zabít císaře, a Caligula se chystal odjet do relativního bezpečí Alexandrie v Egyptě. Mezitím i věštby varovaly Caligulu před blížícím se nebezpečím: věštkyně v chrámu Fortuny v Antiu ho varovala před Chaereou a matematik a astrolog Sulla předpověděl, že císař zemře násilnou smrtí.

Den pro smrt jak dělaný

Když slunce vyšlo na poslední den her, Chaerea se setkal se svými spiklenci a brzy ráno zamířil do paláce. Mezitím se na Palatinském kopci začaly tlačit davy podél Svaté cesty, hlavní ulice starověkého Říma. V šeru úsvitu se shromáždili kolem divadla postaveného pro hry, kde měl Caligula zhlédnout představení. Na tento speciální den nebyla nejlepší místa rezervována, a když se aréna otevřela, dav mužů a žen, občanů a otroků, se vřítil dovnitř, křičící a jásající.

Když Caligula konečně dorazil do divadla, zahájil slavnosti obětováním Augustovi. Skutečně, Caligula se zdál být ve skvělé náladě: byl hovorný, zdvořilý a přátelský. Usadil se na pravé straně divadla, obklopen blízkou rodinou a přáteli. Bdělý Chaerea seděl poblíž Caliguly, ujistil se, že jeho spoluspiklenci jsou na svých místech uvnitř i vně budovy.

Dnešní představení bylo Laureolus, populární drama od Catulla. Vyprávělo příběh bandy lupičů, jejichž vůdce Laureolus se uměl vyhnout nebezpečným situacím, dokud jednoho dne nebyl chycen a ukřižován. Následovat měla tragédie Cinyras.

Obě představení měla být předvedena skvělým hercem Mnesterem. Plánováno bylo také noční představení, kde měli Egypťané a Etiopané předvést scény zobrazující podsvětí, jak si ho představovali Římané, a zábavu měly zakončit válečné tance a posvátné písně o náboženských tajemstvích.

Krvavý konec

Hry pokračovaly i další den. Krátce po poledni se Caligula rozhodl vykoupat a naobědvat, plánoval se vrátit na slavnosti později. Podobná opatření učinil i v předchozích dnech. Někteří spiklenci začali být netrpěliví, ale povzbudilo je náhlé volání veřejnosti, oznamující, že císař je na cestě. Jeho průvod opustil divadlo vedený významnými osobnostmi jako Claudius a Valerius Asiaticus, ale pak Caligula udělal osudové rozhodnutí.

Odchýlil se od své obvyklé dobře střežené trasy, kterou průvod již začal, a místo toho si vybral zkratku přes temnou, úzkou, opuštěnou chodbu. Suetonius ji nazýval kryptou a veda nejspíše mezi domy Tiberia a Nera.

Právě tam našel Chaerea Caligulu. Voják zvedl meč a zasáhl ho mezi klíční kost a krk. Caligula se pokusil utéct, ale Sabinus číhal a dalším úderem meče ho srazil k zemi. Podle Suetonia po útoku Cassia Chaerey a Cornelia Sabina spiklenci Caligulu ještě třicetkrát probodli. Cassius Dio tvrdí, že dokonce ochutnali jeho maso. Caligulova manželka a dcera byly také zavražděny, aby se zabránilo jakékoli možnosti legitimního nástupce.

Pod vedením dvou konzulů, Saturnina a Secunda, musel senát rozhodnout o budoucnosti Říma a jeho říše. Mohli si vybrat nového císaře z předních senátorů; mnozí chtěli obnovit republiku jako před Augustem. Alternativně mohli obnovit i starší systém monarchie a nastolit krále. Jejich vznešené úvahy však přerušila armáda, která je přelstila.

Claudius, strýc zavražděného císaře Caliguly, byl vybrán přímo jednotkou Pretoriánské gardy. Upřednostňovali císařskou vládu, systém, který jim velmi prospíval, takže vystrašeného senátora Claudia odvedli zpět do svého tábora a prohlásili ho za císaře. V následujících dnech visela budoucnost Říma na vlásku, ale málokdo truchlil nad Caligulovou vraždou.

Zdroj: National Geographic