Prvohorní lovec žraloků: Seznamte se s Dukleosteem!

Jednou z fází prvohor bylo i geologické období, které se nazývá devon (trval zhruba v období 408 – 360 milionů let před naším letopočtem). Toto období nazýváme „věkem ryb“, a to i přesto, že život si v devonu razil svou cestu i směrem na souš. Ryby však byly stále dominantní a asi nejhrozivější z nich byl jeden obrovský pancířnatec: Dunkleosteus! Jak vypadal tento predátor, který se proháněl v mořích dávno před dinosaury?

Hrozivý lovec

Dunkleosteus se řadí mezi tzv. pančířnatce (placodermi). Šlo o vskutku úchvatné živočichy, kteří měli tělo chráněné pancířem. Naopak zuby bychom u nich ale hledali marně – namísto nich měli pancířnatci kostěné pláty.

Většina pancířnatých ryb (například Ctenurella či Gemuendina) nedosahovala zvlášť velkých rozměrů, ale Dunkleosteus byl jiný: dosahoval délky i přes tři metry – někteří paleontologové pak odhadují jejich rozměry dokonce na pět metrů! Při takových rozměrech se z pancéřované ryby stává nebezpečný predátor, který je navíc vybaven smrtícími čelistmi.

Čelisti se sice nedokázaly zavřít tak rychle, jako to dokáží například současní žraloci, ale zato se zavřely s fascinující silou. Nadto neustále dorůstaly, takže se časem neotupily. K lovu mu pomáhalo i hladké a aerodynamické tělo, které nebylo pokryto šupinami. Silné prsní ploutve pak pomáhaly tomuto kolosu pádlovat ve vodě.

Zabiják žraloků!

Devonská moře neobýval jen Dunkleosteus, ale i řada dalších ryb a dokonce i paryb! První fosilie žraloků jsou dokonce ještě starší – pochází až ze vzdáleného období siluru (438 – 408 milionů let př. n. l.)! Až v období devonu se však podařilo fosilie prozkoumat dostatečně na to, aby se dle nich dal určit druh.

S Dunkleosteem sdíleli moře např. žraloci rodů Cladoselache a Stethacanthus. Oba byli vlastně poněkud kuriózního vzhledu: Cladoselache postrádal charakteristický žraločí tvar hlavy a samci rodu Stethacanthus měli mimo hřbetních ploutví dokonce velice podivné výrůstky!

Ani jeden z těchto druhů nedosahoval ani zdaleka rozměrů Dunkleostea: Stethacanthus dorůstal velikosti jen 70 centimetrů, Cladoselache pak nepřesáhl dva metry. Oba se živili rybami, ale s Dunkleosteem v patách se mohly role jednoduše otočit a byl to žralok, kdo byl loven.

V rámci seriálu Sea Monsters s Nigelem Marvenem v titulní roli se mezi „mořskými monstry“ objevil také Dunkleosteus. V dané epizodě například ukázali rekonstrukci toho, jak by to asi vypadalo, kdyby se takový Dunkleosteus zjevil u žraločí klece. My můžeme být asi jen rádi, že tuto rybu v mořích již skutečně nepotkáme…

Zdroj: youtube.com, COX, C. Barry. Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat: [obrazový almanach pravěkého života]. Ilustroval Colin NEWMAN. Praha: Knižní klub, 2013. BURNIE, David. Velká obrazová encyklopedie Dinosauři. Ilustroval John SIBBICK. Praha: Svojtka & Co., 2012. MCCALL, Gerrie. Dinosauři: od allosaura k tyrannosaurovi. Praha: Svojtka & Co., 2008.