Osobnost Jindřicha VIII.: V dějinách se projevil jako renesanční tyran
Do dějin vstoupil Jindřich VIII. jako krutý král, který se neštítil popravovat nepohodlné manželky. Jeho sexuální pud dohnal Anglii k odluce od katolické víry. Jaký ale vlastně byl? Jaké měl zájmy? A co ho vedlo k tomu, že podstatnou část své vlády strávil ve válkách?
Opak svého otce
Jindřich VIII. byl druhorozeným synem Jindřicha VII. Tudora a Alžběty z Yorku. Starší syn Arthur, po němž Jindřich „zdědil“ i manželku Kateřinu, zemřel roku 1502. Tak se na místo následníka trůnu dostal Jindřich, který byl v mnohém naprostým opakem svého otce…
Jindřich VII. se dostal na anglický trůn po dlouhé a krvavé bratrovražedné válce růží v roce 1485. Nelze se proto divit, že svou vládu věnoval upevňování pozice Tudorovců a také udržování míru v Anglii. A byl úspěšný: podařilo se mu posílit Anglii na mezinárodním poli, přinést vytoužený mír a relativně obohatil i královskou pokladnu. Když ale roku 1509 zemřel, usedl na trůn Jindřich VIII. – a ten byl jiný.
Divoký Tudorovec
Jindřich VIII. byl muž, kterým cloumala nejedna vášeň. Cizí mu nebyl hazard, miloval lov a propadl turnajům. Miloval však ještě jednu věc, kterou jeho otec nenáviděl – válku. Již jako malý totiž s nadšením poslouchal příběhy o stoleté válce. Velkolepá vítězství králů Eduarda III. u Kresčaku či Jindřicha V. u Azincourtu mladého Jindřicha fascinovala a i on se chtěl zařadit po jejich boku.
Nepovažoval stoletou válku za ukončenou. Angličané stále ovládali část severozápadní Francie a Jindřich tak proti francouzským králům s gustem válčil. Nebyl příliš úspěšný, války Anglii finančně vyčerpávaly a navíc měl co dělat i se Skoty. Tato Jindřichova vášeň tedy byla ku škodě celé zemi…
Král rytíř a rvačka králů!
Se zálibou ve válčení úzce souvisel i výše zmíněný zájem v turnajích. Turnajů se i sám zúčastňoval, byl výborným jezdcem na koni a porazit jej prý vůbec nebylo snadné. Za mlada prodělal i lekce v lukostřelbě. K jeho rytířské osobnosti seděla i rozhazovačná povaha.
Rytířskou povahou byl obdařen i Jindřichův veliký sok – francouzský král František I. Oba panovníci se dokonce osobně setkali na tzv. „poli zlatého plátna“. Zde se vlastně jen předváděli, kdo má honosnější vybavení. Zlatým hřebem však bylo, když František Jindřicha v osobním souboji potupně přemohl! Jindřichovi se sice podařilo Františka přemoci v lukostřelbě, přes poražené ego se ale asi již nedostal.
Vzdělaný král
Možná to může působit překvapivě, ale Jindřich byl velmi vzdělaný. Miloval kupříkladu knihy, v nichž s oblibou četl (ač to zní zvláštně, v minulosti mohl člověk s oblibou sbírat knihy, aniž by vůbec uměl číst – tak ke knihám přistupoval například Václav II.). Jindřichovi bylo ostatně poskytnuto prvotřídní vzdělání – jakožto mladší syn měl být předurčen církevní dráze, takže vzdělání bylo automatické. O to překvapivější je, že za Jindřich nikdy nenavštívil proslulé univerzity v Cambridge a v Oxfordu.
Miloval také umění, zejména hudbu. Ovládal hru na několik hudebních nástrojů a dokonce složil třicet skladeb a písní. Jindřich byl bezesporu renesančním mužem se vším všudy. Bohužel se v něm ale tyto vlastnosti mísily s krutostí, která po mnoho let topila Anglii v krvi…
Zdroj: LIŠKA, Vladimír. Skandály a aféry evropských panovnických dvorů. Praha: XYZ, 2016. NORWICH, John Julius. Čtyři vladaři: Jindřich VIII., František I., Karel V., Sulejman Nádherný a posedlosti, které stvořily moderní Evropu. Přeložil Aleš VALENTA. V Praze: Vyšehrad, 2019. WOOLF, Alex. Tudorovci: králové a královny. Přeložil Vendula HLAVOVÁ. Praha: Dobrovský, 2017.