Oskar Schindler zachránil při holokaustu více než 1 000 lidí
Oskar Schindler zachránil během holokaustu více než tisíc Židů – jeho skutečný příběh je však nesporně hrdinský a složitější.
Prodával státní majetek a založil autoškolu
Oskar Schindler se narodil jako katolík německé národnosti v roce 1908 v dnešní České republice (dříve Rakousko-Uhersko), navštěvoval několik obchodních škol a poté se několik let pokoušel prosadit jako podnikatel – od prodeje státního majetku přes založení autoškoly až po prodej zemědělské techniky.
Jako etnický Němec žijící v tehdejších Sudetech se Schindler hlásil k přesvědčení nacistické strany, že by Německo mělo toto území anektovat, a v roce 1936 začal pracovat pro Amt Auslands/Abwehr: Úřad vojenské zahraniční rozvědky německých ozbrojených sil.
„Důkazy o tom, že před válkou pracoval pro německou vojenskou kontrarozvědku, jsou obvykle přehlíženy,“ říká Amy Randallová, profesorka historie a vedoucí katedry historie na univerzitě v Santa Claře.
V poslední době se objevily důkazy, které naznačují, že měl mnohem větší roli. „Zdá se, že existují určité náznaky, že se podílel na pomoci při ospravedlňování invaze do Polska, ale nevím dost o přesnosti těchto obvinění,“ vysvětluje Randallová.
Tento důkaz pochází z knihy historika Davida M. Crowea Oskar Schindler z roku 2004: která je podle mnoha historiků a dalších odborníků na holokaust nejpodrobněji prozkoumaným a nejúplnějším popisem Schindlerova života. Přinejmenším zčásti se tak stalo díky objevu nových dokumentů, které o Schindlerovi poskytly další informace a podrobnosti.
Podle Crowea dokumenty, které prozkoumal z archivů české tajné policie, označují Schindlera za „špiona velkého kalibru a zvlášť nebezpečného typu“ a naznačují, že byl vůdcem německé jednotky, která plánovala invazi do Polska.
Bez ohledu na rozsah Schindlerova zapojení ho česká kontrarozvědka v roce 1938 zatkla a uvěznila – i když byl později téhož roku propuštěn poté, co Mnichovská dohoda umožnila Německu anektovat Sudety. Počátkem roku 1939 se Schindler stal oficiálním členem nacistické strany, i když jeho motivace k tomuto kroku zůstávají nejasné.
„Pro mě je otázkou, nakolik to bylo z víry v nacistickou ideologii, a nakolik, jak někteří lidé naznačují, že jako podnikatel byl pragmatický a viděl v tom příležitost, jak se dobře uplatnit v novém režimu, v nové realitě,“ říká Randallová.
Schindlerův seznam
V říjnu 1939, poté co Německo napadlo Polsko a začalo ho okupovat, se Schindler bez otálení přestěhoval do Krakova. „Přestěhoval se do oblasti, kde bylo zavřeno nebo arizováno mnoho továren a průmyslových podniků,“ vysvětluje Randallová s odkazem na nacistickou politiku zabavování majetku ve vlastnictví Židů a jeho převodu na nežidovské vlastníky.
Schindler tohoto programu využil do měsíce po příjezdu do Krakova a koupil továrnu na smaltované nádobí, která dříve patřila Židům a byla známá pod názvem Emalia. „Židé byli nahnáni do ghett a také do táborů a podtáborů, kde je firmy mohly zaměstnávat, aniž by jim cokoli platily, a využívat jejich práci,“ vysvětluje Randallová.
Když byli Židé pracující v továrně Emalia na podzim 1944 převezeni do Plaszowa, Schindler požádal o povolení k přemístění své muniční výroby do Brünnlitz (Brněnec), města nedaleko místa, kde vyrůstal, v tehdejších Sudetech, a dostal je jako pobočný tábor koncentračního tábora Gross-Rosen.
Rovněž argumentoval tím, že židovští dělníci, kteří pracovali v jeho krakovské továrně, byli pro jeho válečnou výrobu nezbytní a museli s ním do Brünnlitz odjet. Přibližně 800 mužů a 300 až 400 žen bylo převezeno do továrny v Brünnlitz, protože se jejich jména objevila na takzvaném „Schindlerově seznamu“ – což bylo podle Crowea ve skutečnosti devět seznamů. Čtyři z těchto seznamů vytvořil zkorumpovaný člen bezpečnostní policie a Žid Marcel Goldberg, píše Crowe ve své knize z roku 2004, zatímco osoby stojící za zbylými pěti seznamy zůstávají neznámé.
Schindlerova přímá účast se omezovala na návrh několika jmen pro seznamy, vysvětluje Crowe s tím, že většinu lidí na nich uvedených neznal. V konečném důsledku je však autorství seznamů jedním z detailů plánu, díky němuž se více než tisíc lidí vyhnulo téměř jisté smrti v koncentračních táborech.
Oskarovi pomáhala i manželka Emilie
Ačkoli je její role často zlehčována nebo je z vyprávění zcela vynechána, Schindlerova manželka Emilie (která se za podnikatele provdala v roce 1928) se podle Randallové rovněž podílela na záchraně životů židovských dělníků – zejména po založení továrny v Brünnlitz.
„Emilie hrála rozhodující roli ve službě Židům,“ vysvětluje. „Zřejmě se velmi angažovala v oblasti zdravotní péče, dokonce se jí podařilo získat nějaké zdravotnické potřeby, a také pokud jde o obstarávání potravin a spousty základních prostředků, které byly nezbytné pro podporu těchto lidí během mnoha dlouhých měsíců do konce války.“
Kromě každodenního přínosu pro život Židů v Brünnlitz se Emilie Schindlerová podílela i na některých lépe zdokumentovaných událostech v továrnách. Jedna z nich se odehrála v lednu 1945, kdy do Brünnlitz přijely dva dobytčí vagony se zhruba 120 židovskými muži, kteří byli na sedmidenní cestu z Goleszowa, pobočného tábora Osvětimi, uzavřeni uvnitř bez jídla a vody.
Emilie zastavila velitele tábora SS ještě před odjezdem vlaku na místo určení: Osvětim. „Ona a Oskar přesvědčili esesáky, že tyto dělníky potřebují ve své továrně,“ říká Randallová. Emilie pak pomáhala pečovat o zhruba 107 mužů, kteří se dostali do Brünnlitz, omrzlí a vyhladovělí, ale stále živí; ostatní cestující umrzli.
Schindlerovo chování nebylo ojedinělé
Od Schindlerovy smrti se jeho odkaz neustále vyvíjí, říká Sean Stewart, historik a pedagog specializující se na střední a východní Evropu 19. a 20. století a zakladatel projektu Berlin Historical Walks. „V poválečných letech si ho celá společnost ani historie vůbec nepřipomínala,“ vysvětluje. „Ti, které zachránil, na něj vzpomínali v dobrém, ale to se z velké části omezovalo na okruh lidí, které znal a kteří s ním přímo či nepřímo přišli do styku.“
I když to těm, kteří Schindlera znají dnes, může připadat překvapivé, Stewart zdůrazňuje, že jeho příběh není ojedinělý.
„Schindler byl jedním z mnoha lidí po celé Evropě, včetně Krakova, kteří se díky válce dostali k podnikání nebo z něj jinak profitovali,“ vysvětluje. „Oděvy a zásoby pro armádu a okupační jednotky byly velkým byznysem. Někteří z nich své zaměstnance z různých důvodů chránili, mnozí další nikoli.“
Z tohoto důvodu Schindlerův příběh v desetiletích po druhé světové válce nijak zvlášť nevynikl, kromě uznání od Jad Vašem, izraelského památníku obětí holokaustu.
Zdroj: History