Obklopuje jí mystika a tajemno. Proč je Mona Lisa tak slavná?
Pět století poté, co Leonardo da Vinci namaloval Monu Lisu (1503-19), visí portrét za neprůstřelným sklem v muzeu Louvre a denně přitahuje tisíce diváků.
Jedná se o nejslavnější obraz na světě, a přesto, když se divákům podaří spatřit dílo zblízka, pravděpodobně budou zmateni malým tlumeným portrétem obyčejné ženy. Je oblečena skromně, v průsvitném závoji, tmavém rouchu a bez šperků. O jejím úsměvu a pohledu toho bylo řečeno mnoho, ale diváci se přesto mohou divit, proč je kolem ní tolik povyku. Vedle záhad identity sedící a jejího tajemného pohledu je důvod popularity díla jednou z mnoha hádanek. Ačkoli se mnoho teorií pokoušelo určit jeden důvod slávy tohoto uměleckého díla, nejpřesvědčivější argumenty trvají na tom, že neexistuje jediné vysvětlení. Sláva Mony Lisy je výsledkem mnoha náhodných okolností v kombinaci s přirozenou přitažlivostí obrazu.
Není pochyb o tom, že Mona Lisa je velmi dobrý obraz. Byl vysoce ceněn už v době, kdy na něm Leonardo pracoval, a jeho současníci kopírovali tehdy novou tříčtvrteční pózu, napsal web Britannica. Spisovatel Giorgio Vasari později vyzdvihl Leonardovu schopnost věrně napodobit přírodu. Mona Lisa je skutečně velmi realistický portrét. Měkce plastická tvář zobrazovaného ukazuje Leonardovo zručné zacházení se sfumatem, uměleckou technikou, která využívá jemné gradace světla a stínu k modelování tvaru, a prokazuje jeho porozumění lebce pod kůží. Jemně namalovaný závoj, jemně tepané kadeře a pečlivé ztvárnění skládané látky prozrazují Leonardovo studované pozorování a nevyčerpatelnou trpělivost. A přestože až do 19. století nebyl stálý pohled a zdrženlivý úsměv sedící osoby považován za tajemný, dnešní diváci mohou ocenit její nejednoznačný výraz. Leonardo namaloval složitou postavu, která se velmi podobá komplikovanému člověku.
Mnozí badatelé však upozorňují, že vynikající kvalita Mony Lisy sama o sobě nestačila k tomu, aby se obraz stal populárním. Existuje přece mnoho dobrých obrazů. Ke slávě díla přispěly i vnější události. To, že domovem obrazu je Louvre, jedno z nejnavštěvovanějších muzeí na světě, je náhodná okolnost, která dílu dodala na věhlasu. Do Louvru se obraz dostal oklikou, která začala u francouzského krále Františka I., na jehož dvoře Leonardo strávil poslední roky svého života. Obraz se stal součástí královské sbírky a po staletí byl portrét v ústraní ve francouzských palácích, dokud si revoluce nevyžádala královskou sbírku jako majetek lidu. Po pobytu v Napoleonově ložnici byla Mona Lisa na přelomu 19. a 20. století instalována v muzeu Louvre. S rostoucím mecenášstvím Louvru rostlo i uznání obrazu.
Identita portrétované se brzy stala zajímavější. Ačkoli se mnozí badatelé domnívají, že obraz zobrazuje Lisu Gherardiniovou, manželku florentského obchodníka Francesca del Gioconda, neexistují žádné záznamy o takové Francescově zakázce a osoba, která je na obraze, nebyla nikdy jednoznačně identifikována. Neznámá identita tak propůjčila postavě jakoukoli charakteristiku, kterou si o ní lidé chtěli udělat. V období romantismu 19. století se prostá florentská hospodyňka, která mohla být zobrazena, proměnila v tajemnou svůdnici. Francouzský spisovatel Théophile Gautier ji popisoval jako „podivnou bytost… její pohled sliboval neznámé rozkoše“, jiní se rozplývali nad jejími zrádnými rty a okouzlujícím úsměvem. Anglický spisovatel Walter Pater zašel tak daleko, že ji nazval upírkou, která „byla mnohokrát mrtvá a poznala tajemství hrobu“. Atmosféra tajemství, která Monu Lisu v 19. století obklopovala, obraz dodnes definuje a přitahuje spekulace.
Mezitím 19. století také mytologizovalo Leonarda jako génia. Po celá staletí po své smrti byl dobře hodnocen, ale ne více než jeho vážení současníci Michelangelo a Rafael. Někteří badatelé si však všimli, že s tím, jak v 19. století rostl zájem o renesanci, začal být Leonardo populárněji vnímán nejen jako velmi dobrý malíř, ale také jako velký vědec a vynálezce, jehož návrhy předznamenaly soudobé vynálezy. Mnohé z jeho takzvaných vynálezů byly později vyvráceny a jeho přínos vědě a architektuře začal být považován za malý, ale mýtus Leonarda jako génia přetrval až do 21. století a přispěl k popularitě Mony Lisy.
Mona Lisa byla po krádeži jistě slavnější, ale první světová válka brzy pohltila většinu pozornosti světa. Někteří badatelé tvrdí, že Marcel Duchamp svým hravým poškozením reprodukce pohlednice v roce 1919 vrátil pozornost k Moně Lise a zahájil trend, který z obrazu učinil jeden z nejznámějších na světě. Duchamp si pohrál s uctíváním umění, když dámě na tvář nakreslil plnovous a knír a dole přidal zkratku L.H.O.O.Q. (měla evokovat vulgární frázi ve francouzštině). Tento akt neúcty vyvolal malý skandál a další mazaní umělci poznali, že takový gag jim přinese pozornost. Desítky let poté je následovali další umělci, zejména Andy Warhol. Jak umělci zkreslovali, deformovali a hráli si s reprodukcemi Mony Lisy, karikaturisté a reklamní umělci ji ještě více zveličovali. V průběhu desetiletí, jak se zdokonalovala technologie, byl obraz donekonečna reprodukován, někdy upravován a někdy ne, takže se tvář sedící ženy stala jednou z nejznámějších na světě, a to i pro ty, kteří se o umění příliš nezajímali.
Cesty obrazu do Spojených států v roce 1963 a do Japonska v roce 1974 obraz povýšily. Mona Lisa cestovala do Spojených států v kajutě první třídy na zaoceánském parníku a během šestitýdenního pobytu portrétu přilákala do Metropolitního muzea v New Yorku a Národní galerie umění ve Washingtonu kolem 40 000 lidí denně. Velké davy lidí přivítaly portrét v Japonsku o deset let později. Navíc s tím, jak se od konce 20. století stalo cestování stále dostupnějším, mohlo stále více jednotlivců navštívit Paříž a vzdát jí hold osobně, což přispělo k neústupným davům v dnešní době.
Ačkoli je Mona Lisa bezpochyby dobrým uměním, neexistuje jediný důvod její slávy. Spíše jde o stovky okolností – od náhodného příchodu do Louvru přes vytváření mýtů v 19. století až po nekonečné reprodukce ve 20. a 21. století, které společně s přirozenou přitažlivostí obrazu přispěly k tomu, že se Mona Lisa stala nejslavnějším obrazem na světě vůbec.
Zdroj: britannica.com