Neslavný epilog Habsburků: Jak Karel I. prohrál v Maďarsku
Je všeobecně známo, že ve druhé polovině roku 1918 se rozpadlo Rakousko-Uhersko. Mladý císař Karel I. byl sice velice nadějným panovníkem, nicméně byl detronizován. 11. listopadu 1918 tak Karel I. opouští i s rodinou Schönbrunn a vydává se do zámku Eckarstau. O rok později je pak rodina vyhoštěna do Švýcarska.
Maďarské peripetie
Situace v Maďarsku byla po konci první světové války obzvlášť bouřlivá. V březnu 1919 se zde chopí moci komunisté a vytvoří tzv. „Maďarskou republiku rad“. Komunistický experiment ovšem neuspěl a roku 1920 se k moci dostal někdejší admirál Mikuláš Horthy.
V zemi byl rozpoután tzv. „bílý teror“, který byl zaměřen proti bolševikům. Primárně ale byla obnovena monarchie a Horthy tak držel titul „říšského správce“. Karlovi, který zatím trávil čas u Ženevského jezera, přišel od Horthyho dopis, prokazující loajalitu říšského správce vůči detronizovanému králi.
Král – dobrodruh
I přes námitky své ženy Zity se Karel rozhodl pro návrat na uherský trůn. Horthy býval ostatně rakousko-uherský admirál, takže byl dle Karla vázán přísahou. Horthy to ale viděl jinak – dopis byl jen snahou o upevnění vlastní moci a sám Horthy kul protihabsburské pikle.
Na jaře 1921 se Karel I. rozhodl, že čas nadešel. Britský plukovník Strutt zajistil Karlovi pas a král vyjel do Budapeště. Cesta byla špatně zorganizovaná a někdejší císař cestoval do maďarské metropole taxíky .K jeho velkému šoku však Horthy moc nepředal. Argumentoval obavami z reakce Malé dohody nebo povinností vůči maďarskému lidu. Zdrcený Karel opustil budínský hrad.
Pokus nevyšel, navíc zahraniční zástupci tlačili na Horthyho, aby Karel neprodleně opustil Maďarsko. To Horthymu jen nahrávalo do karet a ten tak tlačil na Karla, aby opustil zemi. Ten tak nakonec učinil a vrátil se do Švýcarska, kde na zdrceného muže čekala Zita.
Proti Horthymu
Karlovi po čase otrnulo a dal se do získání štěpánské koruny znovu. Jindy skeptická Zita se tentokrát postavila po manželově boku a v říjnu roku 1921 nastoupila i s manželem do malého letadla a zamířila směrem do Maďarska. Na žádosti, aby se vzhledem ke svému těhotenství pokusu nezúčastnila, reagovala hrdým poznamenáním, že je uherská královna.
Karel sehnal věrné vojsko a vyrazil proti Horthymu. S ním dorazil až k Budapešti, kde se střetl s Horthyho muži v jediné bitvě celého konfliktu – v bitvě u Budaörse. Horthy nebyl v nejlepší situaci a proti Karlovi zvládl postavit jen ozbrojené studenty.
Konec posledního císaře…
Karel však přesto nebyl schopen ozbrojené studenty porazit. Ve chvíli, kdy začala zmatená potyčka konečně připomínat skutečné bojiště, král bitvu přerušil, aby zabránil krveprolití. Tím ale přišel i o možnost získat svatoštěpánskou korunu….
Karel se Zitou byli posláni do Středomoří, odkud putovali do vyhnanství na vzdálené Madeiře. Zde pak zlomený Karel na jaře 1922 zemřel. Bylo mu jen 35 let…
Zdroje: GALANDAUER, Jan a Miroslav HONZÍK. Osud trůnu habsburského. 2. vyd. Praha: Panorama, 1983. MERTLÍK, Vladimír. Habsburkové: nelehká samota trůnu. Praha: Česká televize ve spolupráci s Agency Prague Cherry, spol. s r.o., 2017. WEISSENSTEINER, Friedrich. Ženy na habsburském trůnu: rakouské císařovny 1804-1918. Přeložil Ingeborg CHURAŇOVÁ. Praha: Knižní klub, 2000.