Ministr zastřelen! Za co si Rašín vysloužil kulku?
Byl zrovna podzim roku 1916. Zuřila Velká válka, krajem procházely stíny trvajícího konfliktu a Alois Rašín čekal na popravu. Byl jedním z těch, kdo byli souzeni pro vlastizradu a smrt z rukou kata je neměla minout. Rozsudek smrti putoval do císařské kanceláře. Až jej „Starý Procházka“ podepíše, skončí Alois Rašín, Karel Kramář spolu s dalšími na popravišti…
Z pekla štěstí
Toho roku měl Rašín neuvěřitelné štěstí. 21. listopadu 1916 totiž nemocný starý císař skonal. Vládu převzal mladý Karel I., který chtěl na poslední chvíli zvrátit nepříznivý vývoj ve svůj prospěch. Když se k němu dostaly procesy s českými představiteli, mladý císař se zhrozil a rozhodl se, že bude raději amnestovat. Na rozdíl od svého bigotního předchůdce ostatně chtěl raději nacházet smírčí cestu…
Alois Rašín zatím, vlastně smířen se smrtí, četl Sienkiewiczův román Quo Vadis. Údajně toto dnes již klasické dílo příliš neocenil, vadilo mu černobílé vykreslení postav. Nakonec se mu však osud nešťastných křesťanů z legendární knihy vyhnul a Rašín byl spolu s dalšími propuštěn z vězení.
Ať žije republika!
Rašín s Kramářem i po opuštění věznice vesele pokračovali v činnosti, za níž byli souzeni. V říjnu 1918 se jejich snahy naplnily a Rašín v noci na 28. října psal první Zákon republiky československé. Pod něj se podepsali členové národního výboru: František Soukup, Vavro Šrobár, Antonín Švehla, Jiří Střibrný a samozřejmě sám Rašín.
28. října pak celá akce vypukla. Z Vídně dorazilo oznámení o příměří a ukončení válečných operací, které si Češi vyložili i jako konec habsburské monarchie. Ulice zaplnili lidé, spontánně strhávali rakouské státní symboly, všude vlály české vlajky, provolávala se sláva Masarykovi a americkému prezidentu Wilsonovi.
Byla to naprosto ideální příležitost pro Národní výbor, který měl převzít kontrolu nad Prahou. Hrdiny 28. září se tak stali právě Rašín, Soukup a Stříbrný, kteří na Václavském náměstí veřejně přečetli proklamaci o vzniku samostatného Československa. Podobný proces přebírání moci se pak odehrál i v dalších českých městech.
V zájmu hospodářství…
Ve vládě nového státu, kterou vedl Rašínův spolupracovník Karel Kramář, získal Rašín pozici ministra financí. Čekal ho zásadní úkol: musel rozeběhnout ekonomiku nového státu, který byl dosud tak pevně spojen se zbytkem habsburského soustátí. Mezi své poradce si vybral ředitele Živnostenské banky a významného finančníka Jaroslava Preisse.
V Rašínovi se na místo ministra dostal skrblivý člověk se smyslem pro střídmost. Provedl řadu finančních opatření, která výrazně posílila československou měnu. Jeho opatření byla hodnocena jako „puritánsky jednoduchá“.
Kulka za reformy
Rašín byl ministrem do léta 1919 a následně ještě od října 1922. Nenadělal si mnoho přátel: nevycházel ani s Benešem, ani s Masarykem. Jeho politika nadto neznamenala podporu průmyslu, mzdy stagnovaly a lidé si museli utahovat opasky. V únoru 1923 čekal na Rašína před jeho bytem v Žitné ulici v Praze muž s pistolí. Do zad jej střelil mladý bolševik Josef Šoupal. Rašín na následky atentátu umíral celý měsíc.
Tak skončil jeden z hrdinů 28. října. Reformy, které jej tolik proslavily, jej nakonec svým způsobem i stály život. Posmrtně mu ovšem vyšla knížka, kterou výrazně oceňovali až v New Yorku…
Zdroj: LANDERGOTT, Josef. Velcí Češi první republiky. Praha: Echo Media, 2018. LIŠKA, Vladimír. Prezidenti. Praha: XYZ, 2018. PACNER, Karel. Doteky dějin. Praha: Plus, 2018. PICHLÍK, Karel. Bez legend: zahraniční odboj 1914-1918 : zápas o československý program. Praha: Panorama, 1991. KVAČEK, Robert. Dvacáté století o sobě: výbor z úředních listin, záznamů, smluv a dohod, deklarací, projevů, úvah, dopisů, vzpomínek a pamětí. Liberec: Dialog, 2005.