Krvavá Kateřina z Komárova: Žena purkrabího z Karlštejna se považuje za největší sadistickou vražedkyni u nás
Kdo měl v minulosti vysoké postavení, ten si toho mohl často hodně dovolit. A to i vůči svým sloužícím, jejichž život neměl velkou cenu. I když se v souvislosti s masovým vražděním hovoří hlavně o Alžbětě Bathory, málokdo ví, že u nás podobně, ne-li ve větším měřítku, vraždila žena karlštejnského purkrabí, Kateřina z Komárova.
V mládí měla srazit svého milého koněm
Přesné datum narození Kateřiny z Komárova není sice známo, jelikož ale zemřela v roce 1534, dá se odhadovat, že šlo o přelom 15. a 16. století. Už od útlého dětství měla být velice panovačná a špatně vycházela se svými služebnými. Jednoho dne se navíc měla zakoukat do místního kováře. Jejich vztah ale rodiče z pochopitelných důvodu neschvalovali, proto kováři nařídili, aby se oženil s dcerou někoho jiného. Kateřina měla tento krok vnímat jako zradu, následkem čehož prý kováře srazila koněm. Nakonec jí rodiče vybrali za manžela Jana Bechyně z Lažan, za kterým se přestěhovala na tvrz Pičín na Příbramsku. Její manžel byl navíc v roce 1529 jmenován purkrabím na Karlštejně, což byl pro původně níže postavenou Kateřinu značný společenský postup. I když mnoho informací o manželství nemáme, údajně nemělo být šťastné a nevzešli z něj žádní potomci.
Vedla tvrz a praktikovala tvrdé tresty
Vzhledem k tomu, že Jan Bechyně býval kvůli svému úřadu pryč, tvrz a její chod vedla jeho manželka. O tom, že nebyla moc oblíbená svědčí fakt, že se jí někdy říkalo Ďábel v brokátu. Za sebemenší prohřešky každého tvrdě trestala. A speciálně spadeno měla hlavně na děvečky. Uvádí se, že za svůj život spáchala na čeledi až 14 brutálních vražd. Aby to navíc bylo ještě horší, své poddané často nutila k tomu, aby se při páchání těchto činů stali jejími spoluviníky. Spoustu lidí také zmrzačila. Mezi její praktiky mělo patřit nejen surové bití, ale také třeba odřezávání kusů masa z těla, stahování kůže zaživa, řezání nožem nebo sypání soli do otevřených ran. Také ji mělo napadnout polévat kůži lidí střídavě studenou a horkou vodou a její pálení rozpáleným máslem. Zajímavostí je, že Kateřina se za své skutky nestyděla a už vůbec se je prý nesnažila skrývat. Dlouho jí přesto její bestiální zacházení s lidmi procházelo, ale ani ona nakonec neunikla spravedlnosti.
Zemřela v Mihulce na Pražském hradě
Kolem roku 1529 se děkanovi donesly podivné zvěsti o tom, že paní na Pičíně má velmi zvláštní praktiky, které by stálo za to přezkoumat. Šetření probíhalo od roku 1531 až do roku 1534. A právě v tomto roce padl i rozsudek. (Některé záznamy z procesu jsou uloženy v Národním archivu.) Původně si Kateřina z Komárova myslela, že za své skutky (kvůli svému postavení) potrestána nebude. Mnoho svědků, pravděpodobně ovlivněných, dokonce hovořilo v její prospěch. Služebné podle nich měly umírat například na mor a další v té době rozšířené choroby. Několik děveček dokonce dosvědčilo, že Kateřina je dobrá paní a není jí co vytknout.
První závažné prohlášení přišlo až od kožešníka Prokopa Papeže, který byl mimo dosah vlivu paní z Pičína. Promluvil o tom, že Kateřina zabila několik žen a jakým způsobem k tomu mělo dojít. A přitěžující okolností bylo i prohlášení Blažka ze Svatého Pole, který mluvil o tom, že mu felčar z Pičína povídal o tom, že Kateřina prosila o zamlčení vražd. Okolnosti smrti jedné z obětí pak zanedlouho popsala Manda Vaňková z Libčic.
Nakonec se soud rozhodl, že Kateřině uloží poněkud neobvyklý trest, kterým byla smrt hladem. Proto byla uvězněna ve věži Mihulce na Pražském hradě, ve které měla zhruba po 14 dnech zemřít. Další den měla být pohřbena na Karlově. Její manžel odešel z celé kauzy s čistým štítem a o pár let později byl jmenován do úřadu nejvyššího písaře.