Krakatoa je jedna z nejznámějších sopek na světě

Krakatoa, nebo také Krakatau, je sopka ležící v Sundském průlivu mezi indonéskými ostrovy Jáva a Sumatra. Patří mezi nejslavnější a zároveň nejničivější sopky na světě.

Přestože se jedná o relativně malý sopečný ostrovní komplex, zapsal se do dějin jedním z nejmohutnějších výbuchů v zaznamenané historii – katastrofální erupcí z roku 1883. Tato událost změnila krajinu, klima i způsob, jakým lidstvo vnímá sílu přírody.

Katastrofa roku 1883

Výbuch Krakatoy v srpnu 1883 byl tak silný, že se ozýval až 4 800 kilometrů daleko – například v Austrálii nebo na ostrově Mauricius. Exploze zničila více než dvě třetiny ostrova, vytvořila obrovskou kalderu a způsobila vlny tsunami, které usmrtily přes 36 000 lidí. Výška popela, který byl vyvržen do atmosféry, dosáhla 80 kilometrů. Tato událost patří k nejsilnějším erupcím 19. století, její síla se odhaduje na více než dvacetitisícinásobek výbuchu atomové bomby v Hirošimě.

Oblast po výbuchu zůstala zcela zpustošená – nejen ostrov samotný, ale i okolní pobřeží, které zasáhly ničivé vlny. Sopečný prach v atmosféře navíc ovlivnil počasí po celém světě. Obloha byla několik měsíců potemnělá, slunce se zdálo modré a v noci byly vidět neobvykle barevné západy slunce.

Rok modrých měsíců a krvavých západů

Erupce vedla k výjimečným atmosférickým jevům. Množství prachu a popela v horních vrstvách atmosféry způsobilo, že se měsíc jevil modrý, někdy i zelený. Tento „rok modrých měsíců“ se zapsal do historie jako období, kdy lidé po celém světě zažili nezvykle krásné, ale zároveň znepokojivé optické úkazy. Umělci jako William Ascroft dokonce zaznamenávali západy slunce a nebe zbarvené do karmínové a purpurové barvy, což později inspirovalo i literaturu a umění.

Ačkoliv původní ostrov Krakatoa výbuchem prakticky zanikl, příroda si našla cestu zpět. V roce 1927 se z moře začala vynořovat nová sopka, známá jako Anak Krakatoa – „Dítě Krakatoy“. Tato mladá a stále činná sopka připomíná, že vulkanická aktivita v oblasti zdaleka neskončila. Anak Krakatoa je dnes pod pečlivým dohledem geologů, protože region Sundského průlivu zůstává seismicky velmi aktivní.

Krakatoa jako varování i fascinace

Krakatoa není jen symbolem destrukce, ale i fascinace přírodními silami. Vědcům poskytla cenné poznatky o vulkanismu, vlivu erupcí na klima a důsledcích globálních sopečných událostí. V kultuře se objevuje v literatuře, filmu i hudbě – často jako memento toho, jak křehká může být lidská civilizace tváří v tvář přírodním silám.

Ať už jako geologický fenomén, ekologická lekce nebo kulturní symbol, Krakatoa dodnes zůstává jedním z nejvýraznějších připomenutí toho, že země pod našima nohama žije – a umí být ohromně mocná.

Zdroj: britannica.com, en.wikipedia.org, nhm.ac.uk