Jólakötturinn: Islandská vánoční kočka je příšera, která požírá děti
Ne všechny vánoční postavičky jsou tak přátelské, jako je náš Ježíšek. Například na Islandu se můžete o svátcích bát zákeřné vánoční kočky Jólakötturinn, která žere děti. Vyhnout se sežrání je naštěstí překvapivě snadné.
Islandský folklór v plné parádě
Příběh Jólakötturinn, což v překladu znamená vánoční kočka, je islandskou vánoční klasikou, jejíž počátky sahají nejméně do roku 1932, uvádí se na webových stránkách islandského folkloru, které jsou součástí výzkumného projektu Islandské univerzity.
Jóhannes úr Kötlum, islandský básník, napsal o Yule Cat ve své knize Jólin koma (Vánoce přicházejí) vydané v roce 1932.
Kötlumova báseň vypráví o kočce, která je „velmi velká“ a má svítící oči. Potuluje se po kraji a chodí od domu k domu a hledá děti, které podle básně nemají na sobě nové oblečení, které dostaly k Vánocům.
A co se pak stane? Jednoduše je napadne a sní.
Výchovný nástroj
Vánoční kočka je dnes něco jako úplatek pro děti: buď hodný a dostaneš na Vánoce nový svetr nebo pár ponožek. Pokud však budete zlobit, máte špatnou zprávu: nejenže nedostanete nový svetr, ale ještě vás sežere Jólakötturinn – a to děsivým a strašidelným způsobem.
Cestovatelům, kteří neznají islandské příběhy a mýtické legendy, se může zdát, že představa dvanáctimetrové krvelačné kočky není s vánoční pohodou spojena zrovna nejpřirozeněji. Ale v zemi, kde třetina obyvatel hlásí víru ve skryté lidi a celá škola se věnuje studiu skřítků, začíná Jólakötturinn dávat smysl.
„V našich ságách se objevují nejrůznější příšery a některé z nich souvisejí s kočkami,“ říká Stefán Smári Ásmundarson, islandský odborník na historii a profesionální průvodce v historických jeskyních Hella.
Vánoční kočka souvisí s dalšími místními legendami
Na Islandu snad není známější příšera než Grýla, o níž se poprvé píše v historické sáze z počátku 13. století, v Prose Edda. Grýla prý vaří neposlušné děti a poroučí zlým duchům. Její popis se různí, ale je spolehlivě nevábný, od toho, že má tři hlavy, přes 15 ocasů až po velké uši s kozími rohy.
„Báseň o Grýle“ z 18. století představila její syny Yule Lad, náchylné ke zločinům, jako jsou krádeže, vandalismus, olizování lžic, krádeže ovcí, a dokonce i vraždy. Někdy poté, co se Grýle narodili synové (nebo možná ještě dříve), si obryně pořídila domácího mazlíčka, i když nepříliš sympatického: vánoční kočku.
V roce 1932 byly všechny znaky Jólakötturinnova příběhu zaznamenány v knize dětských vánočních básní Jólin koma, kterou napsal Jóhannes úr Kötlum a do angličtiny přeložil Hallberg Hallmundsson. Báseň „Jólakötturinn“ v této knize popisuje vánočního kocoura verši (později je Björk v roce 1987 upravila do písně), které se dají volně přeložit takto: „když venku uslyšeli její mňoukání/ všichni byli hned nešťastní/ všichni věděli, že loví lidi/ a nechce myši“. V básni je také zmíněna kočičí slabost pro nové oblečení: „Malé děti stály růžové a pyšné, všechny oblečené do nových šatů/ protože všichni, kdo měli něco nového na sebe, zůstali mimo kočičí dosah.“
Zdroj: Atlas Obscura, NPR