Je tomu 145 co zemřel Babinský. Kdo byl obávaný český loupežník?

Václav Babinský, známý také jako Venca z Pokratic, je jedním z nejproslulejších českých zločinců. Jeho jméno se stalo legendárním a objevil se i v mnoha známých písních. Letos, 1. srpna, uplynulo 145 let od jeho smrti. Babinský nebyl zloděj, který by bral bohatým a dával chudým, jak se občas mylně traduje. Ve skutečnosti byl nebezpečným zločincem. V 30. letech 19. století vedl skupinu loupežníků, která přepadávala pocestné a kradla, co mohla, píše server EuroZprávy.

Václav Babinský se narodil 20. srpna 1796 v obci Pokratice (dnes součást města Litoměřice) do chudé rodiny. Jeho kmotrem byl Antonín Biener, rytíř z Bienenbergu, u něhož jeho otec pracoval. Antonín Biener pocházel z významného šlechtického rodu a jeho otec, Karel Josef Biener z Bienenbergu, je znám jako „otec české archeologie“.

Lupiči trestu dlouho unikali

Babinský a jeho banda se dlouho vyhýbali zatčení, nakonec byli chyceni až po několika letech svého řádění. Jejich zločiny byly projednány u soudu v roce 1839. Babinský byl obviněn z celkem dvanácti zločinů, včetně dvojnásobné vraždy. Nakonec byly prokázány pouze čtyři, včetně oloupení a vraždy pláteníka Jana Blumberga, kterého v roce 1833 ubodal. Po tomto činu uprchl za hranice a byl dopaden až v roce 1839.

Václav Babinský byl v prosinci 1840 odsouzen pražským kriminálním soudem na dvacet let. Tento rozsudek v květnu 1841 potvrdil Vrchní apelační soud. 10. června 1841 byl Babinský převezen do přísně střežené věznice v bývalé pevnosti na brněnském hradě Špilberk, kde zůstal až do května 1855, kdy se Špilberk přeměnil na kasárny. V té době mu bylo skoro šedesát a do propuštění zbývalo šest let.

Vzorný vězeň se v žaláři napravil

I když Babinský nikdy nepřiznal své činy, ve vězení se choval zbožně a pokorně, staral se o nemocné spoluvězně a modlil se. Po propuštění v roce 1861, kdy mu bylo pětašedesát let, se již nevrátil ke zločinecké činnosti. Začal se živit jako zahradník v klášteře sv. Karla Boromejského v pražských Řepích. Zde žil až do své smrti v roce 1879, ve věku 82 let. Jeho hrob na Řepském hřbitově se zachoval až do současnosti.

Psychologický profil Babinského je však stále neúplný. Je známo, jak vypadal – v Kmenové knize špilberských vězňů se uvádí, že měl hnědé vlasy, šedé oči, široká ústa a malý mateřský znamínek na pravém rameni. Zůstává ale nejasné, co se s ním za léta ve vězení vlastně stalo.

Změnil se z notorického zločince na pobožného a mírného muže, který pomáhal na ošetřovně, ale zda to byl skutečný obrat k lepšímu, nebo taktika na zmírnění trestu, zůstává otázkou. Je možné, že Babinský nakonec rezignoval, když pochopil, že se nikdy nedostane ven.

Zdroj: EuroZprávy