Japonské Gejši nejsou prostitutky, jak se mnozí domnívají. Gejša jako prostitutka je mýtus
Pro mnohé evokuje pojem gejša výrazný obraz: tvář natřená na bílou, lesklé černé vlasy a tradiční kimono v pestrých barvách. Od roku 2021 se Japonsko potýká s prudce rostoucím počtem zahraničních turistů – v roce 2023 to bylo kolem 25 milionů a v prvních čtyřech měsících roku 2024 11,6 milionu. Mnozí z nich cestují do druhé nejoblíbenější destinace země (po Tokiu), Kyota, s nadějí, že zahlédnou ikonické gejši. O jejich nepochopené historii píše National Geographic.
Gejša jako prostitutka je mýtus
Díky staletím sexualizace v západních médiích je obraz gejš často spojen se sexuální prací. Existuje zde určitá historická pravda¨- gejši byly spojovány s „čtvrtěmi potěšení“ a během období Tokugawa se zapojovaly do sexuální práce, když byla běžnější. Primárně se ale nejedná o prostitutky v běžném slova smyslu. Takové označení by jim odnímalo staletí dlouhou historii zakořeněnou v kultuře a umění.
Mnoho současných, eroticky nabitých představ vychází z vysoce senzacionalizovaných příběhů, které vyprávěli spisovatelé jako Arthur Golden. Jeho román „Paměti gejši“ udal nezcela správný tón pro to, jak byly tyto ženy na západě po desetiletí chápány.
Gejša jako umělkyně – nebo umělec
Termín gejša (芸者) zdůrazňuje zábavu, umění a vystupování. První znak, gei, se nachází ve slovech pro umění (芸術), umělce (芸術家), performační umění (芸能) a podobně.
Obraz, který by dnes slovo gejša téměř automaticky vyvolával, zvláště v zahraničí, ale ne výhradně, je značně odlišný od historického významu tohoto termínu. Gejša znamená „ten, kdo vykonává uměleckou techniku“. Termín byl v minulosti dokonce používán i pro praktiky bojových umění.
Termín sám o sobě není nutně genderově vymezený. Historici poznamenávají, že první gejši byli muži, kteří pracovali v tehdejším Edu, dnešním Tokiu. V závislosti na regionech, gejša jako genderově neutrální termín označuje mužské gejši, a je nutný genderový signifikátor pro označení ženských protějšků.
Kjótský zákaz turistů
Kyoto zůstává hlavním centrem moderní kultury gejš. V Kjótu je pět čtvrtí, které tvoří ekosystém založený na tradiční kultuře zahrnující čajovny a banketní haly.
Tyto čtvrti jsou domovem i pro obyčejné obyvatele, jejichž životy často narušuje příval turistů. Nová politika je nejnovějším krokem Japonska v boji proti nadměrnému turismu, který vede k přetížené infrastruktuře a marginalizaci místních komunit.
Kyoto bylo zaplaveno turisty, kteří ignorovali etiketu a pravidla, hlavně v nejslavnější čtvrti Gion.
Po stížnostech obyvatel Gionu na „nezvladatelné turisty“ byla místní vláda nucena jednat a zavedla zákaz turistů, který vstoupil v platnost na začátku tohoto roku.
Gejši (regionálně známé jako geiko) a maiko (geiko v tréninku, často jen teenagerky) si opakovaně stěžovaly na turisty, kteří je fotili bez jejich souhlasu, i přes četné nápisy po celém Kyotu, které jasně uvádějí pravidla a pokuty za jejich porušení.
