Jak Západ plánoval rozdrtit SSSR bezprostředně po druhé světové válce

Británie se nechtěla smířit s rostoucím vlivem Rusů a byla připravena zahájit třetí světovou válku již v roce 1945. Zastavilo ji až střízlivé zhodnocení velikosti a síly Rudé armády.

Počátkem května 1945 SSSR a západní spojenci mohutnými údery z východu i západu konečně rozdrtili nacistické Německo. Dlouho očekávaný mír v Evropě, zpustošené a sužované roky války, konečně nastal. Samotná myšlenka, že by zde mohl vypuknout nový ozbrojený konflikt, se tehdy zdála absurdní a rouhavá. Ale ne pro všechny.

Ještě než skončily oslavy vítězství nad německým nacismem, dal premiér Winston Churchill pokyn armádě, aby naplánovala útok na Sověty, který měl být proveden v létě téhož roku, jak píše server RBTH.

Nepřítel číslo 1

Churchill, důsledný odpůrce bolševismu, se během společného boje proti Německu stal věrným Stalinovým spojencem. Jak však Rudá armáda postupovala stále hlouběji do Evropy a SSSR zaváděl na osvobozených územích sovětskou vládu, jeho nálada se stále více měnila.

„Staly se strašné věci. Vlna ruské nadvlády se valí vpřed… Až skončí, budou území pod ruskou kontrolou zahrnovat pobaltské provincie, celé východní Německo, celé Československo, velkou část Rakouska, celou Jugoslávii, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko,“ napsal Churchill 4. května ministru zahraničí Anthonymu Edenovi.

Premiér nemohl myslet na nic jiného než na strašlivou hrozbu, kterou Sovětský svaz představoval pro svobodný svět. O deset let později, v roce 1955, popsal ve svých pamětech myšlenky těch dnů: „Japonsko bylo stále nedobyté. Atomová bomba se ještě nenarodila. Svět byl ve zmatku. Hlavní pouto společného nebezpečí, které spojovalo velké spojence, přes noc zmizelo. Sovětská hrozba v mých očích již nahradila nacistického nepřítele.“

Dne 22. května 1945 britský vůdce konečně obdržel od Společného plánovacího štábu britského válečného kabinetu dlouho očekávaný plán operace s názvem Unthinkable. Až na to, že způsob, jakým armáda viděla vyhlídky budoucí války, se mu vůbec nelíbil.

Operace Barbarossa po britsku

Účel vojenského tažení proti Sovětskému svazu byl specifikován jako vnutit Rusku vůli Spojených států a britského impéria. Pod touto vágní formulací se skrývalo vyhnání Rudé armády a sovětské správy z území Německa a Polska.

Pokud by vojenské tažení začalo 1. července 1945, mělo 47 angloamerických divizí (z toho 14 obrněných) provést dva mohutné údery proti sovětským silám v severním a jižním Německu. Po dosažení operačního úspěchu měly proniknout do Polska.

Kromě hlavních sil se mělo znovu zformovat a vyzbrojit 10 divizí z bývalého personálu Wehrmachtu a také zapojit do bojů protisovětské polské ozbrojené formace v týlu Rudé armády. Zdůrazňovalo se, že západní spojenci mají převahu ve strategickém letectvu a námořních silách.

Britští vojenští představitelé vsadili na rychlou porážku Sovětů, která by přiměla Rusy (alespoň dočasně) podřídit se vůli západních spojenců a vyjednávat. Pokud by se tak nestalo, ozbrojený konflikt mohl přerůst v totální válku.

Nemožná operace

Když britští generálové navrhovali Churchillovi plán vojenského tažení proti SSSR, neopomněli poukázat na složitost jeho realizace. Totální válka slibovala být dlouhá a nákladná. Předpokládalo se, že obsazení rozsáhlých sovětských území nepovede (soudě podle německých zkušeností) ani ke zhroucení stávajícího politického režimu, ani k ukončení odporu protivníka s obrovskými lidskými zdroji.

Navzdory převaze spojeneckého námořnictva na mořích by v takové válce nehrálo téměř žádnou významnou roli. Ani druhý trumf, celková převaha ve strategickém letectvu (2750 bombardérů proti 960 u letectva Rudé armády), nemohl být úspěšně rozehrán: velké vzdálenosti sovětského průmyslu a jeho rozptýlení na rozsáhlém území by neumožnily použít letadla tak efektivně jako proti Německu.

Hlavním faktorem, který znemožnil uskutečnění operace Unthinkable, však byl obrovský počet vojáků Rudé armády. Podle britských výpočtů by SSSR proti svým 47 divizím mohl nasadit sílu odpovídající 170 divizím západních spojenců, z čehož by 30 divizí tvořily obrněné divize.

„Stávající poměr sil ve střední Evropě, kde mají Rusové převahu přibližně tři ku jedné, činí velmi nepravděpodobným, že by Spojenci mohli za současných okolností dosáhnout v této oblasti úplného a rozhodujícího vítězství,“ konstatovala zpráva. „Přestože je spojenecká organizace lepší, vybavení o něco lepší a morálka vyšší, Rusové se ukázali jako hrozivý protivník Němců. Mají schopné velitele, odpovídající vybavení a organizaci, která, ačkoli je podle našich měřítek možná horší, obstála ve zkoušce.“

Vojenští experti se domnívali, že v případě vypuknutí konfliktu by Sovětský svaz mohl obsadit Norsko, Řecko a Turecko, a odříznout tak přístup britského a amerického loďstva k Černému moři. Navíc se jako docela pravděpodobná jevila vyhlídka, že by se Rusové spojili s Japonci.

Od útoku k obraně

Když byl dokument položen na stůl předsedy vlády, náčelník císařského generálního štábu polní maršál Alan Brook otevřeně prohlásil, že šance na úspěch takové operace jsou poměrně malé a že Rusko je dnes v Evropě skutečně všemocné.

Winston Churchill se nakonec s těžkým srdcem vzdal myšlenky na úder na Rudou armádu a nezačal na toto téma s Američany žádná jednání. Místo toho zadal vypracování plánu obrany britských ostrovů, který nese stále stejný název, Unthinkable. Politik se obával, že pokud Spojené státy evakuují většinu svých vojsk z Evropy, Stalin si jistě nenechá ujít příležitost podrobit si celý kontinent.

Ve skutečnosti Sovětský svaz, vyčerpaný a vyčerpaný krutou válkou, nehodlal na evropském kontinentu rozpoutat žádnou válku v plném rozsahu. Dne 23. června 1945 byl vydán zákon o demobilizaci armády a loďstva a během několika let se počet sovětských ozbrojených sil snížil z 11 na 3 miliony osob.

Kromě toho se výrazně snížilo množství sovětské techniky a výzbroje umístěné v zemích východní a jižní Evropy. Vrátily se sem o něco později, když už bylo zcela jasné, že svět vstoupil do éry studené války.

Zdroj: rbth.com, Wikipedia, History Fandom