Hora křížů byla několikrát zničena. Pokaždé se ji ale podařilo obnovit
Bez ohledu na to, kolikrát se ho vláda pokusila srovnat se zemí, toto jedinečné poutní místo přetrvává.
Místo s neznámou minulostí
Přesný původ litevské hory křížů Kalnas, neboli Křížové hory, zůstává záhadou. Jen kousek od města Šiauliai na severu země našly na rostoucí mohyle náboženského zápalu svůj domov tisíce kovových a dřevěných křížů, které jsou zde umístěny již téměř dvě století. Visící růžence zvoní ve vanoucím větru a vytvářejí zvukovou kulisu pro ikony svatých a fotografie uctívaných místních vlastenců. Navzdory mnoha pokusům o zničení toto neobvyklé poutní místo přetrvává jako silné svědectví zbožnosti.
Historii Křížové hory dokreslují legendy a pověsti. První písemná zmínka pochází z roku 1850, ale někteří se domnívají, že se kříže objevily již dříve. Zanechali je truchlící příbuzní obětí povstání proti ruskému režimu v roce 1831 a později v roce 1863. Car potlačoval národní identitu tím, že omezoval náboženské projevy, takže rodinám bylo zakázáno uctít mrtvé řádným pohřbem na hřbitovech. Mnozí se domnívají, že kříže vznikly na konci 19. století poté, co zjevení Panny Marie držící Ježíška požádalo věřící, aby svatostánek pokryli těmito ikonami.
Nehmotné kulturní dědictví Litvy
Tradice vyřezávání náboženských ikon se předává z generace na generaci. UNESCO uznává výrobu křížů jako nehmotné kulturní dědictví Litvy, „symbol národní a náboženské identity“, který sjednocuje společenství tváří v tvář nepřízni osudu. Během sovětské éry zůstávalo náboženství zakázáno a Hora křížů mimo dosah. V dubnu 1961 bylo celé místo úřady srovnáno se zemí a spáleno. Přestože byla Hora křížů zničena ještě čtyřikrát, pokaždé místní obyvatelé riskovali politické dopady a pod rouškou tmy místo vzdorovitě obnovili.
Hora je oblíbeným cílem turistů
Od získání nezávislosti v roce 1991 se náboženství v Litvě praktikuje svobodně a otevřeně. Přesto se kvůli odlivu obyvatel z venkovských oblastí a vesnic učí řemeslu výroby křížků stále méně mladých lidí. V současné době nemá Horu křížů nikdo v rukou a na její údržbě se podílejí různé organizace i jednotliví dobrovolníci. I přes nejistou budoucnost však Křížová hora vítá turisty, aby mohli lépe pochopit těžkou minulost místní komunity, poznat její neochvějnou víru a pocítit naději do budoucna.
Jak popisuje Rūta Stankuvienė, ředitelka Turistického informačního centra Šiauliai: „Nezáleží na tom, kdo jste, jaké náboženské vyznání vyznáváte nebo v jakou dobu sem přijíždíte, protože kanonické církevní rituály zde nejsou tak důležité. Dveře tohoto místa jsou vždy otevřené, protože zde žádné dveře nejsou. Příroda se zde prolíná s kulturou a zahrnuje každého člověka zcela jedinečným zážitkem.“
Zdroj: National Geographic