Expedice do Tibetu: Nacisté hledali stopu árijského nadčlověka, který tam údajně utekl z potápějící se Atlantidy
Nacisté, nebo alespoň někteří z nich, milovali okultismus a mysticismus. Proto se v roce 1938 rozhodlo, že si příslušníci SS udělají výlet do Tibetu, kde se snažili najít stopy árijského nadčlověka, kterým byli po celou dobu své existence téměř posedlí.
Pátrání po původu árijského nadčlověka
V roce 1938 vyslal Heinrich Himmler, přední člen německé nacistické strany a hlavní strůjce holocaustu, pětičlenný tým do Tibetu, aby pátral po původu údajné árijské rasy. Jeho úkolem bylo objevit „zdroj původu árijské rasy“. Adolf Hitler věřil, že „árijští“ nordičtí lidé přišli do Indie ze severu asi před 1 500 lety a že se Árijci dopustili „zločinu“ tím, že se smísili s místními „neárijskými“ lidmi a ztratili vlastnosti, které je činily rasově nadřazenými všem ostatním lidem na zemi. Hitler pravidelně vyjadřoval hluboké antipatie k indickému lidu a jeho boji za svobodu a své pocity vyjadřoval ve svých projevech, spisech a debatách.
Podle Himmlera, jednoho z Hitlerových nejvyšších poručíků a šéfa SS, však indický subkontinent stále stál za bližší prozkoumání. Zde se do hry dostal Tibet. Ti, kdo přísahali na myšlenku bílé nordické nadřazené rasy, věřili příběhu o pomyslném ztraceném městě Atlantida, kde zřejmě kdysi žili lidé „nejčistší krve“. Tento bájný ostrov, o němž se věřilo, že se nachází někde mezi Anglií a Portugalskem, se údajně potopil po zásahu božským bleskem.
Všichni Árijci, kteří přežili, se údajně přesunuli na bezpečnější místa. Za jedno z takových útočišť se považovala oblast Himálaje, zejména Tibet, který byl proslulý jako „střecha světa“.
Himmler zkoumal, kam lidé z Atlantidy odešli
V roce 1935 zřídil Himmler v rámci SS jednotku nazvanou Ahnenerbe – neboli Úřad pro dědictví předků -, aby zjistil, kam se lidé z Atlantidy po blesku z čistého nebe a potopě odebrali a kde ještě zůstaly stopy po této velké rase, které by bylo možné objevit. A právě proto v roce 1938 poslal do Tiberu malou výpravu, která to měla zjistit.
Dva členové týmu vyčnívali nad ostatními. Jedním z nich byl Ernst Schäfer, nadaný osmadvacetiletý zoolog, který byl na indicko-čínsko-tibetské hranici již dvakrát. Schäfer vstoupil do SS krátce po nacistickém triumfu v roce 1933, dlouho předtím, než se Himmler stal jeho patronem pro expedici do Tibetu. Druhým klíčovým mužem byl Bruno Beger, mladý antropolog, který v roce 1935 vstoupil do SS. Beger prováděl měření lebek a detailů obličeje Tibeťanů a vyráběl obličejové masky, jak říkal, „zejména proto, aby shromáždil materiál o proporcích, původu, významu a vývoji nordické rasy v této oblasti“.
Britské úřady v Indii byly vůči cestujícím Němcům ostražité a považovaly je za špiony. Zpočátku se zdráhaly povolit jim průjezd Indií a v tehdy britských Times of India dokonce vyšel obviňující titulek: „Agent gestapa v Indii“. Nakonec však odhodlání nacistického týmu zvítězilo. Do konce roku se pětice Němců s vlajkami s hákovým křížem přivázanými k mulám a zavazadlům dostala do Tibetu, kde se jim dostalo mimořádně dobrého přijetí. Beger byl dokonce nějakou dobu zastupujícím lékařem pro místní.
Jak to celé dopadlo?
Tibetští buddhisté nevěděli, že ve zvrácené představě nacistů byl buddhismus, stejně jako hinduismus, náboženstvím, které oslabilo árijce přicházející do Tibetu – a mělo za následek ztrátu jejich ducha a síly. Když už se zdálo, že Schäfer a ostatní mohou strávit více času průzkumem pro svůj skutečný „výzkum“ pod rouškou provádění vědeckých šetření v oblastech, jako je zoologie a antropologie, byla německá expedice v srpnu 1939 náhle přerušena nevyhnutelností války. Beger do té doby změřil lebky a rysy 376 Tibeťanů, pořídil 2 000 fotografií, „zhotovil odlitky hlav, obličejů, rukou a uší 17 lidí“ a shromáždil „otisky prstů a rukou dalších 350“. Shromáždil také 2 000 „etnografických artefaktů“ a další člen kontingentu pořídil 18 000 metrů černobílého filmu a 40 000 fotografií.
Schäfer si většinu svých tibetských „pokladů“ odvezl na zámek v Salcburku, kam se během války přestěhoval. Po příchodu spojeneckých vojsk v roce 1945 se však část tibetských obrazů a dalších materiálů ztratila.
Velká část sbírky se však zachovala a je uložena v muzeích a archivech v Německu a ve Spojených státech. Stopu nadčlověka během mise pochopitelně nenašli.
Zdroj: BBC