Dílo Kazimíra Maleviče: Čtverce, avantgarda a ruští bolševici
Umění je velmi subjektivní a postupem času se mění prakticky k nepoznání. Když srovnáme současná umělecká díla s plátny renesančních či barokních mistrů, docházíme k závěru, že rozdíly jsou prakticky nezměřitelné. Přesto však abstraktní umění vyvolává emoce – což je ostatně i jeho cílem. Jak na tom ale byly samé počátky nových uměleckých směrů na počátku 20. století?
Rodák z Kyjeva
U zrodu uměleckého stylu jménem suprematismus stál kyjevský rodák Kazimír Malevič. Narodil se roku 1878, na samém počátku nového století se pak přesídlil do Moskvy, kde se setkával s moderním uměním ze západní Evropy.
V moskevských sbírkách jej uhranuly malby francouzských fauvistů a německých expresionistů. O něco později se setkal s kubismem. Po letech, kdy se pohyboval mezi moskevskými uměleckými elitami se roku 1912 nakrátko octl v Paříži, jakési umělecké metropoli. Neustále se umělecky vyvíjel a na jeho raných pracích jsou všechny tyto vlivy vidět. Pak přišel pro Maleviče osudový rok 1913.
Otec suprematismu
Na konci roku 1913 vystavil Malevič svůj slavný obraz „Černý čtverec na bílém pozadí„. O dva roky později již čila formuloval zásady nového uměleckého stylu v manifestu suprematismu, na kterém spolupracoval s ruskými avantgardními básníky a s malířem Majakovským.
O co vlastně šlo? Suprmatismus nezobrazoval na malbě klasické objekty, ale abstraktní geometrické úvary. Vzniklo tak úplně nové pojetí umění, které v konečném důsledku vedlo k nejmodernějším formám umění. Ku příležitosti vydání manifestu vystavil Malevič v Petrohradu 35 obrazů, včetně legendárního „Červeného čtverce na bílém pozadí„.
Ve víru změn
Rusko procházelo za Malevičova života zásadními změnami. Roku 1917 došlo hned ke dvoum revolucím, které svrhly cara, načež se v listopadu dostali ke kormidlu bolševici. Zemi čekala léta utrpení a bojů. Nastala krvavá občanská válka Bílých proti Rudým…
Pro Kazimíra Maleviče to však znamenalo příznivější možnosti. Nový bolševický režim se chytal příležitostí a nové suprematické umění vnímal jako svěží posilu novému režimu. Působil jako učitel v Moskvě a Vitebsku, publikoval odborné studie. Roku 1922 vystavoval moderní ruské umění v Berlíně a Amsterodamu.
Stalinova tečka
Ačkoliv komunisté zpočátku suprematismus podporovali, postupem času se od něj začali distancovat. Definitivní ránu mu zasadil Josif Vissarionovič Stalin, který roku 1932 prohlásil za jediné podporované umění socialistický realismus.
Malevičovi tak odzvonilo. Zemřel roku 1935 a další výstavy se dočkal až za Gorbačova roku 1988. Přesto ale Malevič položil základy moderního umění – a to mu již nikdo nevezme…
Zdroj: czwiki.cz, Encyklopedie světového malířství. Praha: Academia, 1975. HODGE, Susie. Stručný příběh umění: kapesní průvodce klíčovými směry, díly, tématy a technikami. Přeložil Jan PODZIMEK. Praha: Grada, 2018.