Československé letectvo patřilo v roce 1938 k evropským špičkám. Nezlomila ho ani okupace

V roce 1938 patřilo československé armádní letectvo k nejmodernějším leteckým silám v Evropě, odhodlaným bojovat v hrozícím konfliktu za svobodu a celistvost své země. Morálka jeho personálu však klesla z nejvyššího vrcholu do nejhlubší deprese, když mnichovskou dohodou velmoci, Velká Británie, Francie, Německo a Itálie, ochromily Československo a učinily ho bezbranným. I přesto se našli odvážlivci, kteří se vydali létat za hranice.

Velitelé nabádali k boji

Poslední březnový den bývalí českoslovenští letci naposledy opustili svá stanoviště a letiště, aby se rozešli do svých domovů. Na jedné ze stíhacích stanic se major Alexander Hess rozloučil se svými letci slovy končícími slovy: „… a věřím, jak vás znám a jak vás tady před sebou vidím, že se všichni brzy opět setkáme v boji proti nepříteli, jak jsme přísahali. Věřím, že my, letci, jsme ještě neztratili naději.“ Podobně hovořilo ke svým letcům mnoho velitelů jednotek.

Útěk do zahraničí

O několik měsíců později překročili první českoslovenští letci hranice do Polska, které se stalo dalším cílem Hitlerovy expanze. Brzy se v táboře pro československé uprchlíky shromáždilo několik stovek vojáků a letců. Oni i mnozí mladí muži ve vojenském věku, kteří přišli z Československa, aby bojovali proti Němcům, se od počátku považovali za vojenský personál a přijímali vojenskou organizaci a velení vyšších československých důstojníků. Zkrátka to považovali za pokračování československé armády před jejím rozpuštěním německými okupačními vojsky.

Stejně jako před okupací byly československé jednotky apolitické, ale prostoupené vlastenectvím, s chutí bojovat za obnovu samostatného Československa. Stejně jako před okupací se síly zaklínaly dosavadním politickým vedením posledního prezidenta svobodného Československa a dalších politických představitelů a tím, co zbylo z československé administrativy, tj. legace republiky (dnes známé jako velvyslanectví), které zůstaly ve Francii, Velké Británii, Polsku a Spojených státech, jež odmítly uznat německou okupaci země.

Mezitím československý velvyslanec ve Francii vyjednal s francouzskou vládou přesun československých vojáků z Polska do Francie a jejich službu ve francouzské cizinecké legii pod podmínkou, že po vypuknutí války budou všichni z cizinecké legie propuštěni, aby mohli vytvořit československou exilovou armádu. To se skutečně stalo, většina československých vojáků opustila Polsko ještě před vypuknutím války a pouze ti, kteří přijeli později, zůstali v táboře pod velením podplukovníka Svobody, který se později stal generálem a nakonec prezidentem.

Náročný přesun

S výjimkou malého počtu letců, kteří byli zařazeni do polského letectva, se zbytek vojenské skupiny stáhl před postupujícími německými armádami na východ, rozdělený na dvě hlavní části. Jedné se podařilo uniknout mezi Rusy a Němci a dostat se do Rumunska a nakonec do Francie. Druhá, pod velením plukovníka Svobody, padla do ruského zajetí a její personál zůstal válečným zajatcem až do Hitlerova vpádu do SSSR v červnu 1941.

Působení ve Francii

Mezitím se ve Francii po vypuknutí války formovali českoslovenští „dobrovolníci“ v Cizinecké legii. Letci však byli do Francie posíláni perutěmi a leteckými zařízeními až do vzniku československého letectva na základě dohody mezi francouzskou vládou a Československým národním výborem ze 17. listopadu 1939. Samostatné stíhací, bitevní a bombardovací jednotky měly být vytvořeny pod celkovým velením francouzského letectva. Do realizace této dohody byl československý letecký personál dán k dispozici francouzským leteckým úřadům a Češi sloužili v malých skupinách ve francouzských letkách.

Šest pilotů sloužících u francouzských „bitevních“ formací se zúčastnilo 70 operačních vzletů v celkové délce 155 hodin. Osm pilotů sloužících u bombardovacích jednotek podniklo 64 nočních operačních letů v délce 255 hodin. Zbytek personálu československého letectva čekal v československém armádním skladu v Agde, aby byl převelen k novým českým letkám, když Petain 17. června 1940 požádal Hitlera o příměří.

Přání Dr. Beneše

Téhož dne, 17. června 1940 ve 23.50 hodin, byl z ministerstva zahraničí odeslán následující signál „Nejrychlejší“ siru R. Campbellovi do Bordeaux: „Předejte prosím následující zprávu generálu Ingrovi, veliteli českého letectva (pozn.: generál Ingr velel české armádě ve Francii), předpokládá se, že je v Beziers. Zpráva začíná:

„Dr. Beneš si přeje, abyste dal pokyn všem příslušníkům českého letectva k co nejrychlejšímu odletu do Anglie. Měli by s sebou vzít všechna možná letadla. Piloti by měli letět do Andoveru, kde jsou očekáváni. Měli by se vyhnout bráněným oblastem Southamptonu a Portsmouthu. Ti, kteří nemohou přiletět letadlem, by se měli vydat do přístavu podle rady britského vojenského atašé pro evakuační loď. Pokud je to možné, všechny zásoby, které nelze dopravit do Anglie, by měly být zničeny nebo znehodnoceny. Konec.“

Vzhledem k chaotické situaci ve Francii a rozptýlení českých letců jich výše uvedené instrukce nedostalo mnoho, pokud vůbec někdo, nicméně všem bylo jasné, že Británie je přirozeným útočištěm za předpokladu, že zůstane ve válce a bude ochotna bojovat.

Zdroj: Free Czechoslovak Air Force Associates ltd