Čarodějnice ze Salemu: Vše odstartoval třes a vřískot neteře a dcery reverenda

Proč bylo v 17. století v Nové Anglii oběšeno 19 lidí za provozování černé magie? A opravdu šlo o čarodějnice?

Dobře vychované dívky se začaly chovat divně

Během mrazivého ledna 1692 se na salemské faře začaly dít znepokojivé události. Jedenáctiletá neteř a devítiletá dcera reverenda Samuela Parrise – obvykle dobře vychované dívky – se začaly třást a chvět, vřískat, naříkat a štěkat jako psi. Byl přivolán místní lékař, který sdělil zdrcující diagnózu, že dívky netrpí žádným standardním zdravotním problémem, ale že v nich působí „zlá ruka“. Lékař tím myslel ďáblova přisluhovače. Tato diagnóza vyústila v jednu z nejtemnějších a nejbizarnějších epizod v rané historii Spojených států.

Ženy měly upéct čarodějnický koláč

Místní žena Mary Sibleyová, která chtěla odhalit pachatele, vyzvala děvčata z fary, aby upekla „čarodějnický koláč“. Tento lidový zvyk spočívá v tom, že koláč namočený v moči a podávaný psovi, měl odhalit totožnost zlovolné síly, která stojí za trápením mladých dívek. Parris zuřil, když se dozvěděl o přípravě tohoto pokrmu, a později se na své shromáždění obořil: „Zdá se, že tímto způsobem byl mezi námi vzkříšen ďábel a jeho zuřivost je prudká a strašná, a kdy bude umlčen, to ví jen Pán.“

Jeho prohlášení se ukázalo jako strašidelně prozíravé. Několik dní po upečení čarodějnického koláče dívky skutečně identifikovaly tři čarodějnice, které se vydávaly za marginalizované členy jejich komunity. Zpráva o vypuknutí zlé magie se rozšířila po malé novoanglické osadě a s ní i zdánlivě nadpřirozené události. Další dívky trpěly podobnými záchvaty a křečemi, zatímco jiné se u svých ohňů setkávaly s chlupatými zvířaty nebo se cítily štípané a píchané neviditelnýma rukama.

Vypukl chaos

Pevné přesvědčení osadníků, že je sužují satanovi pomocníci, rychle vystřídala touha vymýtit viníky a pohnat je k odpovědnosti. V květnu 1692 zřídil guvernér kolonie Massachusettského zálivu v Salemu zvláštní soud Oyer and Terminer – což znamená „soudit a rozhodovat“. Shromáždění v soudní síni napjatě naslouchali svědectvím, která vyprávěla o létajících čarodějnicích, nadpřirozených zvířatech a satanských sabatech. Podezřelé čarodějnice se zpovídaly z hříchů, které bijí do očí, a jmenovaly sousedy a rodinné příslušníky, kteří se rovněž spolčili s ďáblem. V soudní síni se odehrával chaos, když obžalovaní křičeli a sténali a prohlašovali, že jsou mučeni nebo dušeni zlými duchy souzených.

Jak procesy postupovaly, nákaza se rozšířila i do okolních salemských obcí, ale jak se obvinění množila na stovky a dokonce se do nich zapletla i guvernérova manželka, odpovědní činitelé začali pochybovat. Mohlo být v Nové Anglii opravdu tolik čarodějnic? Než byl soudní dvůr konečně rozpuštěn a procesy utichly, táhlo se toto divadlo už více než rok. Devatenáct „čarodějnic“ bylo oběšeno, nejméně pět dalších zemřelo ve vězení a jeden muž byl za odmítnutí přiznání k vraždě utlučen kameny. Další desítky lidí byly obviněny, vyslýchány a uvězněny.

Jak k tomu mohlo dojít?

Od společenského napětí a náboženského zápalu až po chaotický soudní systém nám mohou pomoci přiblížit se k pochopení toho, proč k těmto zdánlivě nevysvětlitelným událostem došlo. Při hledání důvodů, jak a proč došlo k čarodějnickým procesům v Salemu, je dobré začít u samotné osady Salem. „Byla to nejistá společnost, která se cítila velmi obléhaná,“ říká Stacy Schiffová, autorka knihy The Witches: Salem, 1692. „Každá osada v Nové Anglii se setkala s vyjící divočinou. Ať už šlo o vlky, indiány nebo hrozbu hladomoru, vždy byly citlivé na nebezpečí, které se blížilo k jejich okrajům.“

Salemští měli oprávněný důvod se takto cítit. „Nedávná historie byla plná vážných traumat,“ říká Schiff. V letech 1675-76 si tvrdý konflikt mezi osadníky a domorodým obyvatelstvem, známý jako válka krále Filipa nebo Metacomova válka, vyžádal životy asi 10 procent dospělých mužů Nové Anglie. Jak uvádí Schiff: „Téměř každý znal oběti a společnost si stále nesla jizvy z těchto let.“

Úroveň stresu v Salemu mohla být zvýšena nejen lidskými silami, ale také vlivem životního prostředí. Čarodějnické procesy se odehrály na konci obzvláště chladného období malé doby ledové, které se vyznačovalo mrazivými zimami a chladnými vlhkými léty, jež vedly ke špatné úrodě. Někteří historikové dávají do souvislosti obtíže, které to způsobilo, s rozmachem čarodějnických procesů v Evropě. Exponované koloniální prostředí jen umocňovalo hrozby, které představovalo špatné počasí, a kolonisté jistě věděli o jiných osadách, které těžce trpěly nedostatkem potravin a zdrojů. V neposlední řadě sehrálo roli i náboženství a osobní antipatie.

Zdroj: History Extra