Božský vítr Kamikaze: Sebevražední letci byli připraveni při útoku zemřít
Ruské Noční čarodějnice určitě nejsou jedinou zajímavou skupinou letců, která byla nasazena během 2. světové války. Velmi obávané bylo i japonské Kamikaze, které v doslovném překladu znamená božský vítr. Tito letci byli obávaní hlavně tím, že byli při útoku připraveni zemřít, následkem čehož dokázali napáchat opravdu velké škody.
Kamikaze nevzniklo během 2. světové války
Myšlenka kamikaze se zviditelnila během druhé světové války, ale existovala již po staletí předtím. Již ve 13. století se slovem kamikaze označovaly tajfuny, které zastavovaly mongolské invazní flotily. V hrubém překladu toto slovo znamená „božský vítr“ a vzniklo z makurakotoba, řečnické figury v japonské poezii. Než se začalo používat pro označení sebevražedných pilotů za druhé světové války, bylo kamikaze jméno japonského jednoplošníku, který v roce 1937 uskutečnil rekordní let z Tokia do Londýna. Toto letadlo bylo prototypem průzkumného letounu Mitsubishi Ki-15 Babs, používaného během druhé čínsko-japonské války.
Myšlenka sebevražedných letů měla chránit před nepřátelským zajetím
Před startem k útoku na Pearl Harbor nadporučík Fusata Iida údajně řekl svým mužům, že pokud se jeho letadlo poškodí, nasměruje ho na „důstojný nepřátelský cíl“. Během útoku, poté co byl zasažen americkými protiletadlovými střelami, Iida nasměroval svůj stroj k námořní letecké stanici Kaneohe a zřítil se s ním. Jedná se pravděpodobně o první zaznamenaný (předem neplánovaný) útok kamikaze, i když zdaleka ne poslední. Zpočátku byli japonští piloti prostě příliš hrdí na to, aby se nechali zajmout spojeneckými silami. Když měli možnost přistát na nepřátelském území a riskovat uvěznění, nebo se obětovat a možná sestřelit spojenecké síly, zvolili druhou možnost. Zároveň se uvádí, že japonské střemhlavé bombardéry v Pearl Harboru nebyly kamikaze. To, co se během útoku stalo, tedy, že se piloti letadel obětovali, vyplynulo z průběhu situace, kdy se nechtěli nechat zajmout. Sebevražedné lety, během kterých by stoprocentně plánovali zemřít, tehdy nebyly jejich hlavním cílem. Kdyby měl Fusata lida možnost vrátit se bezpečně zpět na základnu, vybral by si pro sebe tuto možnost.
Masivně začali Kamikaze útočit v roce 1944
Po bitvě u Midway utrpělo japonské císařské námořní letectvo obrovské škody, které mu znemožnily fungovat na plný výkon. Dobře vycvičených posádek začalo být málo, ale stále bylo třeba bojovat. Japonsko nadále ztrácelo pozice v Tichomoří a bylo nuceno se obracet na nezkušené piloty létající na zastaralých letadlech, proto byla zavedena drastická opatření. Předpokládá se, že kapitán Motoharu Okamura, který dohlížel na základnu Tateyama v Tokiu, byl prvním důstojníkem, který uvažoval o organizování pilotů do Tokubetsu Kōgekitai neboli speciálních útočných jednotek. Okamura a jeho nadřízení začali 15. června 1944 zkoumat potenciální účinnost sebevražedných pilotů. A právě tehdy se ze spontánního aktu sebeobětování při útoku stala cílená strategie.
Nová hrůza se snesla z oblohy během bitvy o záliv Leyte v říjnu 1944. V této bitvě piloti kamikaze, pojmenovaní podle legendárního „božského větru“, který ve 13. století dvakrát zachránil Japonsko před mongolskými námořními invazemi, jež zahájil Kublajchán, úmyslně nalétávali se svými pojízdnými Zery na americké válečné lodě. Od jara 1945 nasadila japonská armáda také speciálně konstruovaná letadla s raketovým pohonem zvaná ohka (japonsky „třešňový květ“), která byla vypouštěna z bombardérů a naváděna na nepřátelské cíle piloty kamikaze.
Řada pilotů Kamikaze nelétala dobrovolně
„Dobrovolníků pro tuto šanci zachránit naši zemi bude více než dost,“ předpověděl Okamura. Podle Sheftalla však bylo mnohem více sebevražedných pilotů donuceno stát se kamikaze, než bylo dobrovolných účastníků. „Drtivá většina z nich nebyli ideologičtí potomci elitních vojenských akademií ani dědicové samurajského světonázoru, kteří by psali básně na rozloučenou ve skalkách, zatímco by kolem nich padaly okvětní lístky třešní. Byli to v drtivé většině sotva vzdělaní farmářští chlapci v pubertě a/nebo vysokoškoláci, kterým byl v roce 1943 kvůli zhoršující se válečné situaci zrušen odklad vojenské služby a kteří se rozhodli pro leteckou službu namísto blátivé a krvavé pěchoty. Z pohledu japonské vojenské kultury byli považováni za potravu pro děla – a také jako taková byla použita.“
Využití kamikadze dosáhlo vrcholu během krvavé bitvy o Okinawu, kdy sebevražední piloti zasypali americká plavidla. Jen během jednoho 80minutového úseku se více než 20 kamikaze zaměřilo na torpédoborec USS Laffey, kterému se podařilo útok přežít. Žádný božský vítr však nezachránil Japonsko před porážkou ve druhé světové válce
Zdroj: National Geographic, Pearl Harbor, History