Bizarní ruská politická strana. Nacionální bolševici jsou stále nebezpeční
Rusko je jiné než ostatní státy světa. Je hodně jiné. Bylo jiné a jiné i bude. Proto ani tolik nepřekvapí, že bizarnosti, které by v civilizovaných státech byly považovány za úsměvné kuriozity, nacházejí v Rusku značnou podporu. Dobrým příkladem je strana Jiné Rusko, někdejší Národní Bolševická Strana.
Začátky ruského bolševického nacismu
Nacionální bolševická strana byla založena v roce 1993 jako politické uskupení, které v sobě spojuje extrémistické krajně levicové a krajně pravicové myšlenky. Prohlášení o založení Národně bolševické strany Ruska znělo: „Politický boj v Rusku dosáhl kritického bodu. Skončilo období odporu, začíná období národního povstání. Nová etapa dějin vyžaduje nové metody, nové formy a nové nástroje politického boje. Proto považujeme za nutné vytvořit radikální politickou a ideologickou strukturu nového, bezprecedentního typu. Ať žije ruský národní bolševismus!“ To uvádí ruský web Velké ruské encyklopedie.
Soudruh Vůdce Limonov, neboli Lenin křížený s Hitlerem
Ideologie tohoto hnutí pochází především od Eduarda Limonova. Jednoho ze zakladatelů strany. Narodil se v rodině sovětského důstojníka KGB a vyrůstal v Džerzinsku. Později vystudoval učitelství na Pedagogické univerzitě v Charkově a přestěhoval se do Moskvy. Byl to původně ruský disident a spisovatel. Po založení nacionálních bolševiků se stal předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko, která vznikla krátce po zákazu Nacionálně bolševické strany. Ve svých výstředních politických názorech byl krajně radikální, uvádí web Jstor.
Dokonce i neonacisté se od nich distancovali
Ruští neonacisté opakovaně prohlásili, že nechtějí být spojování s nacionálními bolševiky a organizacemi jim ideologicky podobnými. Národní bolševici podle jejich názoru nejsou nacionalisté, protože jim nezáleží na etnickém a národnostním původu svých členů. Ruští neonacisté ostře nesouhlasí s prohlášením nacionálně-bolševického vůdce Limonova, že „Rus je ten, kdo se považuje za Rusa, kdo mluví rusky a uznává ruskou kulturu a historii, kdo je připraven bojovat za dobro Ruska a nemyslí na žádnou jinou vlast“. Podle ruských neonacistů je Rusem pouze ten, kdo je nositelem (dle jejich názoru) nadřazené ruské krve. Cizinec se nikdy nemůže stát skutečným Rusem a nemůže mu být uděleno ruské státní občanství. Dále neonacisté ruským nacionálním bolševikům vytýkají jejich údajný levicový anarcholiberalismus, který rovněž znemožňuje, aby ruští nacionální bolševici a ruští neonacisté spolupracovali na uskutečňování některých společných cílů.
Svoji ideologií jsou nebezpeční
Podle programu strany je národní bolševik ten, koho spaluje nenávist vůči antihumánnímu systému trojice, sestávající z liberalizmu, demokracie a kapitalismu. Člověk bolševického odboje, nacionální bolševik, vidí svůj úkol v docílení zhouby systému. Globální cíl nacionálních bolševiků je vyvolání všeruské národní revoluce a vytvoření ruského impéria od Vladivostoku až ke Gibraltaru. Takové jsou tedy jejich záměry. V případě pádu Putinova režimu, by se mohli i oni pokusit o násilné převzetí moci, prostřednictvím puče. To se už ostatně ruským bolševikům už jednou podařilo. V roce 1917, když svrhli tehdy vládnoucí carský režim. Pro Rusko by to určitě nebylo šťastné. Potřebuje se zbavit diktátora Putina, nastolit politickou stabilitu a právní řád v této obrovské zemi. Pokud by se po možném Putinově pádu dostali v Rusku k moci nacionální bolševici, respektive lidé ze strany Jiné Rusko, tak by tento stát byl uvržen do ještě většího socio-ekonomického chaosu, než v jakém se zmítá teď.
Zdroje: Redakce, jstor, velká ruská encyklopedie