Bitva u Chlumce 1126: Češi potupně porazili římského krále!
Byl mrazivý únor 1126, když se pod Krušnými horami utkala unavená saská vojska pod vedením římského krále Lothara III. s českým vojskem knížete Soběslava. V mrazivých podmínkách nakonec Soběslavovi muži nad nepřáteli zvítězili. Co ale předcházelo tomuto střetnutí, o němž se dokonce tradovalo, že zde zasáhli svatí Václav a Vojtěch?
Porušované právo
V českém knížectví platil již od dob knížete Břetislava I. tzv. stařešinský nástupnický řád. To znamenalo, že na knížecí stolec v Praze měl usednout vždy nejstarší člen rodu Přemyslovců. Břetislav se tak snažil řešit problémy, které vypukly v zemi po smrti Boleslava II. Pobožného, kdy došlo mezi knížecími syny k nemilosrdnému boji. O těchto mimořádně krutých bojích, během nichž byl jeden z Přemyslovců dokonce vykastrován, si můžete přečíst zde.
Byl tu zde však problém: tuto zásadu knížata porušovala až příliš často a knížectví se díky tomu nejednou ocitalo v krvavých vnitřních konfliktech. Do těchto bojů o následnictví zasahovali i panovníci Svaté říše římské – ne vždy však jejich zásah skončil tak, jak by si představovali…
Královský syn českým knížetem
Soběslav byl jedním ze synů prvního českého krále Vratislava I. (jako kníže je uváděn jako Vratislav II.). Když byl u moci jeho starší bratr Vladislav I., byl Soběslav vskutku vypečeným bratříčkem: s Vladislavem dokonce válčil a neštítil se k tomu sáhnout po polské pomoci! Soběslav totiž proti bratru podporoval dalšího z Přemyslovců, Bořivoje II.
Tomu se ale nebudeme věnovat. Zajímavější je, že oba bratry musela nakonec usmiřovat jejich matka Svatava. Vladislav tehdy již ležel na smrtelné posteli, ale nakonec se ještě s bratrem stihl usmířit. Roku 1125 tak Soběslavovi již nic nebránilo v nástupu na pražský stolec. Tedy téměř nic…
Uražený olomoucký Přemyslovec
Soběslav nebyl dle stařešinského nástupnického systému právoplatným dědicem stolce – tím byl olomoucký údělník Ota, kterého se potvrzení Soběslava v knížecí funkci dotklo. Stolec přeci náležel jemu! Ota neváhal, sebral nějakou tu finanční hotovost, a pádil na dvůr římského krále Lothara III.
Očekával zde pomoc – a dočkal se jí. Lothar jej uznal jako českého knížete a vyzval Soběslava, aby se odjel hájit do Řezna. Soběslav samozřejmě odmítl a zbývalo tak silové řečení. Lothar možná zpočátku váhal, vždyť vojenská schopnost českých mužů byla prověřena již císařem Jindřichem IV., který po ní nejednou sáhl a následně za její využití udělil českému knížeti Vratislavovi královský titul!
Bitva u Chlumce
Lothara k tažení přesvědčil – jak jinak – Ota Olomoucký, který přišel s tím, že jakmile vstoupí do Čech, jistojistě se na jeho stranu přidají velmožové. To byla ovšem bláhová idea, která nicméně svůj účel splnila: v únoru 1126 vtrhl Lothar s vojskem do Čech!
Soběslav byl ale připraven. Měl přeci jen s válčením zkušeností víc než dost: sám vedl válku proti bratrovi. Nyní se měl osvědčit. V řeži, která vypukla mezi armádami u Chlumce nalezl svou smrt Ota Olomoucký a Lothar se dostal dokonce do obklíčení a nakonec jej Soběslav i zajal!
Moudrost hodná vládce
Soběslav mohl udělat kdeco, nicméně byl nejen skvělým válečníkem, ale hlavně rozumným politikem. Krále nejenže neponížil, ale dokonce jej i s jeho muži propustil a slíbil mu věrnost. Dokonce se poraženému Lotharovi zavázal, že se dostaví ke královskému dvoru, kde měl složit lenní přísahu za české knížectví!
Mimořádná prozíravost českého knížete Soběslava a Lothara sblížila. Lothar dokázal ocenit velkorysost, kterou mu Soběslav roku 1126 projevil a Soběslav zase dokázal konečně uklidnit situaci v Čechách. Po jeho smrti měl však neklid v knížectví dál pokračovat. To je ale už jiný příběh. Zhoubný stařešinský systém, který přivedl do knížectví konflikty a chaos, nakonec odstranil až Přemysl Otakar I. To je ale již úplně jiné vyprávění…
Zdroj: FIALA, Zdeněk. Přemyslovské Čechy: Český stát a společnost v letech 995-1310. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1965. ČORNEJ, Petr, Ivana ČORNEJOVÁ, Jan FROLÍK, et al. Dějiny zemí Koruny české: Od pravěku po období rekatolizace. 10., aktualizované a doplněné vydání. V Praze: Paseka, 2021. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí (1034-1198). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí: První díl. 1. vydání. Ilustroval Pavel BROM, ilustroval Dagmar BROMOVÁ. Praha: Práce, 1985.