Válka kvůli praseti? V roce 1859 k tomu opravdu málem došlo
Byl to střet, který mohl skončit tragicky, ale nakonec zůstal jen u mrtvého prasete, několika rozjitřených emocí a zdlouhavého diplomatického přetahování. Dnes se nad tím pousmějeme, ale tehdy šlo o spor, který málem vyvolal válku mezi dvěma světovými mocnostmi.
Léto roku 1859 přineslo mezi Spojenými státy a Británií spor, který začal nečekaně kuriózním způsobem. Nešlo o nerostné bohatství, vliv ani dobyvačné ambice. Celý konflikt spustilo černé prase, které se rozhodlo ochutnat brambory na cizím pozemku.
Ostrov San Juan, ležící mezi dnešním Washingtonem a Vancouver Islandem, byl tehdy územím nejasného statutu. Oregonská smlouva z roku 1846 sice měla vymezit hranice, jenže jazyk dohody byl tak vágní, že se na ostrov nastěhovali jak Britové, tak Američané. A právě tam začala hořet jiskra, která mohla přerůst v požár.
Všechno to začalo bramborami
Britský Ir Charles Griffin měl na ostrově chov prasat, která se občas zatoulala. Jednoho dne 15. června 1859 se jedno z nich rozhodlo ochutnat brambory amerického osadníka Lymana Cutlara. Ten, v návalu frustrace, prase zastřelil. Griffin se rozzlobil, požadoval náhradu a pohrozil zatčením. Cutlar se bránil, že ho prase opakovaně škodilo a že měl právo chránit svůj majetek. Spor o jedno zvíře se rychle vyhrotil a přerostl v mezinárodní záležitost.
Na ostrov dorazili američtí vojáci vedení kapitánem Georgem Pickettem, který se později proslavil v občanské válce. Britové na nic nečekali a vyslali ke břehům tři válečné lodě. V jednu chvíli se na San Juanu tísnilo přes čtyři sta amerických vojáků proti dvěma tisícovkám britských námořníků. A to všechno kvůli jednomu nebohému praseti.
Prase téměř přivolalo válku
Napětí rostlo. Velení se střídalo a atmosféra byla čím dál napjatější. Americký prezident James Buchanan a britská koruna si uvědomili, že situace začíná být nebezpečná. Neexistovala žádná přímá dohoda, která by upravovala přítomnost obou mocností na ostrově. Ani jedna strana ale nechtěla ustoupit.
Naštěstí zasáhl zdravý rozum. Obě vlády se dohodly, že ostrov bude dočasně spravován společně a vojenská přítomnost bude omezená. Na San Juanu tak zůstaly dvě malé posádky, jedna britská a druhá americká, které vedle sebe v míru přežívaly dalších dvanáct let. Prý si vojáci obou táborů hráli spolu kriket a zvali se na čaj.
Diplomacie místo výstřelů
Definitivní řešení přišlo až v roce 1872. Spor byl předložen německému císaři Vilému I., který byl přizván jako prostředník. Po zvážení argumentů rozhodl, že ostrov připadne Spojeným státům. Británie rozhodnutí akceptovala bez odporu a San Juan se stal součástí Washingtonu.
Na ostrově dnes stojí památníky připomínající obě vojenské tábory. Americký Fort San Juan i britský Camp English Bay se staly turistickými atrakcemi. Ačkoliv se v dějinách najdou mnohé absurdní války, Válka o prase je považována za jednu z nejkurióznějších. I historici se shodují, že šlo o ukázkový příklad diplomacie v praxi a důkaz, že i v době rozšířené militarizace lze spory řešit bez krveprolití.
A co na to prase?
Ironií osudu zůstává, že jedinou obětí tohoto mezinárodního konfliktu bylo právě prase. Dnes by se z něj stal internetový hrdina, měl by vlastní hashtag a možná i fanouškovský účet. Tehdy, ale posloužilo jako nechtěná rozbuška mezi dvěma velmocemi, které měly dostatek vojáků, ale naštěstí i dost rozumu.
Malé ponaučení
Válka o prase z roku 1859 dokazuje, že i zdánlivě bezvýznamná událost může mít obrovské mezinárodní důsledky. Byla to doba, kdy svět balancoval na hraně, ale vítězila trpělivost, diplomatické umění a touha po míru. Připomíná nám to, že i dnes, kdy jsou konflikty mnohem komplexnější, je humor, rozvaha a ochota ke kompromisu často tím nejúčinnějším nástrojem. A že někdy stačí jen nedat praseti šanci.
Zdroje: The Canadian Encyclopedia, Wikipedie, iDnes
