Urban legends: Černá sanitka, Slenderman a další hrůzostrašné historky. Proč nás děsí příběhy, o kterých víme, že nejsou pravda
Městské legendy. Šíří se už desítky let, každý je zná trochu jinak a nikdo pořádně neví, kde se vzaly. Je to takové moderní strašení pro dospělé. Slouží nejen k tomu, aby nás vyděsily nebo pobavily, ale hlavně nám pomáhají mluvit o tom, z čeho máme největší strach. Z cizích lidí, z nových technologií, z toho, že nad ničím nemáme kontrolu. Prostě jsou to naše strachy zabalené do zajímavých příběhů.
Strašidla moderní doby
Městské legendy jsou příběhy, co se tváří jako pravda, ale jsou vymyšlené. Obvykle se v nich něco děje dnes, někde blízko, s obyčejnými lidmi. Na rozdíl od pohádek ale nepřiznávají, že jsou výmysl – tváří se, že se to doopravdy stalo.
Každá legenda existuje ve stovkách verzí. Stalo se to v Praze, v Brně, jindy zase v Americe, ale základ je pořád stejný. Začínají obvykle něčím jako tohle se stalo kamarádce mé sestry nebo vyprávěl mi to jeden známý. Tahle zdánlivá důvěryhodnost je klíčová – díky ní tomu lidé uvěří a šíří legendu dál.
Od skutečnosti k pohádce
Většina legend má základ v něčem, co se opravdu stalo, ale pak se to postupně mění jako slovo při tiché poště. Skutečný zločin se změní v sérii tajemných zmizení, nehoda se stane nadpřirozeným jevem, technická porucha vyroste v obří spiknutí.
I média v tom mají prsty. Dříve se legendy šířily ústně, dnes se ženou internetem rychlostí blesku. Každý, kdo příběh předá dál, si k němu něco přidá nebo něco změní – tak legenda roste a mění se jako živý organismus.
Někdy vznikají legendy záměrně. Rodiče si vymyslí strašáka, aby děti nechodily na nebezpečná místa. Firmy pustí do světa příběh o konkurenci, aby jí ublížily. Nebo úřady vytvoří legendu, aby od něčeho odradily davy.
Proč tomu věříme?
Strach je silná věc a ovlivňuje skoro všechno, co děláme. Špatné zprávy se rozletí rychleji než ty dobré, protože náš mozek má rád informace, které nás můžou zachránit. I když je šance, že se nám něco stane, prakticky nulová, radši si ten příběh zapamatujeme. Jistota je jistota.
A hodně záleží na tom, kdo nám ho říká. Když nám příběh řekne někdo, komu věříme, máme sklon mu uvěřit. Pokud ten samý příběh slyšíme od víc lidí, připadá nám ještě věrohodnější. Právě proto se legendy šíří tak rychle.
K čemu je to dobré?
Městské legendy fungují jako bezpečnostní ventil – umožňují nám mluvit o věcech, o kterých se normálně moc nemluví. Příběh o obchodníkovi s orgány vyjadřuje strach z cizích lidí a nedůvěru k doktorům. Legenda o jedovatých bonbónech na Halloween ukazuje panickou starost rodičů o děti.
Tyhle příběhy taky posilují pravidla společnosti. Často varují před tím, co se stane, když pravidla porušíte – kdo se chová špatně, špatně dopadne. Je to moderní verze starých morálních příběhů, které měly lidi vychovávat.
Pro mladé jsou legendy způsob, jak testovat hranice své odvahy. Vyprávění strašidelných historek na táboře nebo na večírku je rituál – má ukázat, že se nebojíte.
Co děsí nás?
Příběh o Bílé paní je možná nejstarší česká městská legenda. Prý se objevuje na různých hradech a zámcích jako varování před neštěstím.
Legenda o pražském Golemovi je dnes hlavně pro turisty, ale původně to byl příběh o strachu z věcí, které neumíme ovládat. Golem měl chránit židovskou čtvrť, ale nakonec se z něj stal problém pro všechny. Je to vlastně metafora toho, když se nám technologie vymknou z rukou.
Moderní české legendy jsou o tajných tunelech pod Prahou, nebo v minulém režimu o černé sanitce. Tyto příběhy odrážejí naše specifické historické rány a nedůvěru k úřadům a osobní strachy.
Městské legendy online
Internet legendy neskutečně zrychlil, ale taky jim změnil podobu. Dnes se šíří přes videa, obrázky a hoaxy na sociálních sítích. Creepypasta – internetové děsivé příběhy – jsou digitální verze starých legend.
Nové legendy vznikají kolem moderních technologií – příběhy o hacknutých kamerách, kybernetických únosech nebo smrtících mobilních aplikacích. Tyhle příběhy vyjadřují náš strach z toho, čemu nerozumíme a co nemáme pod kontrolou.
Paradoxně internet taky pomáhá legendy vyvracet. Stránky jako Hoax.cz systematicky ověřují, jestli jsou virální příběhy pravdivé, a odhalují, odkud se vzaly. Ale i tak se staré legendy pořád šíří – pravda je prostě často nudnější než dobrý příběh.
