Před vynálezem žárovky se svítilo svíčkami a petrolejkami. Cenou za světlo byly však časté požáry
Dnes stačí stisknout jeden vypínač a naše domovy zaplaví jasné, čisté světlo. Jenže cesta k tomuto komfortu nebyla snadná ani bezpečná. Před vynálezem žárovky lidé svítili pomocí otevřeného ohně – loučí nebo petrolejek. Tyto zdroje světla s sebou nesly nepříjemný kouř, zápach a často i smrtící riziko požárů.
Oheň jako věrný, ale zrádný společník
Když slunce zmizelo za obzorem a tma ovládla krajinu, po staletí se lidé spoléhali jen na oheň. Nejprve na louče – kus dřeva obalený hořlavým materiálem. Světlo poskytly, ale kouřily, kapaly a zapáchaly tak, že by to dnes v obýváku vydržel málokdo.
Později se objevily olejové lampy, oblíbené třeba v antickém Římě. Vyráběly se z kovu nebo keramiky a obvykle se plnily olivovým olejem. Byly sice elegantnější než louče, ale stále kouřily a navíc nebyly levné – pro běžnou rodinu znamenalo svítit každý večer značnou zátěž pro peněženku. A bezpečnost? Nestabilní lampy často končily převržené a s nimi hořela i půlka domu.
Svíčky jako symbol luxusu i častého neštěstí
Kdy se objevily svíčky? První zmínky pocházejí už ze starověkého Egypta a Říma, ale v Evropě se masověji rozšířily až ve středověku. Vyráběly se ze včelího vosku – a to znamenalo vysokou cenu. Používaly se proto zejména v kostelích a domácnostech vyšší vrstvy.
Teprve později přišel lůj, živočišný tuk, který byl levnější, ale zápach byl nesnesitelný. V interiérech se tedy mísila tma s dusivým odérem a čmoudem. Přesto byly svíčky stále populární a dlouho patřily k hlavnímu zdroji světla.
A co bezpečnost? Hořící svíčka ponechaná bez dozoru často znamenala tragédii. Dřevěné stavby, závěsy a textilie – to vše bylo vysoce hořlavé.
Moderní, ale stále nebezpečné petrolejky
Zásadní zlom nastal v 19. století s rozšířením petrolejových lamp. Petrolej získávaný z ropy byl levnější než včelí vosk a snadno dostupný. Petrolejky se rychle staly standardem domácností, zejména na venkově.
Jejich konstrukce sice snižovala riziko požáru oproti otevřeným svíčkám, ale stále šlo o živý plamen, navíc napájený hořlavinou. Stačilo špatně utěsněné víčko nebo převrhnutí lampy a neštěstí bylo na světě.
Petrolejky také vydávaly nepříjemný zápach, což mnohým vadilo, stejně jako produkce sazí. Černé stopy po stropě a na stěnách nebyly ničím výjimečným. Ačkoliv šlo o krok vpřed, rizika zůstávala.
Plyn jako revoluce s vlastním stínem
Ve větších městech se od poloviny 19. století rozšířilo plynové osvětlení. Nejprve na ulicích, později i v interiérech. Zavedení plynovodů umožnilo napojení domácností na síť. Plynové lampy byly účinnější, jasnější a umožnily lidem večer si číst, psát, ale i pracovat. Ale jaká byla jejich stinná stránka?
Únik plynu mohl vést k otravě nebo výbuchu. Také zde stále platilo, že světlo rovná se oheň. Způsobených požárů plynovými lampami bylo mnoho – jen se o nich dnes tolik nemluví, protože je překryla další technologická revoluce.
Přichází žárovka – bezpečnější, ale ne hned dokonalá
V roce 1879 si Thomas Alva Edison nechal patentovat první prakticky použitelnou elektrickou žárovku, která navždy změnila způsob, jakým lidé žili po setmění. Naráz se světlo stalo dostupným, čistým a relativně bezpečným. Nebyl však jediným, kdo se o vynález žárovky pokoušel.
Nicméně i žárovky měly své problémy – přehřívání, praskání, rizika zkratů. V mnoha domácnostech trvalo ještě desítky let, než se žárovka stala skutečně všudypřítomnou a stabilní alternativou.
Kdy se lidé vlastně přestali bát světla? Asi až s rozvojem moderní elektroinstalace, jističů a bezpečnostních standardů. Dnes tak bereme světlo jako samozřejmost, ale nebylo tomu tak vždy. Od loučí a svíček, přes petrolej a plyn až k žárovce vedla dlouhá cesta, během níž každý krok vpřed znamenal nové výzvy.
Zdroj: plzen.rozhlas.cz, thoughtco.com, ec.europa.eu
