Dunningův-Krugerův efekt: Trpí jím většina Čechů, aniž by tušili, že tento závažný problém vůbec existuje
Dunning-Krugerův efekt ukazuje, že ti, kdo toho ví nejméně, často přeceňují své schopnosti, protože jim chybí schopnost uvědomit si svou nevědomost.
Když neznalost posiluje sebevědomí
Dunning-Krugerův efekt je kognitivní zkreslení, při němž lidé s nízkou úrovní znalostí či dovedností v určité oblasti výrazně přeceňují své schopnosti ve srovnání s objektivním měřítkem nebo výkonem ostatních. Autoři efektu, psychologové David Dunning a Justin Kruger, ho definovali na základě studií z roku 1999, kde účastníci s nejnižšími výsledky v testech logického uvažování, gramatiky a humoru sebehodnotili o desítky procent lépe než tomu ve skutečnosti bylo.
Dunning s Krugerem vysvětlují, že metakognitivní schopnost, tedy uvědomit si vlastní nekompetenci, vyžaduje alespoň minimální úroveň znalostí či schopností v daném oboru. Ti, kdo ji nemají, nevnímají své chyby a přeceňují své výkony, protože nevědí, co nevědí.
Alternativní vysvětlení ovšem poukazuje na roli pozitivních předpokladů, takzvaných prior beliefs: lidé se sklonem očekávat dobrý výsledek automaticky interpretují nejednoznačné situace jako důkaz své výkonnosti a přeceňují se.
Příklady z veřejného prostoru
Politika a veřejné projevy
Donald Trump bývá často uváděn jako příklad efektu Dunninga-Krugera: jeho sebejistota a odmítání odborných názorů kontrastuje s relativně slabým zájem či porozuměním složitým tématům, jako je politika i věda. Ale je otázka: Jak často sami zažíváme podobnou iluzi kompetence, třeba v pracovních rozhodnutích?
Reality show jako Zrádci
Britská televizní show Zrádci je podle kritiků ukázkou Dunning-Krugerova efektu – účastníci sebevědomě interpretují i dramatické situace, přestože často mají špatné úsudky. Jejich neochota přiznat chybu a vehementní obhajoba nesprávných teorií jasně vystihuje, jak neadekvátní důvěra pramení z neznalosti.
Soukromé i profesní kontexty
Známý je případ Theranos a Elizabeth Holmes, která s minimální lékařskou či technickou zkušeností přesvědčila investory o revoluční DNA diagnostice. Byla obklopena lidmi, kteří ze stejného důvodu přeceňovali své schopnosti a projekt skončil soudními procesy a kolapsem firmy.
Důsledky a rizika přeceňování
Neadekvátní sebehodnocení může mít reálné a někdy i velmi nebezpečné důsledky. Nejde jen o malá pochybení, ale někdy může přeceňování vlastních schopností ovlivnit kariéru, zdraví nebo finanční situaci.
Špatná rozhodnutí
Lidé, kteří přeceňují své schopnosti, často přijímají úkoly či investice, které nezvládnou. Například manažer, který se domnívá, že rozumí finančním trhům, může riskovat firemní prostředky, aniž by si uvědomil své slabiny. Podobně jednotlivec, který investuje do komplikovaných projektů bez znalostí, může přijít o úspory.
Odmítání zpětné vazby
Přeceňování vlastních dovedností často vede k ignorování rad či kritiky. Takový postoj brání učení a osobnímu růstu. Například student, který si myslí, že jeho znalosti jsou dostačující, může odmítat rady učitele a tím ztratit příležitost zlepšit své výsledky.
Šíření dezinformací
Když lidé věří, že rozumí něčemu, co ve skutečnosti neznají, mají sklony šířit nepřesné nebo falešné informace. To se týká nejen internetu a sociálních sítí, ale i každodenních rozhovorů. Například osoba, která přeceňuje své znalosti medicíny, může nevědomky doporučovat nebezpečné praktiky.
Nebezpečí v kritických situacích
Přeceňování schopností se může stát přímo život ohrožující. Nadhodnocení řidičských dovedností může vést k dopravní nehodě, stejně jako nekompetentní rozhodování v medicíně, stavebnictví či bezpečnostních systémech.
Závěrečný verdikt
Dunning-Krugerův efekt nám připomíná, že nevědomost často přichází s falešným sebevědomím. Často si mnozí lidé ani neuvědomují, že nevědí dost, a přeceňují své schopnosti. Ať už se jedná o práci, politiku, každodenní rozhodnutí nebo online diskuze, důsledky mohou být od drobných nedorozumění až po vážná rizika pro sebe i pro ostatní.
Klíčem k minimalizaci těchto rizik je pokora, ochota učit se, otevřenost ke zpětné vazbě. Možná se teď ptáte: Kolikrát jsem se nechal/a ovlivnit vlastním přeceňováním a kolikrát jsem mohl/a jednat jinak, kdybych si své limity lépe uvědomoval/a? Přiznat si, že něco nevíte, není slabost, ale je to první krok k tomu, abyste rostli a učili se.
Zdroj: Studie Science Direct, britannica.com, psychologytoday.com
