Největší záhada 20. století. Jak je možné, že stále svítí? Nechápou to ani slavní fyzikové
Žárovka, která se odmítá vypnout. V kalifornském Livermore visí malé světlo, které září už déle než celý věk automobilů, letadel i počítačů. Říká se jí Centennial Light a je to symbol odolnosti, trpělivosti i kvalitního řemesla.
Příběh je až absurdně prostý: žárovka od roku 1901 nepřetržitě svítí v hasičské stanici. Není velkolepá, neoslní vás, spíš připomíná noční světýlko. A přesto získala rekordy, fanoušky i vlastní webkameru. V době, kdy věci často odcházejí dřív, než si přečtete celý návod k použití, to působí skoro nadpřirozeně.
Kde světlo nikdy neusíná
Centennial Light najdete v hasičské stanici č. 6 ve městě Livermore nedaleko San Franciska. Poprvé se rozsvítila v roce 1901 a už víc než století slouží jako nenápadná orientační lampa. V Guinnessově knize rekordů figuruje jako nejdéle fungující žárovka na světě a místní si jí hýčkají: má vlastní vitrínu, pravidelné návštěvní hodiny i přenos z kamery, který sledují lidé z celého světa.
Jak je to možné: pár velmi dobrých důvodů
Zázrak? Spíš souhra okolností, které by dnešní domácí žárovka nejspíš nezažila. Tahle je ručně foukaná a používá uhlíkové vlákno, které je silnější, houževnatější a tolerantnější k teplotním šokům než moderní, tenké wolframové spirálky. Běží zároveň na velmi nízký výkon: původně šedesátka, dnes svítí zhruba jako čtyřwattové noční světlo. A hlavně ji nikdo nevypíná. Největší nepřítel vláken bývá opakované rozžhavení a schladnutí při častém spínání, což v Livermore prakticky neznají. Stabilní napětí, slušné vakuum a pečlivé zacházení dělají zbytek.
Malé dějiny jednoho světla
Její první majitel, místní energetik Dennis Bernal, ji předal hasičům, když prodal svou firmu. Od té doby přežila několik stěhování i rekonstrukcí. V roce 1976 dostala při přesunu do nové stanice policejní i hasičský doprovod, jako by šlo o státní relikvii. A v roce 2013 zažila chvíli slávy, když se na webkameře zhasla – naštěstí ne kvůli prasklému vláknu, ale kvůli vadnému napájecímu zdroji. Po několika hodinách zase tiše žhnula, jako by se nic nestalo.
Na čtení by vám nestačila
Kdo se přijde podívat, může být překvapený: tohle přece žádné záplavy světla nejsou. Jen teplé, jantarové žhnutí. Důvod je jednoduchý – čím vyšší teplota vlákna, tím hezčí, jasnější světlo, ale tím rychlejší odpařování materiálu a rychlejší konec. Livermore raději volí trpělivé šero. Díky tomu si žárovka neopotřebuje vlákno a neodejde tak rychle, jak to známe u obyčejných žárovek.
Hlídá ji komunita i kamera
Žárovka má své neúnavné pečovatele: komisi složenou z lidí z hasičského sboru, místního muzea i vědeckých laboratoří v Livermore a Sandii. Ti se starají o napájení, prostředí i drobnou slávu. Na webu běží živý přenos, ve stanici vám ochotně povypráví o její historii a pravidelně se připomínají i výročí. Když v roce 2015 překročila symbolický milion hodin provozu, oslavovalo celé město.
Co nás učí žárovka, která se nevzdává
Centennial Light je víc než kuriozita. Je to drobná lekce ze světa techniky: že robustní konstrukce, skromný výkon a stálé podmínky jsou spolehlivější než honba za maximem. A taky připomínka toho, že i úplně obyčejné věci mohou mít příběh, který spojí komunitu. Hasiči ji už dávno nevnímají jen jako lampu v koutě – je to maskot, talisman a tiché světlo, které provází směny i návštěvy.
Proč si zaslouží pozornost i v éře LED
Dnešní LED žárovky slibují desítky tisíc hodin a většinou je splní. Přesto je paradoxně právě stará uhlíková baňka symbolem trvanlivosti, která se těžko plánuje a mizí z našich domácností i obchodů. Neznamená to, že by se měl svět vracet k uhlíkovým vláknům. Spíš že dělat věci poctivě a s rezervou má své kouzlo i smysl. A že trpělivost – nesahat, neklepat, nevypínat – někdy prodlouží život víc než sofistikovaná elektronika.
Zdroje: centennialbulb.org, guinnessworldrecords.com, wikipedia.org, youtube
